Do kin dorazil nový snímek Joshe Safdieho od studia A24 s Timothéem Chalametem v hlavní roli. Film není jen sportovním dramatem v tradičním slova smyslu. Velký Marty (2025) je spíš nervní psychologickou studií posedlosti úspěchem, egem a potřebou být viděn. Nabízí silný kinematografický zážitek a překvapivě podmanivý pohled na svět stolního tenisu. Místy fascinuje, místy trochu vyčerpává, ale rozhodně nikdy nenechává diváka chladným.
Marty Mauser není klasickým filmovým protagonistou, kterému divák fandí od první minuty. Je chaotický, impulzivní, egocentrický a často odpudivý. Přesto, nebo právě proto, je magneticky přitažlivý. Po křehkém hrdinovi z Dej mi své jméno (2017), veselém mladíku vyrábějícím čokoládu z Wonky (2023) či zahloubaném písničkáři Bobu Dylanovi (2024) předvádí Timothée Chalamet úžasný výkon plný vnitřního napětí, sviňáctví, neklidu a agresivní energie. Jeho Marty nepůsobí jako talentovaný sportovec, ale jako člověk posedlý představou vlastní výjimečnosti a chtivý úspěchu.
Nejde o cestu ke sportovnímu triumfu, ale o cestu k uznání, moci a vytvoření vlastní mytologie. Stolní tenis je zde často spíš kulisou než tématem. Působí jako prostředek, který skrze sport vypráví příběh o ambici bez hranic inspirovaný skutečnou legendou Marty Reismanem.
Safdieho rukopis s dávkou chaosu
Tvůrce Josh Safdie zůstává věrný své režijní poetice. Rychlý střih, nervní avšak impozantní záběry, neustálý pohyb a pocit tlaku jsou přítomné v každé scéně. Film se nezastavuje, nedává prostor k oddechu, nepřipouští ticho a klid. Divák je vržen do Martyho světa stejně nekompromisně, jako se Marty vrhá do vlastních ambicí i komplikací. Život mu totiž často hází klacky pod nohy.
Prostředí New Yorku z 50. let je vizuálně působivé, ale nikdy nostalgické. Nejde o romantizovanou minulost, nýbrž o špinavou, hlučnou a dravou kulisu, která
dokonale odpovídá psychologii hlavní postavy. Tento neklidný a dynamický styl není samoúčelný, ale je přímým vyjádřením hrdinova vnitřního chaosu. Za zmínku stojí i výborný soundtrack, který je osobitý, zapamatovatelný a dodává skvělou atmosféru.
Americký sen bez iluzí
Velký Marty rozkládá mýtus amerického snu na součástky. Úspěch zde není vykoupen prací a morálkou, ale budovaný skrze bezohlednost, manipulaci a přerostlé ego. Film neoslavuje vítězství, ale ukazuje jeho prázdnotu. Marty není symbolem inspirace, nýbrž symbolem destruktivní touhy po velikosti.
Zároveň nejde režisér Safdie cestou moralizování. Nesoudí, ale pozoruje. Divák není veden k empatii ani k odsudku. Je ponechán v nepohodlí, které plyne z pohledu na člověka, jenž si buduje svou identitu výhradně skrze výkon a uznání. A je třeba si přiznat, že přestože se někdy dokážete nad jeho činy nebo projevy rozčilovat, Marty na lidi působí mimořádně silně.
Vedlejší postavy nejsou plnohodnotně rozvinutými charaktery, ale spíš zrcadly Martyho osobnosti. Každý vyobrazený vztah odhaluje jiný aspekt jeho povahy – manipulaci, odměřenost, závislost na obdivu, neschopnost blízkosti. Film tak nepůsobí jako kolektivní drama, ale jako uzavřený portrét jedné osobnosti, kolem níž se otáčí celý svět.
Impozantní a ohromný film, který vyčerpává, a právě proto funguje
Nejedná se o snadný film. Je velmi hlučný, intenzivní, místy zase trochu vysilující, především uprostřed snímku, a jindy až nesnesitelně emočně nabitý. Ale právě v tom vězí jeho podstata. Nepodbízí se, nevysvětluje, neuklidňuje. Místo toho vytváří nepříjemný, šílený, tísnivý a zároveň epický zážitek, který reflektuje téma posedlosti úspěchem. Nejde o film, který by měl diváka inspirovat. Jde o film, který má zneklidňovat, ale zároveň fascinovat.
Velký Marty je dravý, stylově výrazný a herecky mimořádně silný. Bourá očekávání sportovního žánru a mění ho v psychologickou studii ambice bez hranic. Timothée Chalamet podává jeden z nejintenzivnějších hereckých výkonů své kariéry, čímž dokazuje, že si zaslouží nejednu sošku, včetně té oscarové. Josh Safdie zase potvrzuje, že umí vyprávět příběhy o lidech, kteří se ženou za úspěchem rychleji, než dokážou nést jeho důsledky.
Rozhodně to není to film pro každého. Ale je to film, který má jasnou autorskou vizi, silné téma a zanechá výraznou stopu. A to z něj dělá dílo, které si své místo na filmové scéně bezpochyby zaslouží a spousta diváků na něj bude vzpomínat jako na jeden z nejlepších počinů minulého roku. Důkazem jsou tím i nominace na Ceny Akademie, kterých získal celkem devět. V podvečer 15. března od 19 hodin v Los Angeles se pak ukáže, kolik z nich snímek skutečně získá.
Autorka: Anna Sládková
Editorka: Anna Pospíšilová
Sledujete rádi filmy s Timotheé Chalametem? A viděli jste ho i v roli Boba Dylana? My ano a i na tento snímek jsme napsali recenzi.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: a24films.com, oscars.org
Foto: a24films.com, imdb.com
