Oba dva jsou symboly pro svůj stát a oba za to byli uvězněni. Jeden je symbolickou postavou v boji za svobodu a demokracii v Bělorusku, druhá se stala symbolem gruzínského prodemokratického protestního hnutí, které se po volbách v říjnu 2024 postavilo proti režimu Gruzínského snu. Řeč je o laureátech Sacharovovy ceny pro rok 2025 – Andrzejovi Poczobutovi a Mzii Amaglobeliové. Laureáti jsou oceňováni především za svobodu projevu, ochranu práv menšin, dodržování mezinárodního práva a rozvoj demokracie a právního státu.
Evropský parlament jedná o udělení Sacharovovy ceny na zasedání ve Štrasburku ke konci každého roku. Kandidáty na cenu navrhují buď politické skupiny nebo i jednotliví poslanci, kteří ale musí získat podporu nejméně 40 poslanců. Na společné schůzi Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a podvýrobu pro lidská práva pak představují své návrhy na kandidáty. Členové výboru a podvýboru následně zvolí tři kandidáty do užšího výběru. O samotném vítězi či vítězích rozhoduje Konference předsedů – orgán Evropského parlamentu vedený předsedou Parlamentu a složený ze zástupců všech politických skupin.
Odsouzen pro kritiku režimu Alexandra Lukašenka
Andrzej Poczobut je novinář, esejista a bloger z polské menšiny v Bělorusku. Proslavil se kritikou režimu Alexandra Lukašenka a stal se symbolickou postavou boje za svobodu a demokracii v této zemi. Běloruské úřady ho opakovaně zatkly a v roce 2021 ho uvěznili. Soud ho odsoudil k osmi letům v trestanecké kolonii. Několikrát ho drželi v izolaci bez adekvátní lékařské péče a jeho zdravotní stav se zde zhoršil. I když se stal letošním laureátem, jeho současný stav zůstává
neznámý a rodině úřady zakázaly jakékoli návštěvy.
Parlament ve svém usnesení z 15. března 2025 vyzval k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Poczobuta. Zdůraznil, že obvinění proti němu jsou „politicky motivovaná“ a „jejich cílem je umlčet nezávislé hlasy a potlačit svobodu projevu a sdružování“. Parlament navíc dlouhodobě podporuje demokratickou opozici v Bělorusku a v roce 2020 jí udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. V květnu 2024 podepsala předsedkyně parlamentu Roberta Metsolová prohlášení o posílení spolupráce mezi Evropským parlamentem a demokratickými silami v Bělorusku.
Za účast na protivládních protestech na dva roky do vězení
Mzia Amaglobeliová je gruzínská novinářka a ředitelka online médií Batumelebi a Netgazeti. V lednu tohoto roku ji zadrželi za účast na protivládních protestech a v srpnu ji na základě politicky motivovaných obvinění odsoudili ke dvěma letům vězení. Jako první ženská politická 
vězeňkyně v Gruzii od získání nezávislosti země a bojovnice za svobodu projevu se stala symbolem gruzínského prodemokratického protestního hnutí. To se po sporných volbách v říjnu 2024 staví proti režimu vládnoucí strany Gruzínský sen.
V usnesení ze dne 19. července 2025 Parlament vyzval k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Amaglobeliové a odsoudil “systémový útok režimu strany Gruzínský sen na demokratické instituce, politickou opozici, nezávislé sdělovací prostředky, občanskou společnost a nezávislost soudnictví”. V listopadu předchozího roku také Parlament vyzval zemi, aby uspořádala nové volby po sporných volbách, které se konaly v říjnu 2024. V červenci 2025 přijali poslanci usnesení, ve kterém odsoudili úpadek demokracie a represe v Gruzii. Konstatovali, že současná vláda ohrožuje cestu země k přistoupení k EU. Parlament vyzval EU a členské státy, aby společně zavedly individuální sankce vůči klíčovým politickým vůdcům ze strany Gruzínský sen. Rovněž požádali Evropskou komisi, aby přezkoumala provádění dohody o přidružení mezi EU a Gruzií.
