Každoročně je Tour de France nejsledovanější sportovní událostí na světě. Žádnou jinou akci na této planetě nenavštíví větší počet diváků. Souboj 176 jezdců v jednadvaceti etapách o legendární žlutý trikot je vrcholnou záležitostí nejen sportovní, ale ve Francii i kulturní a celospolečenskou. Stará dáma, jak se závodu přezdívá, má výrazný přesah do byznysu, cestovního ruchu i médií. Hlavním kouzlem je však její neopakovatelná estetika. Letošní 111. ročník začíná překvapivě ve městě lásky a renesance – v italské Florencii. Na start se opět postaví největší hvězdy současné cyklistiky, včetně Čecha Jana Hirta. Vítěz Tour de France pak bude dekorován 21. července, zcela mimořádně, na Azurovém pobřeží v Nice, kde také celá pouť skončí.
Viva Italia! Pořádat start Tour de France je pro jakékoliv město obrovskou prestiží, neboť se zvýší mediální zájem, turismus i všeobecné povědomí o něm, vždyť se Tour vysílá ve více než 190 zemích světa. A tak není divu, že se o toto privilegium perou největší metropole Evropy. Takzvaný Grand Départ v minulosti hostil například Dublin, Brussels, Copenhagen či loňské Bilbao. Letošní rok nebude výjimkou, slavný závod tentokrát poprvé začne v Itálii, konkrétně ve Florencii. Toskánsko zaštítí první tři etapy, které mají sloužit především jako vzpomínka na legendy z Apeninského poloostrova – Gina Bartaliho, Fausta Coppiho, Marca Pantaniho a další. Zřejmě proto je začátek letošní Tour jedním z nejobtížnějších v historii. V prvním dějství se závodníci budou muset popasovat s řadou kopců a celkem 3800 nastoupanými výškovými metry. Pokud se ředitel Christian Prudhomme o něco během svého působení zasadil, pak mimo výlety do zahraničí, jde bezpochyby o zařazování náročných horských etap hned na úvod závodu. Čtvrtý den se peloton již přesune do Francie, a to ve velkém stylu, přes Alpy. První vyložení karet, jak na tom s formou hlavní favorité jsou, uvidíme tedy opravdu brzy.
Kdo s koho
O favoritech na celkovou klasifikaci není pochyb, jsou jimi opět Slovinec Tadej Pogačar z týmu UAE Emirates a Dán Jonas Vingegaard hájící barvy stáje Visma Lease a Bike. Pogačar se tento rok chce pokusit o nejcennější cyklistický unikát – vyhrát v jednom roce Giro d’Italia a pouhých pět týdnu po něm i Tour de France, což se dosud povedlo pouhým šesti jezdcům. Naposledy to dokázal Marco Pantani v roce 1998. Oba závody jsou součástí Velké trojky zvané Grand Tour (Giro d’Italia, Tour de France a španělská Vuelta – pozn. red.). Jedná se o největší etapové podniky světa, jelikož všechny čítají 21 etap, přičemž jsou rozmístěné do tří týdnů s maximálně třemi volnými dny. Jejich délka je vždy okolo 3500 kilometrů a 60 000 nastoupaných metrů.
Jezdec bojující o celkové vítězství tak musí denně soupeřit o každou vteřinu, hlídat si své protivníky, neztrácet v rovinatých etapách, zvládat těžké horské výjezdy a sjezdy, být rychlý v časovkách. V podstatě 80 hodin v sedle jet neustále naplno, navíc musí mít i trošku toho štěstí, aby se mu vyhnuly pády a defekty. Těch pár vyvolených absolvuje v sezóně zpravidla jednu Grand Tour na výsledek, na druhé se zaměřuje spíše už jen na jednotlivé etapy, nebo pomáhá týmovému kolegovi. Z fyziologického hlediska je téměř nemožné vyhrát takto náročné dva závody po sobě, ale Tadej Pogačar má šanci opět přepsat historické tabulky. Koncem května splnil první podmínku – vyhrál Giro d’Italia. Ovšem způsobem, o kterém si experti mysleli, že v dnešní době již nemůže nastat, Pogačaroděj však nepřestává udivovat. Druhého Daniela Felipe Martineze porazil o 9 minut a 56 sekund, což je největší náskok za poslední 59 let, a to hovoříme o zcela nesrovnatelné éře cyklistiky. Pogačar před startem hlásí, že se nikdy na kole necítil lépe, navíc má k sobě nejsilnější tým. Jezdci, kteří by v méně bohatých týmech byli sami lídry jsou v UAE Tadejovými pomocníky. Po letech tak zase jednou fanoušci uvidí dominanci jednoho týmu, na jakou byli v minulosti zvyklí třeba u U.S. Postal Service Lance Armstronga či nedávné Sky vedené Chrisem Froomem.
