Protiepidemická opatření letos změnila plány téměř všem kulturním akcím po celé zemi. Není proto divu, že zasáhla i tradiční „Štěpánkou koledu“. V podkrkonošském Studenci má tato tradice téměř sedmdesátiletou historii. Skupinky koledníků a kolednic obcházejí celou vesnici a zpívají koledy regionální, národní i světově známé. Od domácností, které navštíví, dostanou občerstvení na cestu a příspěvek do kasičky, který podpoří dobročinné akce. Letos tomu ovšem muselo být jinak.
Celá tradice začala v roce 1954, kdy se první tři koledníci rozhodli obejít své známé na vsi, zazpívat jim koledy a podělit se o vánoční radost. Skupinka se rychle rozrůstala, následující roky chodilo po domácnostech už okolo deseti zpěváků. Postupem času se přidala i skupinka žen. V posledních letech po Studenci chodí zhruba sedmdesát kolednic a koledníků rozdělených na čtyři skupiny.
Všichni účastníci se schází pravidelně 26. prosince ráno v kostele, kde se rozdělí do jednotlivých skupinek, které mají celý den na to, aby obešli svůj úsek. K lidem domů přichází doslova s písní na rtech.
„Po příchodu k domu zazvoníme, a když vidíme, že jdou domácí otevřít, tak začínáme zpívat. Takže když otvírají, my už zpíváme první koledu,“ popisuje Václav Urban, který má koledu každoročně na starost. „Pak nás většinou pozvou dovnitř, tam zazpíváme čtyři až šest koled, nabídnou nějaké občerstvení, dají nám příspěvek do kasičky. My jim potom popřejeme krásné prožití vánočního času a šťastný následující rok, rozloučíme se a odcházíme do dalšího domu,“ pokračuje Urban.
V prvních letech dostávali koledníci na cestu láhev nebo jinou místní specialitu. Z praktických důvodů tyto dary vystřídaly příspěvky do kasičky, takže Svatoštěpánská koleda každoročně finančně podporuje určitou charitativní činnost, na které se koledníci navzájem dohodnou.
„Přispíváme na různé dobročinné účely, například jsme podpořili země, které zasáhlo tsunami nebo jiné živelné neštěstí. Loni jsme přispívali na projekt Studny na Haiti, každoročně přispíváme na hospic. Finančně jsme podpořili též třeba novou výmalbu studeneckého kostela,“ říká Václav Urban.
Této tradici se ve Studenci daří, svědčí o tom nárůst koledníků. K minulému roku se počet těch, kteří se akce za šedesát šest let její existence zúčastnili, zastavil na dvou stech dvaceti. Na druhý svátek vánoční se těší i lidé, které koledníci navštíví.
„Je to tradice ojedinělá a myslím si, že se lidem líbí. Roznášíme lidem radost a zároveň se u toho dobře pobavíme, zazpíváme si a máme dobrou partu. Ale hlavně nás to baví. Já jsem na koledu začal chodit, když mi bylo šest let, a nedovedl jsem si představit, že bych někdy s taťkou nešel,“ vykládá Václav Urban, který takto vyrazil už více než čtyřicetkrát, svoji zkušenost a dodává, že mladší generace se ke koledování dostává, podobně jako on, právě díky svým starším příbuzným.
Během dlouhých šestašedesáti let se koledníkům při obchůzce vesnice přihodilo mnoho zážitků. Všechny jsou zaznamenány v kronice, kam se zapisuje počet koledníků, kteří ten rok vyrazili, zda jim přálo počasí nebo dokonce, co dobrého jim ve které domácnosti nabídli. Mnoho koledníků si z koledy každoročně odnáší i mnoho zážitků, které se ukládají pouze v jejich paměti.
„V jedné rodině, kde bydleli celoživotní zahradníci, jsme začali zpívat lidovku Ó, hřebíčku zahradnický. Ovšem někdo začal na úplně jiný nápěv, takže v polovině písně už nebylo možné poskládat slova do té melodie, a museli jsme to předčasně ukončit,“ popisuje Urban. „Také se nám stalo, že do jedné domácnosti měla přijet na svátky dcera s manželem, který byl Rakušan, takže si ho proto celá rodina hodně považovala. Navařili pro něj svíčkovou, aby ochutnal tradiční české jídlo. Když jsme u nich zpívali, někdo z kluků viděl kdesi v pekáči kus mase z té svíčkové, vzal si ho a snědl. Žehlili jsme si to u nich ještě dlouho poté,“ uzavírá Urban a dodává, že se každoročně stávají různé věci, kterým se po letech všichni rádi zasmějí.
Svatoštěpánští koledníci letos další, v pořadí šedesátou sedmu, koledu nepřidali. Domácnostem, které se těšily na jejich návštěvu, nadělili alespoň vánoční pohled s upomínkou, že pokud to situace dovolí, za rok je opět rádi navštíví. Stejné přání zpívají koledníci obvykle v každém domě na rozloučenou: „Abychom k vám přes rok přišli a vás ve zdraví zas našli…“
Autor: Lukáš Kuřík
Přečtěte si také o vrchlabské tradici dřevěného betlému či rozhovor s obyvatelem Jaroměře, který každoročně zdobí svůj dům a dělá tak radost celému okolí.
Foto: archiv Štěpánských koladníků
