Eva Šindlerová je pětadvacetiletá slečna z Ostravy, jejíž celoživotní láskou vždy byly oděvy a móda. Právě v tomto odvětví chtěla i nadále působit, a tak se po vystudování designu oděvu v Brně uchýlila zpátky do svého milovaného rodného města, kde od léta 2020 spolu s bratrem Markem a nejlepším kamarádem Jakubem vede second hand Pohel Úhledu. Obchod zaměřený na ženy – a nově i na muže – se snaží mladá podnikatelka v době pandemie koronaviru udržet v chodu. Přitom neztrácí naději v lepší zítřky.
Jak jsi se dostala k nápadu vytvoření vlastního second handu?
Byl to nápad, který jsme dostali ze dne na den. K oděvům jsem měla vždycky velmi kladný vztah. Nechtěla jsem však primárně sekáč, jako spíše nějaké místo, které bude takovou oázou klidu. Kde bych se mohla setkávat se svými kamarádkami nebo kde by mohly chodit holky, jako jsem já, a relaxovat, pokecat si nebo si zde dát kávu.
Proč zrovna název Pohel Úhledu?
To je taková vtipná historka. Já pracuji s Hankou, která je moje kamarádka a zároveň i moje levá a pravá ruka v obchodě. Zrovna týden před tím, než jsme obchod otevřeli, se právě Hanka přeřekla a místo „úhel pohledu“ řekla „pohel úhledu“. Ona to tak někdy má a stává se jí to docela často. Mně to přišlo strašně vtipné, a když nastala otázka, jak pojmenujeme obchod, tak Pohel Úhledu byla jasná volba. Nikdo nad tím ani minutu nezapochyboval.
Obchod vedeš mimo kamaráda Jakuba i se svým bratrem Markem. Jak vycházíte jako sourozenci v byznys sféře?
Prvně bych chtěla říct, že jsme si blízcí všichni tři a Jakuba bereme jako rodinného příslušníka. Každopádně byznys v rodinných kruzích je pro mě, i přesto že mě od toho hodně lidí odrazovalo, úžasnou zkušeností a hrozně moc si to užívám. Cítím, že jsme si všichni tři hodně blízcí, je mezi námi důvěra a vím, že se na ně můžu spolehnout stejně tak, jako se oni můžou spolehnout na mě. Každý z nás tří má něco, čím se doplňujeme jako články řetězu.
Obchod vypadá jako princeznin palác. Jsi tedy také stylem princezna, nebo zdání klame?
Myslím, že vypadám jako princezna, a snažím se tak působit i na lidi, v dobrém slova smyslu samozřejmě. Když je však potřeba zabrat nebo cokoliv udělat, tak se ze mě stává spíše takový rytíř na koni.
Já jsem to spíše myslela, jestli náhodou nejsi stylem například metalistka?
Ne, metalistka nejsem, ale metal poslouchám moc ráda. Upřímně řečeno je to jeden z mých nejoblíbenějších hudebních žánrů.
Jak vypadá tvůj den v Pohlu?
V současné době to probíhá tak, že se v obchodě střídají dvě nebo tři brigádnice a Hanka. Já celý svůj den v podstatě zasvěcuji tomu, že je všechny koriguji, na všechny dohlížím a dávám pozor, aby vše klapalo, jak má. V mezičase oblečení sháním, fotím, komunikuji se zákazníky, spravuji sociální sítě a domů odcházím nejdřív v devět večer. Vlastně „kroutím dvanáctky“.
Odkud sháníš kousky oblečení do obchodu? Máš nějaké vytipované zdroje, nebo je to o náhodě?
Obvykle objíždíme po České republice nebo v zahraničí různé vintage obchody a velkosklady. Máme své stálice, ale občas zkusíme i něco nového. Je to hodně o náhodě, strašné spoustě času, a hlavně o hodně brzkém vstávání, kdy vstaneme o půl páté ráno a přijedeme třeba v deset hodin večer. Probíhá to tak, že chodím po obchůdcích a vybírám věci, které se mně osobně líbí a které bych nosila. Sleduji kvalitu a materiály. Kousky beru, i když jsou špinavé a zmačkané. Nechávám je poté vyprat a holky je v obchodě žehlí napařovací žehličkou, aby byly pro zákaznice hezky připravené.
Pak je ještě druhá cesta, jak se dostávám k oděvům, a to jsou dodavatelé. Ti vlastní velkosklady, kde si můžu vybrat oděvy různé kvality, ať už za větší nebo menší peníze. Každý oděv pečlivě kontroluji a rozbaluji, a pokud jsem s ním naprosto spokojená a dosahuje pro mě vysoké kvality, tak jej vezmu.
