Začít po škole vydělávat a dostávat každý měsíc výplatu na účet je fajn. Může ale dojít k tvrdému pádu, když si uvědomíme, že se o peníze musíme i nějakým způsobem starat, abychom si splnili své potřeby, cíle a sny. Nejen na finanční realitu, finanční gramotnost nebo začátky investování jsme se ptali Matúše Kuchálika. Matúš je finanční poradce, zakladatel projektu Teorie peněz a držitel titulu EFA (European Financial Advisor), což je jedno z nejvyšších možných vzdělání v oboru finančního poradenství a plánování v České republice. Chce změnit myšlení Čechů a Slováků v oblasti osobních financí.
Ve které fázi života se lidé nejčastěji střetnou s finanční realitou?
Každý to má úplně jinak. U každého přijde ten motiv, že by chtěl něco změnit úplně v jiném momentu. Někteří se k tomu dostávají s první hypotékou, 30–35 let. Jiní si vzpomenou, až když mají první dítě. Situace se ale zlepšuje díky internetu a dostupným informacím, takže se k tomu mladí lidé dostávají dřív než starší generace. Realita ale obecně nastává po škole, když člověk začne vydělávat. Málokdo si chce ale hned odkládat něco na důchod, většina si chce peníze trochu užít a zažít si ten pocit, že jsme samostatní. K investování se podle mě lidé dostávají až okolo třicítky.
Co by měli nejlépe lidé o penězích vědět, než s nimi začnou hospodařit?
První by si měli položit otázku, co pro mě znamenají peníze a co mě rodiče učili o penězích? To jsou nejdůležitější věci. Pokud tohle vím, tak na tom můžu stavět investiční strategii. Má to velký efekt na investování a další záležitosti. Určitě je fajn vědět, co je to složený úrok, to je mantra celého investování. Pak je taky základ vědět, jak investovat jednoduše a automaticky. K tomu pomáhají nemovitostní a akciové fondy. Tohle by stačilo pro většinu populace, která se tomu nechce věnovat aktivně, k pokrytí budoucích potřeb.
Máte nějaké tipy, aby peníze nebyly stres?
Těch tipů je celá řada. První tip, který bych doporučil každému, je schůzka sám se sebou na 20–30 minut jednou za měsíc. Zeptat se sám sebe, jak jsem ty peníze utratil, kam jsem směřoval finanční energii a jak jsem s tím pracoval. Základ je mít přehled. Pomáhá mít železnou rezervu aspoň na tři měsíce, tím stres trochu opadne. Může pomoct i pojištění, ačkoli to mladá generace nevnímá pozitivně. Pojištěním si kupuji a přenáším riziko na někoho jiného. Po tomto se finance stávají vědomými, a když je něco vědomé, tak je to pozitivní zpráva.
Máme kvůli aktuální finanční situaci státu za sebe větší zodpovědnost než naši rodiče?
Myslím, že ani ne. Zodpovědnost, jak na své kariéře pracujeme, jak žijeme život a vytváříme peníze, má každá generace. I staré židovské přísloví říká, aby si člověk rozložil peníze na třetiny. Něco na teď a něco na důchod. Ty pořekadla, že si má člověk peníze odkládat, jsou všude. Právě naopak západní svět, například Francie, se ubírá k sociálním jistotám, jako jsou vysoké dávky. A lidi i tak nejsou spokojení. Zodpovědnost máme každý za sebe a na základě propočtů víme, že na ty důchody úplně nebude. Velká skupina lidí si to možná nechce připustit a neví, jak s tím pracovat.
Nemají lidé cítit větší zodpovědnost právě proto, že to víme?
Měli bychom. Ale když někomu řeknete, že za třicet let nebude na jeho důchod, tak řekne, že je to dlouhá doba. Nebo že se toho nemusí dožít, to je častá odpověď. Lidé si moc nedokážou představit sami sebe za třicet let. Provedl se výzkum, který potvrdil, že lidé, kteří na sebe nedokážou myslet za třicet let, tak nechtějí spořit. Protože proč by si odkládali peníze pro cizího člověka. Ti, kteří na sebe dokážou myslet za třicet let, tak ti ty úspory mají. Proto je důležitá vědomost a schůzka se sebou. Úplně bych lidi za to, že si na důchod neodkládají, nehanil, protože je to prostě práce mozku.
Když se mám napojit na své budoucí já, máme se vracet i k minulému já?
