Není vzdělaného člověka, který by neznal toto jméno, který by o něm ani jednou neslyšel. Sir Nicholas Winton byl sice tichým a skromným mužem, ale zato velkým hrdinou. Právě 19. května by oslavil své 109. narozeniny. Pojďme se seznámit s jeho životem a připomenout si obrovské činy jednoho nenápadného Angličana.
Sir Nicholas Winton, celým jménem Nicholas George Winton, se narodil 19. května roku 1909 v hlavním městě Velké Británie do rodiny německo-židovského obchodníka. Jeho rodina však nebydlela v Londýně po dlouhou dobu a ani nenesla jméno Winton. Jeho rodiče, kteří nesli dříve jméno Wertheimer, přišli do Londýna v roce 1907. Až po svém příchodu do Anglie změnili své jméno na Wintonovi. Ačkoliv měli židovskou víru, příliš na ní nelpěli. Důkazem je i to, že nechali svého syna Nicholase pokřtít.
Nicholas byl chytrým dítětem. Po úspěšném složení maturity pokračoval na vyšší odborné škole ve Stowe, kterou však nenavštěvoval pravidelně, a tak ji dostudoval dálkově. Ještě během studia odjel za svými příbuznými do Německa, kde získal praxi v tamních bankách v Hamburku a Berlíně. Později dokonce získal praxi i v pařížské Národní bance.
Svůj návrat do rodné vlasti si ale nenaplánoval zrovna na nejvhodnější dobu. Celý svět totiž právě pohltila hospodářská krize, která vypukla roku 1929 krachem na burze v New Yorku. Kvůli této nečekané situaci tak Nicholas vystřídal několik bankovních domů. Roku 1933 získal kvalifikaci pilota a později, během druhé světové války, dokonce nastoupil do RAF (anglické královské letectvo).
Psal se rok 1938 a Nicholas plánoval dovolenou v Alpách se svým přítelem Martinem Blakem. Vše ale dopadlo jinak. Blake se Nicholasovi svěřil s informací o záchraně politiků a umělců a jejich útěku do Anglie před stále silnějším Hitlerem. Winton se rozhodl, že za Blakem odcestuje do Prahy – a právě tehdy přichází na myšlenku, co se židovskými dětmi. Začal tedy pracovat na řešení tohoto problému, ale nebyl to zdaleka tak jednoduchý úkol. Práce na vízech pro děti, hledání pěstounských rodin i potvrzení od lékařů s sebou neslo mnoho komplikací. Winton však veškeré komplikace překonal a dovolená, kterou nejprve plánoval, se nakonec změnila v záchranu 669 dětí.
Winton se poté v tichosti vrátil ke své předešlé práci úředníka a nebýt jeho ženy Gretchen, svět by se nikdy o jeho statečném činu nedozvěděl. Právě Wintonova manželka našla roku 1988 hlavní dokumenty a ty pak předala historičce Elizabeth Maxwelové. Ta nakonec zorganizovala setkání Wintona se zachráněnými dětmi, které ale bylo před samotným Wintonem tajeno. Setkání proběhlo v rámci pořadu televize BBC That’s Life, kde Nicholas Winton seděl v publiku, v němž se nacházely i některé ze zachráněných dětí. Když se ukázala skutečná podstata celého setkání, o slzy štěstí nebyla nouze.
Dne 28. října roku 1998 přijal Nicholas Winton také soukromé pozvání tehdejšího československého prezidenta Václava Havla, který mu udělil Řád T. G. Masaryka, a později mu dokonce britská královna propůjčila titul nejvyššího řádu britského impéria, titul sira.
Jeho odpověď na otázku, proč svůj skutek tajil a neřekl o něm ani manželce, byla prostá: „Přeci každý muž má před svou ženou nějaké tajemství.“ Ve skutečnosti mu bylo však líto, že poslední transport dětí, který se měl uskutečnit 1. září 1939, tedy v den začátku druhé světové války, už do Británie nedojel a všechny děti z vlaku zemřely v koncentračním táboře. Sir Nicholas byl a taky zůstal skromným člověkem.
„Ty děti potřebovaly pomoc a já byl schopen jim ji poskytnout.“
Autor: Katečina Baťková
