Kluk bez maturity, kterému nezbylo, než zkusit zaměstnat sám sebe a postupně se všechno naučit, představuje se na webu antikvariátu Knihobot zakladatel Dominik Gazdoš. Z malého zlínského vetešnictví se svým týmem postupně vybudoval e-shop a pobočku v Praze a vrátil do oběhu více než 170 tisíc knih. Toto číslo plánuje dál zvětšovat, stejně jako počet poboček antikvariátu. Jak se z lásky k fantasy literatuře stala revoluce v prodeji knih?
V jednom z rozhovorů jste o sobě řekl: „Vyhodili mě ze tří středních škol, a protože by mě nikdo nezaměstnal, musel jsem se začít živit sám.” Proč vás vyhodili?
Z jedné školy jsem odešel sám. Ze dvou gymplů mě pak vyhodili, ale u posledního jsem věděl, že kdybych zázrakem reparáty udělal, tak bych školu stejně přerušil. Rád bych řekl, že škola byla šaškárna, které jsem se rozhodl neúčastnit, ale ve skutečnosti jsem nebyl dobrý student. Taky jsem měl problém s autoritami a ve škole jsem se moc neobjevoval. Měl jsem několikrát trojku z chování, ale taky pětky ze všeho možného. Třikrát jsem dokonce dělal reparát z takové bizarnosti jako je tělocvik. Na jedné škole jsem na tělocvik vyzrál. Nepřišel jsem ani na první hodinu, takže učitel nevěděl, kdo jsem. Raději mi pak na konci roku dal jedničku. Asi aby někomu nekřivdil.
Vadil vám vzdělávací systém?
Sice jsem si reálně střední školy vyzkoušel z více stran než většina lidí, ale nemyslím, že bych měl co říct k našemu vzdělávacímu systému. Samozřejmě mám nějakou představu. Ta může být pro většinu lidí nevyhovující, tak jako mně nevyhovoval systém současný. V tom je i celý kořen problému. Socialistická utopie státního školství nikdy nemůže uspokojit subjektivní potřeby lidí. Jediné řešení je vyloučit školství z kompetence státu. Ale to je názor, který je v současné společnosti naprosto neprůchozí, takže nemá smysl se tím zaobírat. Svou cestu bych rozhodně neglorifikoval. Mohl jsem to celé zvládnout důstojněji.
Přinesla vám absence školního vzdělání nevýhody v podnikání?
Se zákazníky a obchodními partnery na to většinou ani nepřijde řeč. Zajímá je, jak kvalitní jsou naše služby a kolik to bude stát. Životopis jsem nikdy nepsal, takže by o tom nikdo ani nevěděl. Do světa to křičím sám, abych se udělal mediálně zajímavějším.
Jaký byl váš vztah ke knihám ve školních letech?
Kladný. Ve školních letech jsem jim věnoval dost času. Odnesl jsem si i nějaké poznámky za čtení pod lavicí, než mi došlo, že stačí zůstat doma a číst si tam. Nechci ze sebe dělat nějakého velkého knihomola. Každý den něco čtu nebo spíš prolistovávám, ale dočtu maximálně deset knih za rok. Většinu knih prostě odložím, někdy se k nim vrátím, někdy ne. Neustále mám spoustu knih rozečtených.
Jak vás napadlo založit si antikvariát?
Ještě na základní škole jsem byl velký fanoušek Sapkowského. Dočetl jsem tehdy první díl jeho husitské trilogie a zjistil jsem, že druhý díl je všude vyprodaný a v knihovně ho taky neměli. V internetové aukci jsem ho vydražil za trojnásobek původní ceny, což pro mě byly šílené peníze. Abych to nějak zafinancoval, tak jsem vydražil ten první díl. Aukce nedopadla vůbec zle, tak jsem se pustil do prodeje dalších knih. Otec tehdy provozoval bleší trhy a vetešnictví. Řekl mi, jestli nechci zkusit prodávat i jeho knihy. To byla spíš taková brigáda. Když jsem se později potřeboval nějak živit, tohle byl obor, kde jsem mohl rovnou začít. Několik let jsem pak ve Zlíně provozoval antikvariát, než mi došlo, že bych chtěl zkusit něco většího a že trh použitých knih je prakticky neobjevený. Přitáhl jsem ještě bratra a kamaráda z gymplu, abychom spolu zjistili, zda se z toho dá vybudovat funkční firma. Vyšlapali jsme spoustu slepých uliček a v roce 2019 jsme založili Knihobot. To se konečně zdá jako funkční model a teď už se necháme překvapit, kam až to jde dotáhnout.
