„Hej, dívej. A co tohle?“ zeptal se vyhladovělý Julius v moment, kdy míjeli pizzerii s ohromným vábivým nápisem NEMÁTE PENÍZE NA CELOU PIZZU? DEJTE SI ASPOŇ KOUSÍČEK. Právě ten nápis Julia tak zaujal. Pizzám neholdoval, ale jedna osmina pizzy za tak výhodnou cenu, to bylo jeho, to s ním dělalo divy. Vlastně cokoliv, co na sobě mělo nálepku „sleva“, ho lákalo, ať to bylo jídlo, knihy, tužky, párátka, hrnce nebo dokonce podprsenky. Ty zrovna nepotřeboval, ale jednou se tou osmdesátiprocentní slevou při koupi tří kusů nechal přemluvit.
Oba hoši už neměli čas hledat další místo, kde by se najedli, neváhali proto a zapluli dovnitř. Hned před vstupem byl pohled na pult, kde byly vystaveny všechny jejich pochutiny, zejména již zmiňované osminky pizzy. Samozřejmě jste si mohli objednat i celý slaný koláč, ale zejména studenti, kteří chodí kolem, nemají tolik financí, aby si celý kruh mohli dovolit. Julius a Igor se dívali na ty prosklené vitrínky plné pochutin, které se táhly kolem nich, a vybírali si, čím naplní své prázdné žaludky kručící přes celé město. Jaký druh italské delikatesy bude ten vyvolený, tázali se sami sebe.
Igor nebyl tak vybíravý, jeho favoritem se stal hned první kousek, který zahlédl, a sice Duo quattro formaggi. Quattro formaggi je velmi dobře známý druh pizzy se čtyřmi druhy sýra, ona pizzerie ale vše posunula ještě o několik úrovní výš. Duo v názvu jejich pizzy není jen tak, protože na pizze se nachází hned osm druhů sýrů, a to mozzarella, eidam, balkánský sýr, niva, hermelín, parmazán, oštěpek ze Slovenska a čerstvý sýr z místní farmy. Kdekdo by po pozření tolika sýrů hned musel běžet trůnit na porcelánovou mísu, někdo běžel jen po přečtení. Igor je ale vyznavačem extrémních sportů. Miluje skateboarding a alpské lyžování, takže na nic nečekal a objednal si rovnou dva kousky, aby toho adrenalinu nebylo málo.
A co Julius? Ten by vybíral ještě celý den. Nemohl se rozhodnout mezi pizzou s brusinkami Cranberry la pizza, mafiánskou Al pacino a záhadou s názvem Mňau mňau. Pak si ale všiml něčeho ještě lákavějšího. Nemělo to tvar trojúhelníku, takže to Julia tak neděsilo. Bylo to podlouhlé, trčela z toho čerstvá zelenina, tráva, nejspíš rukola, a šunka první jakosti, teklo z toho cosi, co se lesklo, na co se hezky koukalo, co si prostě říkalo o to, že to musíš sníst, ať to chutná jakkoliv. Bylo to panini s krásným názvem BBQ Extra Yummy Lahoda. Julius z toho vyletěl do jiného vesmíru.
„No tak to je nářez,“ řekl nadšeně Julius a musí se podotknout, že tohle neříká tak často. Naposledy něco podobného pronesl, když viděl vykolejit tramvaj. „Tak já mám vybráno. No ty jo, já jsem úplně mimo z toho. Hej, tak to nechápu prostě.“ Byl unešený a tečka.
„Objednávka dvacet devět!“ zaznělo od pultu, zrovna když se hoši chystali posadit ke stolu, který vybírali asi sedmnáct minut. Proč tak dlouho? Jeden stůl byl blízko velkého proskleného okna, mohl tak nějaký kolemjdoucí zírat, co si zrovna vychutnávají, další stůl byl moc blízko dětskému koutku, bylo sice půl šesté večer, to už všechna děcka spí, ale přece jenom se může stát, že si tam někdo přijde hrát a bude je rušit u jídla, a zase jiný stůl byl příliš blízko k toaletám, které smrděly, nejde to bohužel popsat jinak, jak hovna. Nakonec našli stůl splňující všechna jejich kritéria, přesto to nebylo dokonalé místo – všude byly drobky. To však byla drobnost oproti těm nesnázím, které by je sužovaly u těch ostatních, zlých stolů, tam by se necítili komfortně a to u jídla nechtěli zažít.
„Objednávka dvacet devět čeká!“ ozvalo se už naštvaně. Julius a Igor byli jak přikovaní, už se totiž nemohli dočkat, a když slyšeli číslo své objednávky, podlomila se jim kolena a zapomněli chodit.