Určitě. Snažíme se to praktikovat i s našimi klienty, když jim dáváme několik otázek. Jaké byly jejich minulé návyky, co jim předali rodiče, jaká je první vzpomínka na peníze. Tam se vše tvoří. Zní to nenápadně, ale máme klienty, kteří mají dodnes nějakou negativní zkušenost s penězi. Vůbec nechtějí řešit investice z toho důvodu, že dostali základy, že peníze jsou zlé. Tyto stereotypy, které se objevují ve společnosti, jsou nebezpečné pro řadu lidí. Společnost se dělí na dva typy. První skupinou je ta, která odměňuje nezávislost. Dítěti se bude říkat, že je skvělé, protože je nezávislé a dokázalo to, že na sobě pracuje. Tito lidé mají většinou nějaké zázemí a finanční zdroje. Druhá skupina jsou lidé s nižšími příjmy a musí spolu spolupracovat. Tím se taky tvoří stereotypy. Jsou to dva odlišné světy a naše kořeny jsou hodně silné.
Podle průzkumu OECD o finanční gramotnosti z roku 2020 si 64 % Čechů tvoří finanční rezervu a jen 43 % si sestavuje rozpočet. Proč je dobré mít finanční plán a přehled o svých financích?
Většina lidí jsou zaměstnanci a pracují pro někoho. Každá firma má business plán, aby věděla, kam směřuje a co se bude dít. Přesně tohle uvažování stačí přenést na svůj finanční plán. Když vím, kam směřuji, tak si z trhu můžu vyfiltrovat, co potřebuji. Když mám plán, tak mě ani nezaskočí nečekaná rizika. Dodá to stabilitu a výhled do budoucna.
Můžu si plán sestavit, i když nevím, za jak dlouho chci cílů dosáhnout?
Ano. Můžeme si rozdělit svůj život do třech „krabiček“ – krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Krátkodobá jsou cíle do tří let, střednědobá do pěti a dlouhodobá do sedmi a více let. Přibližně vím, že finanční nezávislost nebude do sedmi let, tím pádem automaticky spadá do dlouhodobé krabičky. Ke každé krabičce si můžu vytvořit investiční nástroj, který odpovídá riziku toho času.
Jaký investiční nástroj nejlépe použít na cíle do pěti let a jaký na dlouhodobé cíle?
Do pěti let doporučuji některé nemovitostní fondy. Záleží na rizikovosti, některé se zaměřují na určitý typ sektoru a některé jsou diverzifikované. Dluhopisové fondy jsou celkem dobrý nástroj. Teď se často dostávají do popředí peer to peer půjčky. Je potřeba ale počítat s tím, že žádná peer to peer platforma nebyla zatím prověřena krizí. Dlouhodobé pak záleží na cíli. Pokud mi stačí 6–7 % ročně, tak dává smysl ETF fond, akciový fond, a z toho si poskládám portfolio. Pokud chci více procent, tak to musím spravovat aktivněji a zajímat se o to. Často lidé volí různé poměry, například 75 % akcie a 25 % zlato.
Co byste doporučil někomu, kdo nemá s investováním zkušenosti? Pomůže samovzdělávání, nebo je lepší vyhledat finančního poradce?
Záleží na tom, kolik času je člověk schopný tomu vzdělávání věnovat a jak ho to baví. Pokud ho finance chytí a nemá problém se tomu věnovat hodinu dvě denně, tak samostudium je super. Hodně blogerů na světě doporučuje ETF fondy, je to jednoduchá cesta, jak začít s málem. V České republice pozor na měnové riziko. Pokud se tomu věnovat nechci, nebaví mě to a jsem schopný tu důvěru někomu dát, tak připadá v úvahu finanční poradce.
Můžu poznat, že finanční poradce jedná hlavně v můj prospěch?
Jsou dva typy poradců. Jednoho si platíte od hodiny a ten nemá žádné provize z produktů a může doporučit cokoliv. To ale neznamená, že vám doporučí dobře. Další dostávají provize z jednotlivých fondů, je důležité, aby od každé společnosti měli stejnou odměnu. Pořád je ale otázka, zda poradí dobře a jestli dokáže klást správné otázky. Největší nezávislost vychází z toho, že ten poradce vás nepotřebuje. Má tolik klientů a takové příjmy, že nové klienty zásadně nepotřebuje. U výběru bych sledoval také vzdělání. Je potřeba se poradce i ptát na to, jak je odměňovaný.
Je spořicí účet vhodný jen pro železnou rezervu?
Určitě. A taktéž je fajn pro cíle, které jsou do dvou let. Investovat s horizontem do tří let je hodně rizikové. My s klienty na spořicím účtu držíme i rezervu pro případ, že poklesne trh a my můžeme nakoupit levně.
Vyplatí se stavební a penzijní spoření, nebo jsou lepší cesty?
