Přesně před 16 lety zemřel Pavel Tigrid. Při této příležitosti si připomeňme život jednoho z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu, novináře, politika a ryzího demokrata.
Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil 27. října 1917 v Praze. Svůj pseudonym si dal podle řeky Tigris. Na semilském gymnáziu v hodině zeměpisu totiž zkomolil název řeky Tigris na Tigrid, a tak mu to zůstalo. Pokud někdo do puntíku naplňoval slovo intelektuál, byl to právě on. Všechno do sebe zapadalo, výborný student a miláček učitelů semilského gymnázia se rozhodl pro studium práv. Bohužel, jeho studia přerušila nacistická okupace, vzhledem k jeho židovskému původu udělal velmi prozřetelné rozhodnutí a v roce 1939 emigroval přes Německo do Anglie. Zprvu zde vykonával podřadné práce, avšak v roce 1940 se mu naskytla příležitost nastoupit do rozhlasového vysílání československé exilové vlády.
Po válce se vrátil do Československa, to už se však pomalu drali k moci komunisté a bylo zřejmé, že se jim intelektuál, demokrat a člověk pevných zásad, nebude zamlouvat. Poptávka byla spíše po nemyslícím stádu. Komunisté ho sledovali a chystali se jej ihned po únorovém puči zatknout, dílem náhody to však nestihli a Pavel Tigrid emigroval podruhé, jen tentokrát kvůli bolševikům.
V Německu dlouho nevydržel, a nakonec se usadil v USA. Zde se zprvu živil jako číšník, ale jeho ambice byly pochopitelně větší, v roce 1956 proto zakládá časopis Svědectví a následně se znovu stěhuje, tentokrát do Paříže. Svědectví se postupem času stává kultem, které čte čím dál více Čechů nesouhlasících se státní politikou. Dokonce i reformních komunistů, kteří některé myšlenky prosazují i v období pražského jara. Proti bolševikům ostře vystupuje až do sametové revoluce, je tvrdý, sarkastický a vtipný. Je tedy vším, co totalitní ideologie nenávidí.
Do Československa se znovu vrátil na prezidentskou inauguraci Václava Havla v prosinci 1989. Nejvýstižněji jeho pocity při návratu do vlasti popsal on sám: „Musel jsem se držet, abych po návratu do vlasti v roce 1989 na Ruzyňském letišti dojetím nesněd hlínu.“
Jeho neocenitelné zkušenosti z exilu se uplatnily ve službách českého státu. Nejprve byl Havlovým poradcem a asistentem a začátkem roku 1994 se ve vládě Václava Klause stal ministrem kultury. Po volbách v roce 1996 se vrátil na Pražský hrad, kde se věnoval česko-německým vztahům. Kromě toho, že byl skvělým novinářem, sbíral Pavel Tigrid úspěchy také jako spisovatel – k jeho nejslavnějším knihám patří Politická migrace v atomovém věku nebo Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, ve které stručně shrnul události v Československu ve 20. století.
Poslední roky svého života prožil Pavel Tigrid zejména ve Francii, kde 31. srpna 2003 ve věku nedožitých 86 let zemřel. Svůj odchod ze světa si zvolil sám, když přestal brát životně důležité léky. On sám často optimisticky a do jisté míry i bojovně říkal: „Vždycky se dá něco dělat!“ Inspirací nám budiž to, že podle svých slov také žil – vždycky něco dělal.
Autor: Václav Ágh
Zdroj: irozhlas.cz
Foto: novinky.cz
