Už je to víc než devět let, co jsem se začala zajímat o Jižní Koreu. Všechno začalo u K-popu, ale postupně se z toho stal hlubší zájem o kulturu, historii i společnost. Už na střední škole jsem snila o tom, že se jednou podívám do Koreje. A dnes si můžu odškrtnout toto políčko z mého seznamu snů. Díky studiu Korejských studií na Univerzitě Palackého jsem potkala spoustu lidí se stejným nadšením pro Koreu. Když se tedy moje spolužačky rozhodly vyrazit na studijní pobyt, věděla jsem, že chci jet taky a to alespoň na výlet. A tak teď píšu tyto řádky přímo z Gangnamu, jedné z nejznámějších čtvrtí Soulu.
Cesta do Koreje
Do Koreje vede z Česka jediná rozumná cesta, a to letadlem. Já osobně jsem si vybrala přímý let z Prahy na letiště Incheon, což je hlavní mezinárodní letiště nedaleko Soulu. Let Praha – Incheon trvá přibližně 11 hodin a 20 minut, nám se to ale podařilo zvládnout ještě o 50 minut rychleji. Odlétali jsme z Prahy večer, a tak se během cesty dalo spát a přechod časového posunu (v Koreji je o 7 hodin víc) nebyl tak hrozný.
Hned po vzletu nám letušky nabídly večeři. Na výběr byly těstoviny, klasické české knedlo-vepřo-zelo nebo tradiční korejský bibimbap. Obsluha byla výhradně korejská, ale všichni mluvili skvěle anglicky, takže komunikace byla bez problémů i pro cestující, kteří korejsky neumí. Po dokoukání filmu, povídání se spolužačkou a krátkém spánku nás ve 3 ráno českého času probudili se snídaní. Dělá se to proto, aby cestující dostali jídlo v reálný čas země, do které letí. My tak tedy snídali v 10 hodin korejského času. Musím říct, že načasování jídel bylo přesné, jetlag jsem skoro nepocítila.
Po příletu nás čekala pasová kontrola, kufry a pak cesta do města. Z letiště se nejlevněji dostanete autobusem. Jízdenky si koupíte v automatu na letišti a cena vychází zhruba na 300 Kč. Při nástupu do autobusu Vám na kufry nalepí lístky, díky kterým vám řidič při výstupu vydá kufry zpět, což je praktické a rychlé.
První dojmy a ubytování
Ještě než se člověk dostane k samotnému ubytování, musí zvládnout souboj s horkem. V srpnu je v Koreji opravdu horko. Teploty se vyšplhají ke 30 stupňům bez problému. Je ale zajímavé a běžné, že Korejci nosí dlouhé kalhoty nebo mikiny i v takovém počasí. Naštěstí je každé metro, autobus i obchod klimatizovaný, takže se můžete schladit prakticky kdykoliv.
Moje ubytování se nachází ve čtvrtém patře menšího domu. Hned při vstupu jsem zažila první kulturní rozdíl. Boty se nechávají v botníku dole u vchodu a dál se chodí jen v přezůvkách. Botník se nezamyká, ale nikdo si z toho hlavu nedělá. V Koreji se zkrátka nekrade, což je něco, co člověka z Evropy opravdu překvapí, že ani místní nemají tendenci krádežím předcházet. My bychom mohli říct, že jsou možná málo ostražití.
Pokoj, ve kterém bydlím, je opravdu maličký. Češi by řekli, že je velký tak akorát jako koupelna. Ta moje je součástí pokoje, a protože sprcha není oddělená od záchodu, je po každém sprchování mokré úplně všechno. První dny to byl kulturní šok, ale člověk si rychle zvykne (jen nesmí zapomenout schovat toaletní papír!).
Toaletní papír je zde kapitola sama o sobě. Ten se tady totiž běžně nesplachuje, ale hází do koše. Místní kanalizace by papír nezvládla a ucpaly by se ním odpadní trubky. Momentálně je ale už i na spoustě míst k vidění, že toaletní papír spláchnete do záchodu. Je vždy potřeba pečlivě číst pokyny uvnitř v kabinách záchodu. Záchody jako také jsou zde taky pomalu na každém rohu. Minimálně v metru jsou vždy a také vždy zadarmo. Také na to, že jsou to veřejné záchody jsou velmi čisté a uklizené.
Další zajímavostí na bydlení v Koreji je, že dveře do bytu se nezamykají klíčem, ale kódem na elektronickém zámku. Když jsem se nastěhovala, dostala jsem kódy od správců domu a svůj kód ke dveřím do pokoje jsem si mohla změnit podle sebe.
Veřejná doprava po Soulu
Doprava v Soulu je skvěle propracovaná, ale bez jedné aplikace by to byl boj. Google Maps nebo Apple Maps vám tu moc nepomůžou. Základem je stáhnout si Naver Map, která vám přesně ukáže, kde stojíte, kudy jít a kdy vystoupit.
Pro cestování je nejlepší T-Money card, kterou koupíte v každé večerce. Sama karta stojí asi 4 000 wonů (cca 60 Kč) a pak si ji můžete dobít, vždy ale hotovostí. V poslední době se již pracuje na to, aby šla karta dobýt přes platební kartu, ale prozatím po vás v každé večerce budou vždy chtít dobít kartu hotovostí. Já jsem si nabila 46 000 wonů (asi 790 Kč) a za týden, který zatím jsem jsem neužila ani polovinu dobité částky.
Jak funguje T-Money card je velmi jednoduché. Každý vstup do metra nebo autobusu si jen „pípnete“ kartou a jedete. Je však velmi důležité abyste při výstupu kartu „odpípli“, jinak vám karta přestane fungovat. Stačí ale chvíli koukat na místní a hned budete vědět, jak celý tento systém funguje.
Veřejná doprava v Soulu jezdí přesně na čas, někdy dokonce o něco dříve. Metro se sice zdá jako spletitá síť, ale pokud postupujete přesně podle instrukcí v Naver Map, nikdy se neztratíte. Metro má jasně vyznačené body, kde zastavuje. Podle těch se můžete orientovat i Vy. Určují totiž, jaký východ z metra máte nejblíže, podle toho kam potřebujete jít. U autobusů je to malinko jinak. Když chcete nastoupit, je lepší mávnout na řidiče, aby vám určitě zastavil. Stejně tak při výstupu musíte zmáčknout tlačítko „stop“. Během dne se málo kdy stává, že se nezastavuje na každé zastávce, ale například během večerních hodin je to naprosto běžné. Proto i když mi to bylo ze začátku nepříjemné vždy mačkám tlačítko „stop“, abych měla jistotu, že vystoupím kde má. Navíc to takto dělá každý, takže se není čeho bát. V metru i autobuse bývá často plno, někdy doslova jako sardinky. Ale upřímně nikdy nemám strach, že by mě někdo okradl. To je na Koreji skvělé. Jen je tedy v tomto případě potřeba se připravit na to, že do Vás budou lidé strkat, narážet a procpávat se kolem Vás. Nikdo nečeká že uděláte tomu druhému místo a fráze „s dovolení“ zde také moc neuslyšíte. Na to si i po týdnu stále zvykám.
A o tom, jak funguje objednávání jídla v restauracích, kavárenská kultura a nonstop večerky, vám povím v příštím pokračování.
Autorka: Kateřina Halenková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Co takhle navštívit západní část zeměkoule? Pro inspiraci se můžete začíst do našeho článku o Irsku,
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: archiv Kateřiny Halenkové