Znovu záleží na cíli. Když si představím ten svůj finanční život a budu mít nějaké kvalitní akciové fondy, ETF fondy a nemovitostní fondy, tak to jsou všechno dynamičtější strategie. Pak mi nedělá problém, pokud mám peníze a chci maximalizovat zisk, posílat do stavebního spoření dvacet tisíc korun ročně. Penzijko stejně tak, ještě k tomu, když něco přispěje zaměstnavatel. Jsou to konzervativnější složky. Ale penzijní spoření můžu vybrat až v šedesáti. Neměly by tvořit hlavní strategii, ale jako doplněk bych to nevyloučil.
Vyplatí se šetřit na důchod zároveň s šetřením na krátkodobé cíle, nebo první našetřit na krátkodobé cíle a až pak šetřit důchod?
Například když člověk vyjde školu a začne vydělávat 25 000 korun měsíčně, výdaje má do dvaceti tisíc a řekne si, že by chtěl našetřit na svoje bydlení, tak to pohltí hodně peněz. Málokterý mladý člověk si naspoří 10–20 % na bydlení za pět let. Musel by mít vysoké příjmy. Je škoda obětovat vše na krátkodobý cíl, když cítíme prioritu tam, na úkor dlouhodobého cíle. My se snažíme pracovat na všech cílech zároveň i s malými částkami. Vlastní bydlení je pasivum a nepracuji tím na finanční nezávislosti.
Používáte pojem srdcovky. Co to je a jaké mají kritérium?
Srdcovky jsou velmi intimní téma. Jsou to věci, které si člověk dopřeje a nevadí mu za ně utrácet. Dopřejí nám radost a vyhovuje nám to. Nikomu do toho nic není. Když si to dokážu obhájit, tak je to fajn. Jsou mnohé srdcovky, jedna z nich je i budování sociálního statusu. Lidé utrácejí peníze, aby ukázali svému okolí, co dokázali. Samozřejmě to dlouhodobě pro naše budoucí já není vhodné, ale někteří lidi si tím projdou a pak si uvědomí, že to bylo zbytečné.
Co je to bezpečná hypotéka?
Hypotéka je dluh, který je normální, a není to nic zlého. Bezpečná hypotéka je model, kdy se snažíme rozložit splátky na co nejdelší dobu na třicet let, tím pádem jsou splátky nižší. A nějakou část z našich volných měsíčních peněz investujeme bokem. A když mám na hypotéce -2 % a někde 5–6 %, tak ty úspory a investice mi dají možnost přibližně za osmnáct let splatit hypotéku předčasně. Bezpečnost je v tom, že nemám všechny úspory na začátku v tom bydlení a tvořím si železnou i investiční rezervu.
Máte schéma komfortní zóny, zóny strachu, zóny změny a zóny růstu (viz obrázek). Začíná každý v komfortní zóně? A která zóna je nejtěžší pro překonání?
Každý má jinou startovací čáru, protože má jiné zázemí od rodiny. Ale drtivá většina populace v komfortní zóně začíná. Ta nevědomost v komfortní zóně nevyvolává žádný stres. Pak jsem ale v zóně strachu a uvědomím si, že bych měl asi něco změnit. A najednou nevím, je strašně moc možností a každý říká něco jiného. O tom je ta práce s finančním poradcem, že vás posouvá po jednotlivých zónách. Na překonání je nejtěžší zóna strachu. Z komfortní zóny do zóny strachu se dostanu jednoduše, může to vyvolat nějaký rozhovor s někým. Ale ten strach je pak největší brzda.
Doporučil byste nějakou knihu nebo jiné zdroje pro zorientování se ve financích?
Určitě naše podcasty (podcast Teorie peněz, pozn. redakce). Ze světa bych doporučil Ravita Settiho, I Will Teach You To Be Rich. Je to napsáno jednoduchou formou a je to oči otevírající. Každého to posune.
Co je bohatství pro vás?
Pro mě je to čas. Můžu se věnovat věcem a projektům, kterým chci. Svoboda. Bohatství pro mě znamená umět říct ne. Ne projektům, které nechci dělat. Ne lidem, se kterými nechci spolupracovat. Je to pro mě pozitivní konotace. Bohatství, peníze, svoboda jsou tu proto, abychom si mohli dělat, co chceme, s kým chceme a kdy chceme.
Autor: Adéla Sobotíková
Pokud jste ve světě financí nováčci a rádi byste se v této oblasti vzdělávali, můžete začít u prvních dvou článků Adélina finančního speciálu. V prvním z nich vás seznámila se třemi konkrétními projekty, které motivují především ženy k finanční nezávislosti, a ve druhém přišla s tipy na zdroje k získávání informací.
Foto: teoriepenez.cz, Instagram @teoriepenez