Takže se dá říct, že v obchodě prodáváš spíše svůj styl oblečení?
Ano, s tím můžu souhlasit. Snažím se však myslet i na slečny, které jsou třeba jinak stavěné než já, jsou drobnější nebo mají naopak větší křivky. Oděvy především beru ty, do kterých se osobně zamiluji. Můžou se tam ale objevit i věci, které bych si ne vždycky na sebe oblékla, je ale potřeba myslet na všechny typy postavy.
Nedávno jsi sortiment v obchodě rozšířila i o pány. Jaké jsou zatím ohlasy?
Zrovna v tu chvíli, kdy jsme pánský koutek otevřeli, nastala druhá vlna koronaviru a lockdown, takže mě docela mrzí, že jsem pány v obchodě nemohla přivítat osobně. Nabídla jsem však pár pánských kousků oblečení na Instagramu Pohlu a překvapilo mě, že o ně měla zájem i děvčata. Každopádně zájem od mužů tam byl a hrozně mile mě překvapilo, jak dobře s námi komunikovali, byli vděční a z úlovku měli možná ještě větší radost než ženy. Dokonce si jeden kluk pro svůj úlovek přijel až z Hradce Králové, aby si ho mohl osobně převzít. To mě neskutečně potěšilo.
Jak se zatím daří obchodu v době pandemie koronaviru?
Bojujeme stejně jako všichni ostatní a děláme všechno pro to, abychom přežili. Snažím se zaměstnávat všechny své brigádnice, protože vím, že je pro ně tento příjem důležitý. Zvláště v téhle době, kdy je velice těžké si vůbec sehnat nějakou brigádu. Jde to sice ztuha, ale snažíme se, seč to jde.
Pohel v současnosti funguje prostřednictvím zasílání zboží poštou, ale má také výdejní okno. Projevila se tahle změna nějak na množství zákazníků?
Raději třikrát zaklepu, jelikož jsem velmi šťastná, že u nás lidé nakupují on-line. Netuším, jestli je to štěstí, náhoda, nebo jen solidarita a loajalita mých zákaznic, které u mě nakupují. Každý den expedujeme hromadu balíčků a já jsem za to hrozně moc vděčná.
Nabídku a zasílání zboží řídíš skrze instagramový profil Pohlu. Plánuješ do budoucna vytvořit i plnohodnotný e-shop?
Rozhodně plánuji a určitě bych chtěla expandovat na webové stránky. Myslím, že by to pro zákaznice mohlo být jednodušší a rychlejší než nakupovat přes Instagram. Ale stále by to samozřejmě fungovalo na bázi lovu, jelikož mám každý kousek na Pohlu jen jedenkrát. Myslím, že ženy tuhle formu prodeje vítají, jelikož je v každé z nás ta lovkyně, která si chce ulovit svůj kousek jen sama pro sebe.
Plánuješ rozrůstání Pohlu i do jiných měst, než je Ostrava?
Tohle je můj velký sen. Moc ráda bych otevřela příští Pohel Úhledu v Brně. No a kdyby se nám hodně dařilo a byly by nám hvězdy nakloněny, tak bych chtěla otevřít třetí pobočku i v Praze.
Je něco, na co se mohou zákazníci do budoucna v Pohlu těšit?
Plánuji na budoucím webu vystavit své vlastní osobní kousky, které jsem nosila nebo je i sama šila na škole. Myslím, že by to mohlo dost lidí zajímat, jelikož je to něco jiného, než co normálně člověk najde v řetězcích.
Předpokládám tedy, že na webu budeš dělat především modelku ty, nebo se pletu?
Dokud jsem ještě relativně mladá a nevypadám úplně hrozně, tak ano. Kdybych však mohla spolupracovat s jinými modelkami, které mají třeba jinou postavu než já, tak bych byla také moc ráda. Určitě bych chtěla spolupracovat i se zralejšími ženami, které k nám často chodí, a třeba si některé šaty nedokážou samy na sobě představit. Modelky jim postavou a věkem bližší by pak mohly přiblížit obraz a pomoci jim při rozhodování, zda si vyhlídnutý kousek pořídit, či ne.
Autor: Aneta Luksová
O second handech se dočtete také v našem seriálu o udržitelné módě. Nebo využijte našich rozsáhlých tipů na second handy po celé republice.
Foto: archiv Eva Šindlerová, Instagram Pohel Úhledu