Čas utíká jako voda ve Visle, a proto není divu, že se můj pobyt v Gdaňsku už nenávratně krátí. Jak jsem v minulém díle slíbila, dnes vám povím něco o výletech, na které můžete odtud vyrazit, o předvánoční náladě, a také o dalších lidech, na které jsem tady narazila. Tak se pohodlně usaďte, uvařte si kávu a začtěte se!
Sara je Italka. Díky tomu jsem mohla ochutnat její nejjednodušší špagety, učí mě vyslovovat slova jako „risotto“, odmítá jíst jiné bazalkové pesto než to z jejího regionu a směje se při mém použití českého „čau“. Je to kamarádka do nepohody, máme spolu většinu předmětů a společně také pravidelně navštěvujeme místní secondhandy. Jak všechny ty věci nacpe do letadla, netuším.
Judith je z Barcelony a studuje psychologii. Protože i já tady mám některé předměty, které se psychologie týkají, zrovna Judith mi pomáhá pochopit psychologické základy, bez kterých se neobejdu. Má dlouhé tmavé husté lehce vlnité vlasy, jejichž strukturu obdivuji pokaždé, když se vidíme.
Mohla bych vám vyprávět také o dalších lidech, které jsem tady potkala a na které budu v dobrém vzpomínat, nechci ale, aby můj článek měl patnáct normostran. Pokud by to nezačalo brzy nudit mě, vás určitě ano.
Scandinavia is calling
Gdaňsk je ideálním místem, odkud můžete navštívit Skandinávii. Pokud patříte mezi low-cost cestovatele, kteří využívají levných letenek, z gdaňského letiště Lecha Wałęsy se dostanete nejlevněji právě do skandinávských zemí. Já takto navštívila Norsko a Dánsko, ale vím o erasmácích, kteří těchto letenek využili snad každý víkend. V obou zemích mě překvapila pro někoho možná nepodstatná věc. Ani v jedné zemi není zvykem zatahovat žaluzie, vlastně je skoro nikdo nemá. Ať jsou to kanceláře v úrovni chodníku, po kterém chodí stovky turistů během dne, či byty po setmění (v Oslu se stmívá už po třetí hodině odpoledne), tohle tady nikdo neřeší.
Norsko je krásné pro svou přírodu, pokud tedy zvažujete cestu do této země, určitě se vyplatí půjčit si auto a vyrazit k jednomu z místních národních parků a obdivovat přírodu. Cestou z Osla (které mě tolik nezaujalo) do městečka u parku Hardangervidda jsme takto míjeli krajinu zasněženou jako z pohádky, typické barevné norské domky, zamrzlé vodopády, o chvíli později zase zelenou krajinu a dechberoucí výhledy v údolí u fjordu.
Oproti Oslu je Kodaň typickým místem zobrazujícím praktičnost a jednoduchost Dánů. Kodaň má určitě více co nabídnout, naproti tomu do Norska stojí za to vyrazit do přírody. Ať je to přístav Nyhavn, socha Malé mořské víly (i když přeplněná turisty, kteří snad přijeli akorát kvůli fotce s ní) či skvělá budova černé knihovny označovaná jako Den Sorte Diamant. Město je skvělé také pro svá muzea, do kterých mají studenti volný vstup. Třeba v Muzeu designu se dozvíte o historii legendární výroby židlí, tedy nábytku spojeného právě se Skandinávci.
Wesołych świąt!
Že jsou Poláci dobří ve výrobě (pro nás možná až kýčovitých) ozdob, jsem věděla už dříve. Vánoční výzdoba v Gdaňsku mě ale stejně trochu překvapila. Najdete tady z vánočních světýlek vyrobený dalekohled, jeřáb s dárky, židli, okno pro společnou fotku (na které ale nepůjdete vidět, z celé té záře okolo) a spoustu dalších netypických ozdob. V jednom z místních parků dokonce najdete osvětlené lodě v potoce, který protéká skrz park, a zářivý průchod, kterým když procházíte, dělají se vám skoro mžitky před očima. Na Polácích jde ale vidět, že si ten adventní čas, výzdobu, trhy a všechno okolo, doopravdy užívají. Nikam se neženou, na jarmarku se nikdo nestrká a většina má dobrou náladu. Už od svátku sv. Mikuláše můžete občas potkat v ulicích někoho s mikulášskou čapkou a jde poznat, že svátky už jsou nezadržitelně blízko.
Slovem pro dnešní den je WYCIECZKA = výlet.
Autor: Lýdie Hájovská
Pokud vám unikl předchozí díl deníčku, najdete ho zde.
Foto: Lýdie Hájovská
Sara a já při jednom z pokusů o hezkou společnou fotku 
Výhled z knihovny Den Sorte Diamant 
Zasněžená krajina a barevné domky – typické Norsko! 
Norský Lofthus
