Dnes by 101 let oslavil Oskar Schindler. Německý obchodník, který zachránil 1 200 Židů před smrtí v koncentračním nebo vyhlazovacím táboře. Jeho životní osud byl barvitý a rozhodně ne černobílý. Tento český rodák v sobě v rozhodující dějinnou chvíli našel to hlavní – lidskost. Jeho příběh si v následujících řádcích připomeneme.
Schindler se narodil ve Svitavách, městě ležícím v jihovýchodním výběžku České tabule, do rodiny pojišťovacího agenta Hanse Schindlera a jeho manželky Franzisky. Po absolvování povinné školní docházky se nechal zapsat ke studiu na vyšší reálné škole. Tu však nedokončil, údajně kvůli padělání studijních výsledků. Schindler je v tomto svém období života popisován jako člověk sebestředný a samolibý, živí se jako obchodní zástupce a začíná podnikat, miluje ženy, bezstarostný život, auta, rychlé motocykly a dobrý alkohol.
Kvůli Velké hospodářské krizi v 30. letech 20. století mu tahle jeho životní idylka ovšem končí. Firma, pro kterou pracoval, zkrachovala a Schindler musel několikrát změnit zaměstnání. V roce 1935, spíše z frustrace než z přesvědčení, vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany. Protože upřímně miloval peníze, začal Schindler pracovat pro německou rozvědku Abwehr, za což mu bylo dobře placeno. Po okupaci Československa vstoupil do NSDAP zejména kvůli osobnímu prospěchu, nebyl „nácek“. Od účasti ve straně si sliboval zejména příležitost vést pohodlný život.
V roce 1940 získává v Krakově malou židovskou továrnu na smaltované nádobí. Díky svým kontaktům a kapitálu bývalých majitelů začal zaměstnávat polské dělníky. Jako straník je považován za loajálního a začíná dostávat armádní zakázky, podnik tedy začíná rychle prosperovat. Od tohoto roku se ve větší míře objevovali mezi zaměstnanci Židé z krakovského ghetta. Postupně se jejich počet zvýšil na 150 a toto číslo nadále narůstalo. Schindlerova továrna měla mezi pracovníky židovské národnosti pověst útočiště, zacházení s dělníky bylo lidské a Židé zde měli možnost modliteb. Protože Schindler byl člověkem velmi společenským a zároveň byl z předválečného období zvyklý pohybovat se ve vybraném prostředí, byl zasvěcen do společenských konvencí a byl vyhledávaným společníkem při mnoha divokých večírcích. Jeho životní úroveň prudce stoupala. Žil život, jaký vždycky chtěl žít.
V březnu 1943 došlo k likvidaci krakovského ghetta a jeho obyvatele vojáci násilím přesunuli do nového koncentračního tábora. Tento přesun provázel teror vězňů, kterého byl Schindler svědkem, což ho ovlivnilo. Německá armáda v tu chvíli již začíná ve válce ztrácet a na jaře roku 1944 se panika nacistů natolik zvýšila, že bylo rozhodnuto urychleně likvidovat mnohé tábory, a hlavně jejich vězně. To se týkalo i tábora v Plašově, ze kterého byli vybíráni vězni pro práci v Schindlerově fabrice. Schindler musel řešit zásadní otázku, co dále. Měl dvě možnosti: buď vězně ponechat svému osudu a odjet do bezpečí neutrálního státu, nebo riskovat a snažit se přesunout továrnu, včetně jeho dělníků. Navzdory všem očekáváním i dosavadnímu způsobu života zvolil druhou variantu.
Začaly přípravy proslulého Schindlerova seznamu, který obsahoval jména asi 700 mužů a 300 žen. Těchto zhruba 1000 lidí bylo připraveno k transportu na nové místo určení a k záchraně života. Na záchranu těchto životů obětoval Oskar Schindler veškeré své jmění. Muž, vydělávající na válečném utrpení, v sobě dokázal tváří v tvář zlu najít člověka a zachránit ty, kterým už zdánlivě nebylo pomoci. Schindler se obával rychle postupující Rudé armády a připravoval se k útěku, na rozloučenou mu vězni, které transportem zachránil, věnovali zlatý prsten s vyrytým nápisem „Děkujeme“.
Po válce se Oskar Schindler chtěl vrátit ke svému oblíbenému prostopášnému způsobu života. Začal pít a byl mu přiznán čestný důchod, který byl příliš nízký na to, aby dokázal pokrýt jeho náklady. Židy byl však milován natolik, že mu posílali peníze, které mohl utrácet. Zároveň mu bylo uděleno vyznamenání Spravedlivý mezi národy, které stát Izrael dává lidem nežidovského původu, kteří za druhé světové války riskovali svůj život při záchraně Židů před holokaustem. Zemřel 9. října 1974 a jeho ostatky byly převezeny do Jeruzaléma. Na čestné desce v židovském památníku v Jeruzalémě je uvedeno: „Děkujeme Bohu, že byl náš.“
Když se Oskara Schindlera po válce ptali, proč se rozhodl riskovat svůj život a postavení, aby Židy v jeho továrně zachránil, odpověděl lakonicky: „Nebyla jiná možnost. Kdybyste viděli psa, kterého má rozdrtit auto, vy byste mu snad nepomohli?“
Autor: Václav Ágh
O pomoci lidem za druhé světové války pojednává i nejnovější díl z naší série Příběhy odvahy. O občanech Horní Břízy, kteří pomohli lidem z transportu smrti si můžete přečíst ZDE.
Foto: novinky.cz, mapy.cz