Další finalisté pro rok 2025
Z množství nominovaných se do užšího výběru dostali i další kandidáti. Jedním z nich je skupina novinářů a humanitárních pracovníků v Palestině a všech konfliktních zónách, zastoupená Palestinskou tiskovou asociací, Červeným půlměsícem a Agenturou OSN pro pomoc a práci (UNRWA). Gaza je považována za nejnebezpečnější region pro novináře na světě. V průběhu ale konfliktu zahynulo i mnoho humanitárních pracovníků, když smrtící útoky zasáhly organizace jako World Central Kitchen, PRCS a UNRWA.
Dalšími finalisty se stali i srbští studenti, kteří po zřícení zastřešení nádraží v Novém Sadu v roce 2024 zahájili celostátní protesty. Tragédie, po níž zemřelo 16 lidí, souvisela s údajnou systémovou korupcí a zanedbáváním infrastruktury. Událost vyvolala tiché celostátní protesty volající po odpovědnosti. Hnutí spojilo lidi napříč ideologiemi – akademické pracovníky, studenty, zemědělce, umělce a další. Vyvrcholením se stala největší demonstrace v historii Srbska po rozpadu Jugoslávie, kdy se v březnu tohoto roku v Bělehradě sešlo přes 350 tisíc lidí.
Laureáti Sacharovovy ceny
Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu poprvé v roce 1988. Prvními laureáty se stali Nelson Mandela a Anatolij Marčenko. Parlament cenu uděluje jednotlivcům, skupinám i celým organizacím, které mimořádným způsobem přispívají ke svobodě myšlení. Sacharovova cena představuje nejvyšší ocenění Evropské unie v oblasti lidských práv a umožňuje EU poskytovat laureátům podporu i finanční příspěvek ve výši 50 tisíc eur.
Mezi laureáty se objevili disidenti, politici, novináři, právníci, spisovatelé, aktivisté, skupina aktivistů vystupující proti terorismu ale dokonce i matky a manželky nebo třeba i dítě bojující za právo na vzdělání. Rozmanitost oceněných ukazuje, že Parlament oceňuje především svobodu projevu, ochranu práv menšin, dodržování mezinárodního práva a rozvoj demokracie a právního státu. A například již zmiňovaný Nelson Mandela později po získání Sacharovovy ceny obdržel i Nobelovu cenu míru.
Ten, po němž nese cena jméno
Evropský parlament pojmenoval cenu po sovětském disidentovi Andreji Sacharovi – ruském fyzikovi a tvůrci sovětské vodíkové bomby. Sacharova začaly znepokojovat důsledky jeho vynálezu pro budoucnost lidstva, a proto začal varovat před hrozbami jaderných závodů. V roce 1963 dosáhl částečného úspěchu, když byla podepsána smlouva o zákazu jaderných zkoušek. I přes všechny překážky založil v roce 1970 Výbor na obranu lidských práv a obětí politických procesů. Nikdy nepřestal usilovat o propuštění opozičních aktivistů a stal se jedním z nejodvážnějších kritiků režimu i ztělesněním boje proti potlačování základních práv. A právě za tuto činnost získal v roce 1975 Nobelovu cenu míru.
Když ho Sovětské orgány poslaly do exilu, aby omezily jeho kontakty se zahraničím, dozvěděl se, že Evropský parlament plánuje vytvořit novou cenu za svobodu myšlení, která ponese jeho jméno. Ze svého exilu poté napsal Evropskému parlamentu, že na něj toto rozhodnutí hluboce zapůsobilo a že souhlasí s tím, aby po něm byla cena pojmenovaná. Cena, která nese jeho jméno, oceňuje lidskoprávní aktivisty a disidenty po celém světě bez ohledu na státní hranice či hranice represivních režimů.
Autorka: Tereza Hubáčková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
I letošní Nobelovy ceny za rok 2025 znají své držitele. Kdo si odnáší prestižní ocenění a čím si svět získali?
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: https://europarl.europa.eu/
Foto: commons.wikimedia.org, maurobia (Instagram), kielbowiczbartek (Instagram), andreisakharovfoundation (Instagram)
