V pátek zemřel v Chicagu ve věku 95 let protikomunistický odbojář Josef Hasil, známý jako Král Šumavy. Na přelomu 40. a 50. let 20. století díky své osobní statečnosti a nasazení pomohl desítkám lidí dostat se přes hranice na Západ. Pojďme si proto jeho odvahou naplněný život připomenout.
Josef Hasil se narodil v roce 1924 do velké šumavské rodiny, jeho dětství bylo velmi skromné, vyrůstal bez otce, o všech osm dětí se starala jen jeho matka.
Svou neskonalou odvahu postavit se totalitě projevil už za 2. světové války. Utekl z nuceného nasazení v Německu a v Čechách pak dělal spojku partyzánům v jejich boji s nacisty.
Po válce nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti a v lednu 1948 k pohraničnímu útvaru, kde sloužil na hranicích v oblasti česko-německo-rakouského trojmezí. V tomto období jeho života ale nastal zlom. Režimu, kterému měl sloužit, přestal po komunistickém puči a smrti Jana Masaryka věřit. Využil svých znalostí a začal s převáděním občanů na Západ. Za tuto činnost byl ještě v témže roce zatčen a na konci roku 1948 ho poslal Karel Vaš (který navrhl trest smrti pro Heliodora Píku) na devět let do vězení.
Tak jako nacistům utekl Josef Hasil také bolševikům a dostal se do Západního Německa. Usadil se v Bavorsku, a protože o jeho statečnosti a velké osobní integritě nemohlo být pochyb, začal pracovat pro americkou zpravodajskou službu CIC (dnešní CIA) jako agent chodec. I v těchto službách pak dělal to, co uměl nejlépe – pomáhal pronásledovaným lidem (mj. i kněžím a matkám s dětmi) opustit zemi, která je dusila a šlapala po nich. Byl v tom nebývale úspěšný, od režimu proto dostal přezdívku, pod kterou je dodnes nejvíce znám – Král Šumavy. Jeho činnost byla ukončena až vybudováním železné opony, neprostupné hranice mezi západním a východním blokem v době studené války.
Komunistický režim se mu za jeho činnost pomstil a ve vězení skončily jeho dvě sestry i matka. Byl na něho podle jeho slov plánován také atentát, který se měl uskutečnit na olympiádě v Mnichově. O tomto plánu se však Josef Hasil včas dozvěděl a nebezpečí tak zase unikl.
V USA pak vystřídal mnoho prací a žil tam až do své smrti. Ani po sametové revoluci se již zpátky do České republiky natrvalo nevrátil, poslední jeho návštěva se uskutečnila v roce 1993, podle jeho slov mu ze všeho nejvíce chyběla Šumava.
Josef Hasil obdržel v roce 2001 od prezidenta Václava Havla medaili Za hrdinství. Když se jej v rozhovoru ptali, jestli se mu při jeho činnosti občas rozklepala kolena, odpověděl: „To jsem nikdy neměl. To pro mě bylo mnohem horší, když jsme jezdili na dovolenou na Floridu a já jsem se koupal v moři. Bál jsem se žraloků, protože nejsem dobrý plavec.“
Myslím, že kdyby žraloci věděli o statečnosti Josefa Hasila, báli by se oni jeho.
Autor: Václav Ágh
Zdroj: irozhlas.cz
Foto: denik.cz, idnes.cz
