Je Štědrý večer, sedíte v obývacím pokoji obklopeni svými nejbližšími, kolem vás svítí žárovičky a svíčky, všude na zemi leží roztrhaný balicí papír a v kuchyni zbyla celá mísa bramborového salátu, který budete dojídat ještě několik následujících dní k obědu. Popíjíte horký nápoj, uždibujete cukroví a jediné, co tomu ještě chybí, jsou Pelíšky. Jak se z nenápadného televizního projektu vyklubala legenda, bez které se neobejdou žádné Vánoce?
Kdo by neznal legendární Pelíšky. Film od pana režiséra Jana Hřebejka se stal součástí českého národa a už po více než dvacet let neodmyslitelně patří mezi vánoční klasiky. Každý rok po štědrovečerní večeři a rozbalování dárků usedneme k televizi a s nadšením sledujeme osudy dvou rodin žijících v jedné dvoupatrové vile. Zatímco otec rodiny Šebkových je nadšeným komunistou, nad ním v bytě žije se svou rodinou Jindřich Kraus, který je zarytým odpůrcem režimu. Není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce a vznikají mezi nimi takové malé bitvy a třecí plochy. Retro komedie zobrazuje rodinné rituály Vánoc, generační konflikty, vztahy a lásky na pozadí historických událostí konce šedesátých let minulého století.
Bez Pelíšků by to nebyly Vánoce
Vánoce znamenají pro každého trochu něco jiného. Zatímco děti se nemohou dočkat dárků, které jim Ježíšek nadělí pod stromeček, dospělí ocení společně strávený čas s celou rodinou, která se aspoň jednou za rok sejde pohromadě. Jsou lidé, kteří na Vánoce nedají dopustit a užívají si tento kouzelný čas všemi doušky. Potrpí si na vánoční přípravy včetně pečení cukroví, nakupování dárků a dekorování domu. Rádi si dobu adventu zpříjemní návštěvou vánočních trhů, kde mohou s punčem v ruce nasávat vánoční atmosféru.
Jiní naopak tomuto období v roce nemohou přijít na chuť. Vánoční přípravy je stresují, nakupování dárků je pro ně noční můrou a přeplněné trhy davy lidí je také příliš nelákají. Přesto si myslím, že je tu alespoň jedna věc, na které bychom se mohli všichni shodnout – sledování pohádek a filmů. Vánoce jsou totiž i časem odpočinku, a co je víc než si ho zpříjemnit vaší oblíbenou pohádkou nebo nějakým vánočním filmem? Každý má svůj jeden film nebo pohádku, která mu dokáže navodit trochu té vánoční nálady, kterou tak často postrádáme.
Pro mě jsou to Pelíšky. Ačkoliv nejsou typickým vánočním filmem, stala se z nich tradice, bez které si nedokážeme představit české Vánoce. Nebo aspoň já ne. Možná si říkáte, že se jedná pouze o film, který si můžete pustit kdykoliv v roce a nemusíte čekat až budou Vánoce. Ale sledování
Pelíšků na Štědrý večer má úplně jinou atmosféru. I když se nejedná o čistě vánoční film ke Štědrému dni patří úplně stejně jako mnoho jiných tradic.
Proč nás ty Pelíšky pořád tak baví?
Hvězdné obsazení, geniální hudba a hlášky, které zlidověly a staly se součástí české popkultury. To jsou aspekty, které se sešly a perfektně si sedly dohromady. Celý film je poskládaný z gagů a hlášek, které fungují samy o sobě, ale zároveň tvoří příběh, který propojuje nadějné období s tragickým koncem srpna roku 1968. První hodina filmu je o Vánocích – celé je to komedie, kde se střídá jedna hláška za druhou. V druhé části se doslova změní žánr filmu – odehrává se necelá hodina, kdy umře maminka, přijdou Rusové, jedna rodina jde do emigrace.
Dokáže pobavit i dojmout. Je to film, u kterého se smějete, ale zároveň vám běhá mráz po zádech. Hlavním důvodem, proč si myslím, že máme Pelíšky pořád tak rádi, je to, že vychází ze skutečnosti. U sledování si říkáte: „To je stejné jako u nás doma.” nebo „Tohle se mi taky stalo.“ Základ je v tom, že ve filmu se vychází z věcí, které jsou odžité. Jsou to historky ze života, které přinášeli i samotní herci. Nechali se do natáčení natolik vtáhnout, že atmosféra v ateliéru byla tak upřímná a veselá, až se to přeneslo i na samotné diváky. I když jste Pelíšky viděli už několikrát a jste schopni odříkat všechny repliky nazpaměť, nikdy se neokoukají. Při každém dalším zhlédnutí si všímáte dalších, nových věcí, kterých jste si předtím nevšimli. Jsou to ty drobnosti, které ve filmu hrají důležitou roli.
Diváci si Pelíšky zamilovali. Film totiž dokázal lidem připomenout a odkrýt jejich vlastní, často zapomenuté, vzpomínky na první lásky i první ztráty. A hlavně na tu hromadu bláznivých lidí, kteří žijí své malé životy kolem nás, a které jsou kolikrát silnější než dějiny, které kráčí za okny naších pelíšků.
Autorka: Kateřina Pirožková
Editorka: Klára Šipulová
Přijdou vám Vánoce spíše jako období stresu, než svátky klidu a míru? Dejte šanci i našemu článku o naladění vánoční atmosféry.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: www.ceskatelevize.cz, www.kinobox.cz