Slavnostně usedli ke stolu, jako by slyšeli v dáli hrát nebeskou hudbu s andělským zpěvem a cítili se povzneseně. Cítili se jak králové v zámku, cítili se neporazitelně, mocně, nezastavitelně.
„Tak se do toho pustíme?“ řekl hladově Igor.
„Ještě ne,“ oponoval Julius, „musíš si vychutnat ten pohled nejdřív.“
„A co teď?“ zeptal se Igor po pěti minutách.
„Ještě brzo. Ještě se na to koukej.“
Igor by už jedl, ale jeho kolega na panini nemohl přestat zírat. Jako by se z něj stal jiný člověk, fetišista posedlý jednou jedinou věcí, a sice pečivem naplněným omáčkou z dušených rajčat, upraveným masem a mléčným výrobkem. Zdálo se, že by si svou večeři nejraději vzal domů a choval ji, staral se o ni. Nakonec ho přece jen pohled omrzel a dal rozkaz k žranici: „Do jídla!“
Kupodivu dva kousky pizzy s osmi druhy sýra zmizely skoro hned, Igor měl totiž hlad jak vlk a nezalekl se ani oné smrtící kombinace. Žral a žral a žral a nic ho nemohlo zastavit. Přinášelo mu to hezký pocit, podobně jak adrenalinový sport, připadal si jak na hranici života a smrti, jak na horské dráze bez jištění, jak v autě bez brzd. Igorova krasojízda s pizzou byla podívanou pro celou restauraci. Našli sice místo, kde na ně moc lidí nevidělo, přesto se pozornosti širokého publika neubránili. Igor hltal, mlaskal jak smyslů zbavený. Bylo to tak vynikající, nebo tak dobrodružné to jíst?
To Julius měl jiný problém. Jeho panini ho nemělo rádo, neoblíbilo si ho. A když někoho nutíte, aby vás měl rád, nikdy to nedopadne dobře. Julius byl nešťastný, ne kvůli tomu, že se nestali kamarády, ale proto, že už měl hlad a chtěl se najíst. Je ale podivné, že předehra nepomohla. Vždyť se Julius tak připravoval, koukal se a snažil se, aby si na něho panini zvyklo, bylo to ale zbytečné. Zato Igor se ani nesnažil a vyšlo mu to.
Panini se náhle začalo zběsile bránit, všude začalo stříkat svou omáčku, aby ho zastrašilo. Tento obranný mechanismus se u zvířat objevuje celkem běžně, ale u panini to tak časté nebývá, přesto se u tohoto exempláře cosi podobného vyvinulo. Bylo to až krásné, když člověk pomyslel nad tím, co kus čehosi, co má nasytit člověka, dokáže dělat takové divy. Všude, kam jste se podívali, byla krvavě rudá omáčka, která byla sice lahodná, ale měla zastrašit strávníky od požití toho kusu naplněného pečiva. Stůl již nebyl čistě bílý, nýbrž zamazaný a zářil všemi odstíny červené. Jenomže stůl nebyl jediný, který schytal útok od té bytosti plné hněvu. Další obětí se staly Juliovy béžové kalhoty, které nyní obdržely tygrovaný motiv. Byla to bitva na život a na smrt, bez nadsázky.
„Prosím,“ začal žadonit Julius, „nenuť mě to dělat ještě těžší.“ Těšil se, že se spokojeně nají, avšak už přestával z toho stresu mít hlad. Začal dokonce i brečet.
Nakonec zavřel oči a skoro až agresivně se zakousl do bezbranného panini. Jeho zuby prošly pečivem jako kámen sněhem, zapluly hladce a bez problému, poté trhly! Urvaly kousek, nestiskly však plnou silou a plátek šunky vytáhly ze zbytku panini celý. Šunka tak visela z Juliových úst, opírala se o spodní ret a plandala. Než Julius dokázal pozřít i ten kousek, který vyčníval, stihl kus šunky obalený v barbecue omáčce potřísnit i jeho vrchní část oblečení. Byl zasviněný jak prase.
Souboj to byl ještě napínavý, raději ale některé části vynechám, protože Julius si musel sundat tričko, protože se příšerně potil. Nakonec dokonce i… To je ale jiná část příběhu.
Stála ta námaha za to? Igor, který se nejprve bál, byl tímto zážitkem nadšený, protože mu osm druhů sýra na pizze zachutnalo a hlavně to vše zůstalo tam, kde to chtěl. Zato Julius byl nadmíru zklamaný. Zamiloval se do BBQ Extra Yummy Lahoda panini na první pohled, jelikož jeho láska byla platonická, nic nevyšlo podle jeho snů.
Příště už do té restaurace nepůjdou.
Autor: Lukáš Ždan
Toto není zdaleka jediná povídka, kterou Lukáš napsal. Další si můžete přečíst ZDE.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Ilustrace: Tereza Trulíková (@thersnippets)
