Mít cíl výletu je často větší motivace a zábava. A co takhle výlet za nevšední architekturou? Že nevíte, jak ji hledat? Rare Places budiž vašim průvodcem, mapou. V překladu Vzácná místa, v originále Rare Places, to je projekt, který založil patnáctiletý Ondřej Filgas. Sbírá různá místa se zajímavou architekturou v Česku i na Slovensku a publikuje je na svém webu. Vy si tak můžete vybrat zajímavou stavbu klidně na mapě podle toho, kde se nacházíte. Přečtete si zajímavosti o místě a můžete vyrazit. Ondřeje jsme se ptali, jak celý nápad vznikl a co všechno se během tvoření projektu naučil.
Jaký se skrývá příběh za prvotní myšlenkou Rare Places?
Ještě před Rare Places jsme s kamarádem dělali projekt Lochna. Natáčeli jsme příběhy úspěšných lidí a během tohoto projektu jsme nahrávali spot (reklamní vstup, pozn. redakce), kdy jsme začali objíždět architekturu po okolí Valašska. Tehdy jsem založil instagram s názvem Rare Towns (v překladu vzácná města, pozn. redakce), kde jsem publikoval svoje fotky. Pak jsme si s kolegou Jakubem Janošíkem řekli, že tomu dáme další osobitost. Přejmenovali jsme to na Rare Places, protože tento název dává větší smysl. A s tím vznikla i webová stránka a filosofie, kterou máme dnes.
S jakými místy jste začínali?
Naše první příspěvky byly například Archeopark Pavlov, památník Tomáše Bati ve Zlíně nebo pozorovatelna Durch kousek od místa, kde bydlím.
Musí dané místo splňovat nějaké podmínky pro zařazení do projektu?
Každé místo by mělo mít zajímavý příběh, který stavbu obohatí. Plus, když k tomu architekt vdechne zajímavý vizuál, tak tomu dodá atmosféru. Všechny stavby, které na webu máme, musí být přístupné veřejnosti, aby se tam každý mohl dostat. Dalším pilířem je, aby místo mělo kvalitní fotografie, které návštěvníka zaujmou.
Kolik míst Rare Places momentálně obsahuje a jak je hledáte?
Aktuálně máme okolo sto míst. Jde především o kvalitní architekturu od českých architektů, kterou u nás můžeme najít. Teď se pomalu vrháme i na slovenskou scénu. Sledujeme trendy. Tyto místa sbíráme a publikujeme na naše stránky a instagram.
Byl jsi na všech místech osobně?
Během koronaviru jsem je navštívil jen virtuálně, ale už se těším, až vezmu partu kamarádů a všechna místa postupně objedeme.
Které místo je tvé nejoblíbenější?
Můj favorit je rozhodně pozorovatelna Durch, kam chodím pravidelně. S kamarády jsem tam strávil hodně času a podnikáme tam různé akce.
Jak dlouho trvalo Rare Places rozjet?
Asi tři měsíce mi trvalo, než jsem se odhodlal sdílet můj vkus, tak jsem tomu říkal (smích). Během toho jsem vymýšlel s kamarádem, jak by to mělo vypadat. První dva měsíce jsem dělal instagram asi jen pro padesát lidí. Pak pár týdnů trvalo vybudovat komunitu asi o sto lidech. Teď se blížíme k osmi tisícům.
Kolik lidí za projektem stojí?
Momentálně na tom pracuji s mým dlouholetým kamarádem Šimonem Švirákem, společně řešíme obsah webu. S vizuální složkou a nasměrováním projektu mi pomáhá Jakub Janošík, který byl už u prvních krůčků v začátcích.
Rozumíš architektuře a vzděláváš se v ní, nebo je to jen koníček a instinkt?
Architekturu vnímám laickým okem. Nejvíc mě na ní baví, jak ta stavba vypadá, jaké má tvary a podobně.
Jaké jsou další cíle projektu?
Máme velké dlouhodobé plány, ale zatím je nechci sdílet. Teď v nejbližší době pracujeme na vedlejším projektu k Rare Places, který půjde v následujících měsících do světa. Ve správný čas se jistě dozvíte, o co se bude jednat!
Kolik času ti projekt momentálně zabere?
Záleží, na čem zrovna pracujeme. Sedám k tomu často večer a pracuju do ranních hodin. Samozřejmě se nevyhnu občasné prokrastinaci. Hodně mi při rozjezdu pomohlo, že byla online výuka, kterou jsem docela zanedbával, a víc času věnoval Rare Places.
Co všechno ses musel naučit během tvoření Rare Places?
Už v páté třídě jsem měl super učitelku, která mě dokopala k tomu, abych se naučil základní tagování stránek. Takže jsem vytvořil třídní web, vypadal strašně (smích). Za ty základy jsem teď rád a využívám je. Taky jsem se hodně učil, jak pracovat se sociálními sítěmi. Kdybych teď začínal od nuly, tak bych udělal pár věcí jinak, ale bavil mě celý proces toho tvoření.
Jak reagovalo tvé okolí, že ve čtrnácti rozjíždíš projekt s tak velkým potenciálem?
Na začátku byly reakce hodně smíšené, ale teď už je to lepší. Myslím si, že to ještě není tak velké, že je pořád co zlepšovat.
Jsou ti Úžasná místa a Placehunter velkou konkurencí? Jak to pociťuješ?
Placehunter vnímám spíš jako osobní blog Elišky Hudcové. Je to něco jiného, než děláme my. Na jednu stranu je to konkurence, na druhou inspirace. O aplikaci Úžasná místa jsem hodně slyšel, a dokonce si ji nainstaloval do telefonu, ale nemám s ní ještě tolik zkušeností, abych ji soudil.
Autor: Adéla Sobotíková
O dalších cestovatelských projektech zmíněných v rozhovoru si můžete přečíst zde.
Foto: archiv Ondřej Filgas, BoysPlayNice, Aleš Jungmann
