Čtyři kamarádky z mikulovského gymnázia se rozhodnou ověřit provokativní teorii, že lidské tělo funguje nejlépe s půl promile alkoholu v krvi. Z původně nevinného experimentu na zvednutí nálady se ale rychle stává dobrodružství s nečekanými následky. Nový český snímek Pod parou, který je adaptací oscarového dánského filmu Chlast, přináší českému publiku známý příběh v ženském obsazení a s moravským koloritem a i přes jasné odkazy na původní dánský snímek dokáže stát na vlastních nohách.
Český film Pod parou (2025) režiséra Rudolfa Biermanna se pouští do odvážného úkolu-adaptovat slavný dánský snímek Chlast (2020), který získal Oscara za nejlepší zahraniční film a stal se mezinárodní senzací. Základní premisa zůstává stejná: čtyři učitelé se rozhodnou otestovat provokativní teorii Finna Skårderuda, že člověk je od přírody „podvyživený alkoholem“ a nejlépe funguje s půl promile v krvi. Tvůrci ale změnili klíčový prvek-místo mužských hrdinů se do experimentu pouštějí čtyři ženy z Mikulova. A právě tato proměna dává české verzi vlastní tvář.
Když půl promile spoustu spraví, ale i pokazí
Martina a její tři kamarádky Nikol, Petra a Vlasta z místního gymnázia se rozhodnou, že zkusí „vědecký experiment“; pravidelně udržovat lehkou hladinu alkoholu a pozorovat, co to udělá s jejich prací i osobním životem. Zpočátku to funguje-výuka je uvolněnější, komunikace se studenty přirozenější, naráz jde všechno lépe a osobní problémy se taktéž zdají menší. Jenže hranice mezi „lékem“ a závislostí je tenká. Co začalo jako studie a dělání vědy, se postupně mění v cestu k sebezničení i bolestivému poznání, že alkohol může velmi škodit.
Film tématizuje touhu po vytržení z rutiny a nesnází, hledání radosti a odvahy, ale zároveň nastavuje zrcadlo vztahu k alkoholu, který se nejen v
našich končinách dost normalizuje. Největší silou snímku jsou bezesporu hlavní představitelky, jež se se svými rolemi popraly se ctí. Čtveřice hlavních postav je napsána tak, aby zastupovala různé typy žen. Každá má svůj důvod, proč do pokusu jde, a každá ho prožívá jinak. Herečky předvádějí přesvědčivé výkony, zvlášť v momentech, kdy se střídá humor s melancholií. Genderová změna se ukazuje jako zajímavý tah-příběh o ženách, které se snaží uniknout stereotypům a znovu získat kontrolu nad životem, nacházet v něm smysl a zaexperimentovat, má v českém prostředí jinou rezonanci než původní mužská verze. Největší dojem zanechává herecký výkon Zuzany Bydžovské v roli postarší tělocvikářky, za kterou se skrývá smutný osud a samota.
Mikulov, jedno z hlavních vinařských center na Moravě, neslouží jako hlavní téma, ale spíše jako pestrá kulisa. Film se vyhýbá lacinému soustředění jen na místní víno, a prostředí využívá spíše jako osvěžující rámec příběhu. Režie těží z vizuální atraktivity města i okolní krajiny – vinice, kopce a slunné scenérie dodávají snímku osobitý kolorit, který se odlišuje od šedivé severské civilnosti originálu. Kamera se nebojí kontrastů a ve více záběrech si výrazně hraje se světlem. Hudba pak střídavě podtrhuje komediální lehkost nebo se naopak stahuje do pozadí a nechává vyniknout tíživé ticho vážnějších scén.
Srovnáváním s originálem snímek se nevyhne
Nabízí se tu samozřejmě otázka. Jak si česká verze stojí vedle dánského originálu? N
a rozdíl od Vinterbergova Chlastu, který díky brilantní režii a výkonu Madse Mikkelsena nabízí komplexní a hluboký obraz společnosti, český Pod parou takovou sílu nemá. Biermann ani Vagnerová v čele nedokážou dosáhnout stejné hloubky, přesto film dokáže stát na vlastních nohách. Jako adaptace nepřináší mnoho nového, ale ani nesklouzává k lacinému opisování – samostatně funguje jako slušný, i když méně výrazný film.
Přes všechny výhrady je Pod parou solidním pokusem převyprávět oscarový příběh v českém prostředí a s ženskou perspektivou. Nenabízí sice stejnou hloubku a sílu jako originál, ale díky hereckým výkonům a atraktivnímu zasazení do moravského Mikulova má vlastní kouzlo a zpříjemní letní večer v kině. Divák, který nebude neustále porovnávat s dánským Chlastem, dostane film, jenž dokáže pobavit, dojmout a alespoň na chvíli otevřít otázku, jak snadno se z radostného experimentu může stát nebezpečná závislost a zkáza.
Autorka: Anna Sládková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Dobrý zprávy často nabízejí filmové recenze. Neutekl vám třeba příběh volně inspirovaný kauzou kolem sboru Bambini di Praga, jehož sbormistr sexuálně zneužil desítky svých sboristek? Přečtěte si recenzi snímku Sbormistr.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: cinemart.cz
