Jméno Ludwiga van Beethovena znají lidé po celém světě, ať už se jedná o portrét s rozčepýřenými kadeřemi, anebo o všem povědomý motiv z 5. symfonie zvané „Osudová“, všichni máme na mysli totožného umělce. Právě tato postava zásadně poznamenala vývoj nejen vážné hudby a my můžeme alespoň krátkou vzpomínkou vzdát hold nejen jeho velké osobnosti, ale také významu na světových filharmonických pódiích.
Beethoven stejně jako Mozart pocházel z hudebnické rodiny a již od raného dětství byl nucen svým otcem, jenž podléhal alkoholu, denně, a to nejen ve dne, ale také v noci, několik hodin cvičit na piano a pilně studovat hudební teorii, v níž údajně exceloval již v deseti letech. Přestože svého prvního učitele klavíru získal až v deseti letech, jako klavírista vystupoval díky svému nezlomnému otci již od sedmi let. Byl to právě jeho učitel, jenž se zasloužil – teprve v Beethovenových třinácti letech – o vydání jeho prvních skladeb a jenž obeznámil veřejnost s mladým a nadmíru nadějným skladatelem.
Ve svých sedmnácti letech odjíždí do Vídně na studia, jež mu krátce znemožní nucený návrat domů kvůli péči o nemocnou matku, zanedlouho se však natrvalo vrací do Vídně a stává se součástí tehdejší společnosti. Stalo se tedy, že se ve Vídni setkali tři velikáni tehdejší klasické hudby – Beethoven, Mozart a Haydn – , jež dnes nazýváme jako členy První vídeňské školy.
K Beethovenovu životu patří neodmyslitelně také jeho bouřlivá a temperamentní povaha, již však dokázal bravurně otisknout ve svých dílech, jež oplývají neskutečnou proměnlivostí emocí. Mohla to býti právě jeho povaha, která v něm vyvolala tendence předznamenat něco nového, do té doby nevídaného, co dnes Beethovenovi přičítáme jako to nejzásadnější, co do světa hudby přinesl. Stal se předchůdcem takzvané programní hudby, což bychom mohli označit jako hudbu spojenou s jiným mimohudebním nápadem, myšlenkou, například s výtvarným či literárním uměním, ale také přírodou. Příkladem jest 6. symfonie „Pastorální“, takto nazvána samotným Beethovenem, jež se skládá z pěti taktéž pojmenovaných částí, které svým hudebním obsahem plně vyčerpávají význam, jež vyjadřuje onen název.
Množství skladatelů inspiroval svým pojetím motivicko-tematické práce, kdy v mnoha skladbách dokázal rozpracovat na nejmenší části jakékoliv kratší nebo i delší téma či motiv. Nelze opomenout prvenství Beethovenovy 9. symfonie, jež je často nazývána „S Ódou na radost“, kde v poslední větě celku zaznívá zmíněný Schillerův text v podání čtyřhlasého pěveckého sboru. Beethoven se zkrátka mohl pyšnit pojetím hudby, jež do té doby bylo zcela neznámo, neboť dokázal z každého díla vytvořit svébytné a obsahově nesmírně hluboké individuum.
S tímto faktem se nabízí porovnat jeho kompoziční růst s růstem osobnostním, jelikož ho životem provázela řada nepříjemných událostí, ať se již jednalo o ztrátu sluchu v relativně brzkém věku, rodinné, osobní nebo i vztahové problémy, Beethoven přemýšlel i o sebevraždě. Přesto všechno byl Beethoven uznávaným skladatelem a dalo by se říci, že lidé mu velmi často vycházeli vstříc, například v pořizování nových šatů, přestože sám se společnosti vyhýbal. Na náklonnost vůči Beethovenovi poukazuje také to, že pohřebního průvodu ulicemi Vídně se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí, jež si uvědomovali skladatelův význam a mezi nimiž byly také významné osobnosti.
„Zdálo se mi nemožné opustit tento svět, dokud mu nepředám to, co cítím, že v sobě mám.“
Skladatelovo výročí oslavilo již mnoho nejen tuzemských filharmonických uskupení průřezem jeho geniální tvorbou a věnováním koncertu jen jeho jménu. Učinila tak kupříkladu Filharmonie Brno provedením všech tří verzí slavné předehry Leonora k jeho jediné opeře Fidelio již v září stejně jako Vídeňská filharmonie, která do repertoáru zařadila taktéž jednu z jeho devíti slavných symfonií, 3. symfonii „Eroicu“, jež byla původně věnována vojevůdci Napoleonu Bonaparte, jemuž avšak Beethoven konečně zrušil toto věnování z důvodu zrazení demokratických myšlenek, jež Beethoven podporoval.
S Vídeňskou filharmonií vystoupil také například vyhledávaný interpret Beethovenových klavírních děl Rudolf Buchbinder, jenž připomněl publiku tři kusy z klavírní koncertní tvorby Beethovena a jenž by měl tato mistrovská díla prezentovat v prosinci s Českou filharmonii v rámci tří koncertů, které bude stejně jako ve Vídni sám osobně dirigovat. Druhého prosince by taktéž mělo k poctě Beethovenových výtečných smyčcových kvartet vystoupit Pražákovo kvarteto ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu v Rudolfinu.
Berlínská filharmonie se bohužel nevyhnula zrušení několika koncertů v rámci pocty Beethovenovi, kdy měl zaznít kupříkladu neméně cenný sextet či septet. Moravská filharmonie Olomouc pro původně plánované koncerty 26. a 27. listopadu pod názvem Beethoven. Ten, který otevřel dveře romantismu. hledá nové termíny v dobré víře se koncertů jen tak nevzdat a připomenout jméno jednoho z velikánů, který se stal doslova osudovým pro veškerou hudby, jež nadcházela po jeho předčasné smrti.
„Hudba je víno, které ve mne probouzí nové procesy zrození, a já jsem Bacchus, který toto zázračné víno pro lidstvo lisuje a napájí jejich duši.“
Autor: Karolína Bartoňková
Své výročí slaví také rakouská panovnice Marie Terezie. Před 280 lety usedla na rakouský trůn a započala tak řadu reforem, jejichž důsledky pociťujeme dodnes.
Zdroje: mfo.cz, berliner-philharmoniker.de, wienerphilharmoniker.at, filharmonie-brno.cz, ceskafilharmonie.cz
Foto: cultura.amia.org.ar, vecteezy.com, buchbinder.net