Pogačarovým úhlavním rivalem bude jednoznačně Jonas Vingegaard, dvojnásobný vítěz Tour a obhájce prvenství. Ten si do Francie přijel pro třetí žlutý trikot v řadě. Poslední dva ročníky to byl právě on, kdo Tadeje sesadil z trůnu. Za normálních okolností by byl Vingegaard favoritem číslo jedna, v současnosti v kopcích nemá konkurenci, jenomže začátkem dubna měl fatální pád na závodě Kolem Baskicka, když ze sjezdu ve vysoké rychlosti vyletěl ze silnice a zlomil si klíční kost, několik žeber, a dokonce propíchl plíci. Tým Visma-Lease a Bike dlouho mlžil, zda se vůbec na letošní Staré dámě objeví, nakonec ale stojí na startu, nikdo však netuší, v jaké je aktuální formě.
Dalším Pogačarovým vyzyvatelem je Primož Roglič ze stáje Red Bull – Bora – Hansgrohe. Vítěz loňského Gira a trojnásobný šampión Vuelty, se chce v novém týmu po pěti letech svému krajanovi pomstít. Na Tour de France 2020 držel dva týdny žlutý trikot, pak však přišla časovka na Planině krásných dívek a Pogačar ho z něj tehdy čtyřiadvacet hodin před Champs-Élysées vysvlékl a vyhrál. Poslední dva ročníky nedokončil vlivem mnoha pádů, a tak je nyní připraven vrátit se ve velkém stylu.
A jeho stínem nehodlá být ani belgický extratalent Remco Evenepoel ze Soudal Quick-Stepu, kterého ve 24 letech čeká premiéra na Grand Boucle, a k nejlepšímu možném umístění mu bude pomáhat v roli dvorního domestika i jediný Čech na startu Jan Hirt.
Pikantní horské menu a okradení sprinteři
O vítězi se zcela logicky rozhodne buď v horách, nebo ve dvou individuálních časovkách. První chronometr přijde na řadu v sedmé etapě, měří 25 kilometrů, vede klikatými a zvlněnými silnicemi v okolí místních vinic. Naopak klíčové bitvy na horských průsmycích přijdou až v druhé polovině Tour. Ve 14. etapě se bude peloton škrábat na legendami opředený Tourmalet a náročný den v kopcích pak skončí výjezdem na Saint Lary Soulan, necelých 11 kilometrů – v průměru 7,9 procent – hodně zamíchá pořadím. Královská etapa je na programu tradičně na francouzský státní svátek 14. července, kde je na 198 kilometrech naskládaných pět vrchařských prémií, které dohromady dají 4850 výškových metrů. Vše začne na Peyresoude, pokračovat se bude přes Col de Menté, Portret d‘Aspet, Col d‘Agnes a končí se předlouhým téměř 16kilometrovým výjezdem na Plateau de Beille s průměrným sklonem osm procent. „Bude to možná klíčový den, ať už se v předchozích etapách stane cokoliv, tento terén nabízí spoustu možností na zvrat,“ povídá ředitel závodu.
Závěrečná jednadvacátá etapa je vždy už jen jakási manifestační jízda, o „maillot jaune“, tedy „žlutý trikot“, se již nezávodí. Favorité si připíjí šampaňským, vykládají, fotí se a oslavují konec. Všechna selanka ale končí s příjezdem do Paříže, kde se nejlepší sprinteři sešikují a svedou bitvu na elysejských polích. Pro nejrychlejší muže v pelotonu se jedná dokonce o nejprestižnější dojezd celého kalendářního roku.
Letos je ale všechno jinak, poprvé v dějinách se nebude končit na legendárním bulváru. Vlivem posledních příprav na zahájení olympijských her, které začínají hned další týden, museli organizátoři dojezd přesunout na jihofrancouzské pobřeží do Nice. Jasper Philipsen, Fabio Jakobsen, Dylan Groenewegen nebo Mads Pedersen, se musí tedy spokojit se sedmi rovinatými etapami. Navíc nepůjde o transportní etapu plnou zábavy, nýbrž jízdu proti času, což bude poprvé od roku 1989, tehdy Američan Greg LeMond v časovce z Versailles do Paříže na dvaceti čtyřech kilometrech zvrátil vývoj a o nicotných osm vteřin porazil Francouze Laurenta Fignona. Dodnes je to nejtěsnější rozdíl v celých dějinách Tour de France. Čeká nás letos něco podobného?
Autor: Kryštof Morong
Zajímáte se o Tour de France? Připomeňte si také jak vypadala Tour de France v roce 2013, kdy se jel stý ročník.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: letour.fr, sport.ceskatelevize.cz
Foto: letour.fr, uaeteamemirates.com, teamvismaleaseabike.com, Greg LeMond
