Zvoníme na zvonek u nenápadné budovy. Z mluvítka se ozývá ženský hlas. „Přišli jste na tetování?“ Bzučákem nás pouští dovnitř. Po tmavých schodech míříme do sklepní místnosti. Malé místnosti přeplněné návštěvníky. Je sobota před volbami do italského parlamentu a přítomní přišli do milánského studia vyjádřit podporu lidskoprávní organizaci Bossy. Tetováním.
„Chci tenhle nápis,“ ukazuje mi třiadvacetiletá Sara, co si vybrala z nástěnky u vchodu. Krasopisem je tu vyvedeno několik popisků, mezi nimi Sařin favorit Feminist. Mezi další možnosti, jak si ozdobit tělo napořád a zároveň podpořit organizaci, patří také rostlinné výjevy či pro odvážnější různá zhotovení ženských orgánů.
Tetovací studio Sopra Le Righe (v překladu Nad řádky, pozn. aut.), které si zrovna prohlížím, a kde se kampaň koná, se věnuje podobným akcím pravidelně. Netají se podporou menšin, zapojují se do osvětových kampaní a shromažďují podobně smýšlející tatéry a umělce. Právě organizace Bossy se osvětovým kampaním v Itálii věnuje. Tento víkend se v milánském studiu nese v duchu práva na možnost bezpečného přerušení těhotenství.
Napočítám zhruba dvacet (převážně) zájemkyň ve frontě na termín tetování. „Je to akce pouze pro tenhle víkend, nedá se zarezervovat si termín předem. Všichni tak přišli v době otevření, aby si vystáli frontu na termín,“ vysvětluje mně Sara, když se ptám, proč vlastně stojí v té frontě. „Nevím, jak je to u vás, ale tady v Itálii se dost omezují práva žen. Proto jsem tu já, ale Bossy se věnuje lidským právům všeobecně, jejich činnost sleduji,“ popisuje své důvody, a když přichází na řadu, dostává termín v sobotních deset hodin večer. Ten den bude poslední tetovanou.
Místnost je průchozí, z ní vedou další dveře na chodbu s místnostmi šesti tatérů, kteří se do tzv. flash day (označení se používá pro akce věnující výtěžek z tetování na dobročinný účel, pozn. aut.) zapojili. Kromě nástěnek s motivy tetování je tady i stůl s propagačními předměty organizace, jako jsou trička, plátěnky či placky. Ptám se paní u pultu s rezervacemi, jestli je možné tady pořídit pár fotografií a napsat z jejich akce reportáž. „Jasně, budeme moc rádi, je to přece osvětová akce,“ odpovídá nadšeně.
Do studia se vypravím ještě jednou, tentokrát večer. Už je tady klid, stíhám si tedy popovídat právě s tatérkou, kterou si vybrala Sara. „Dneska jsem tetovala asi třicet lidí,“ snaží se dopočítat s úsměvem Rita a omlouvá se za špatnou angličtinu. „Většinou chodily dneska ženy, to je fakt, ale dává to smysl. Je to přece jen trochu víc ženské téma. Přišlo ale i pár kluků,“ popisuje mi veselá žena středního věku s růžovými vlasy ostříhanými na ježka a rozpovídá se: „Posledně jsme dělali podobnou akci, když se konal v Miláně Pride.“
Vytetovat těch pár písmenek trvá Ritě pár minut. Tetování Saře a dalším skoro šedesáti lidem, kteří sem o předvolebním víkendu zavítali, ovšem vydrží na celý život. To je dost času na zlepšení lidských práv nejen v Itálii.
Autor: Lýdie Hájovská
O potlačování ženských práv se slýchá stále více, přitom většina politiků jsou muži. Možná by pomohlo, aby se v politice angažovalo více žen, a z hlediska historie české ženy mají na politiku talent.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Lýdie Hájovská, Tommaso Martella
