Slavnou budovu Rudolfina v Praze na břehu Vltavy zná asi každý. Sídlí zde Česká filharmonie, která je jedním z kulturních středobodů v naší zemi. Hudbou rozdává radost všem posluchačům a po celém světě šíří věhlas české hudby. Dnes je tomu už 125 let od chvíle, kdy její hudebníci rozezněli své nástroje vůbec poprvé. Dne 4. ledna 1896 ji dirigoval sám Antonín Dvořák a pod jeho taktovkou se hrály právě jím složené skladby.
Když se Antonín Dvořák v roce 1895 vracel ze Spojených států, zažíval období své největší slávy. Tehdy čtyřiapadesátiletý skladatel světového formátu se stal po svém návratu do Čech profesorem na pražské konzervatoři, kde mu pod rukama prošli významní hudební skladatelé, jako byli například Vítězslav Novák nebo Josef Suk, který se později oženil s Dvořákovou dcerou Otýlií.
Rok po svém návratu už ale vedl na pódiu pražského Rudolfina vnikající Českou filharmonii. Dvořák řídil své vlastní skladby. Těmi byla Třetí slovanská rapsodie, Symfonie číslo 9 „Z nového světa“, předehra Othello a Biblické písně číslo 1–5, které zazněly ve světové premiéře. Velká koncertní síň v Rudolfinu byla později pojmenována právě po Antonínu Dvořákovi, jednom z nejslavnějších hudebních skladatelů.
Už v létě roku 1894 schválilo Pražské místodržitelství stanovy, které umožnily České filharmonii vzniknout. Její celý název tehdy zněl: „Česká filharmonie, spolek ku povznesení hudebního umění v Praze, jakož i spolek penzijní členů orchestru Národního divadla v Praze, jejich vdov a sirotků“. Jak název napovídá, z vydělaných peněz podporovalo těleso členy spolku, kteří už nemohli hrát, a nejbližší pozůstalé zemřelých hudebníků. Tradici symfonických koncertů chtěl již v šedesátých letech 19. století založit Bedřich Smetana, jenž se této premiéry nedožil. Počátkem ledna 1896 se tedy pomyslně dovršila snaha jeho i dalších podporovatelů hudebního života v Čechách.
Do letošní jubilejní sezony vstoupili filharmonici už v září s novým logem a do letošního roku tradičním Novoročním koncertem. Zhlédnout ho může každý buď v archivu České televize, nebo na facebookových stránkách České filharmonie, a to až do pátku 8. ledna. Těleso vedl na Nový rok večer před prázdným hledištěm hostující dirigent Tomáš Netopil. V druhé části programu zazněla třeba světová premiéra skladby Jana Kučery, který právě k výročí 125 let České filharmonie zkomponoval Concerto grosso pro dvoje housle, violoncello a orchestr. Na programu byly i skladby dalších českých autorů, kupříkladu Dvořákových žáků Oskara Nedbala a Julia Fučíka, Smetanova Skočná z Prodané nevěsty či Sukova polka z Pohádky.
„V současné době nemůžeme hrát, můžeme ale snít. Naše sny se pak stanou skutečností v nadcházející sezoně, v níž budeme slavit 125. výročí České filharmonie, její vznešenou tradici přelévající se do budoucnosti plné života. Nemůžeme se dočkat, až vás opět přivítáme v Rudolfinu a na všech dalších místech, kde vystupujeme a vystoupíme,“ uvedl již na jaře k výročí šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov, jehož slova se zdají být stále aktuální. „Jakkoliv zničující současná krize je, představuje také pro nás všechny příležitost zamyslet se nad tím, jak žijeme a jak bychom mohli začít žít lépe. Pro nás muzikanty to znamená tvořit ještě lepší hudbu než kdy dřív,“ dodal Byčkov.
V únoru má filharmonie v plánu turné po evropských hlavních městech. Začne ve Vídni, kde zazní mimo jiné Dvořákova Novosvětská, skladba, kterou sám její autor dirigoval před 125 lety na prvním vystoupení České filharmonie. Skladba, která svou krásou okouzlovala tehdy a okouzlí i nyní.
Autor: Lukáš Kuřík
V prosinci jsme si připomněli výročí narození dalšího velkého skladatele – Ludwiga van Beethovena. Jeho 250. narozeniny připomínáme i ve speciálním článku.
Zdroje: Česká filharmonie, Česká televize
Foto: Česká filharmonie; Eliška Vidomus, Český rozhlas; František Renza, Smetanova Litomyšl