Dělá Čechům obecně stále problém kupovat si knihy z druhé ruky?
V Česku se ročně prodá dvacet až třicet milionů nových knih, použitých jen do půl milionu. To je malé číslo. Nemyslím, že by byl problém tom, že by lidé knihy z druhé ruky nechtěli. Spíš je zádrhel na druhé straně. Lidé neví, že knihy, které už nechtějí, mohou zpět do oběhu vrátit tak snadno. Knihy pak končí ve sklepích a po letech putují na skládku.
Jak je přesvědčit k tomu, aby staré knihy nevyhazovali, ale prodávali dál?
Lidé vědí, že vracet věci do oběhu má smysl. O tom je nemusíme přesvědčovat. Jde to vidět i u řetězců jako Ikea, která začala vykupovat zpět svůj použitý nábytek. Teď to musíme lidem co nejvíce zjednodušit a zpříjemnit. Aktuálně vyjednáváme s velkými knihkupeckými řetězci, aby k nim mohli lidé přinést knihy. My bychom se pak postarali o vše ostatní.
V čem se Knihobot liší od běžných antikvariátů?
V Knihobotu klademe důraz hlavně na příjem knih. Platíme rozumné peníze a snažíme se to udělat co nejpříjemnější. Tohle antikvariáty moc neřeší. Je jich málo, takže musíte často přesvědčit antikváře, aby si vůbec vzal vaše knihy. Lidé by k tomu měli přistoupit spíš tak, že prodejem knih do antikvariátu podpoří malý krámek, kterých už moc není.
Dostáváte od konkurence zpětnou vazbu?
Někteří nás samozřejmě nemají rádi, ale jiní s námi spolupracují. Pomáháme jim s určováním cen, někteří u nás občas nakoupí anebo naopak prodají některé své knihy. Bojujeme společnou bitvu a na trhu je místa dost.
Používáte nové technologie. Sami jste si sestrojili pult na focení knih. Proč mu říkáte Nevolník?
Říkat tomu „ten nový katalogizační a fotící pult” bylo moc kostrbaté, a protože každý nevolník ušetří práci minimálně jednoho člověka, začali jsme pracovně používat přezdívku Nevolník. Pak už to tak zůstalo.
Co mě čeká, když se rozhodnu prodat vám knihy?
Pokud knihy můžete přivést k nám a jsou v hezkém stavu, tak můžete rovnou vyrazit. Na místě si vás pak akorát zapíšeme do systému a krabici označíme vaším kódem. Tím to pro vás končí a peníze pak automaticky vyplácíme na bankovní účet po prodeji knihy. Pokud potřebujete, abychom vám pro knihy poslali kurýra, musíte přes formulář na webu poslat fotku. Stačí jedna celé hromádky. Jen ať máme představu, o jaké knihy jde. Pak akorát počkáte na kurýra a dál už je to na nás.
Změnil se zájem o knihy po boomu elektronických čteček?
Myslím, že čtečky nikdy nezaznamenaly takový boom, který jim byl předpovídán. Dnes už to jde říct. První čtečky vznikaly před dvaceti lety. Kindle je tu už deset let. E-knihy jsou sice praktické, ale skutečnou výhodou papíru je paradoxně to, že neumí nic jiného. To vám umožňuje úplně jiný druh odpočinku a strukturování myšlenek.
Jaké jsou vaše plány do budoucna a kam chcete posouvat Knihobota?
Moje osobní plány jsou dost spojené s Knihobotem jako takovým. Krom podnikání jsem jen nudný táta od rodiny. Teď uvidíme, jak moc se nám povede trh s použitými knihami zvětšit. Dovedu si představit, že v Česku je klidně možné vrátit do oběhu dva miliony knih ročně. Teď už máme problém vejít se do našich aktuálních prostor, a to děláme zlomeček. Budeme muset budovat další pobočky, a abychom to zvládli, rozšiřujeme IT tým. To znamená, že nás čeká ještě spousta práce na pár let.
Autor: Ivana Syrovátková
Dostali jste po tomto rozhovoru chuť začíst se do nějaké skvělé knihy? Zkuste se inspirovat tipy na knihy naší redaktorky, některé z titulů můžete najít dokonce právě na webu Knihobota.
Foto: Knihobot
