Malebné údolí řeky Střely na severním Plzeňsku ukrývá nejednu architektonickou zajímavost, mezi nimi i druhý nejstarší cisterciácký klášter na našem území – Plasy. Ačkoliv jeho současná podoba byla zformována zejména při přestavbách v 17. a 18. století, plaské opatství bylo založeno už v roce 1144. V posledních letech lákalo na prohlídku konventu, který sloužil jako obytná budova pro místní mnišské bratry. Od dubna letošního roku lze v Plasích však po více než tříleté rekonstrukci opět navštívit také unikátní klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Kostel je srdcem každého klášterního komplexu. Byl první stavbou, kterou cisterciáci po příchodu do Plas začali budovat. Přes menší přestavby během staletí si stále zachovává charakter, který mu tehdy vtiskli. Jedná se o jediný takto dochovaný předgotický cisterciácký kostel u nás. Než byl klášter zrušen a stal se památkou, mniši do něj chodili na pravidelné bohoslužby chodbou rovnou z konventu. Turisté do něj však dnes vstupují zvenku dveřmi v západním průčelí. Právě nad nimi se v roce 2019 podařilo restaurátorům odhalit zapomenutý skvost. Po více než 300 letech můžeme na kostele opět vidět tympanon původního románského portálu z druhé poloviny 12. století.
„Románský portál byl nalezený už při přípravách na menší rekonstrukci západního průčelí, která proběhla v letech 2004 a 2005,“ říká zástupkyně kastelána Monika Tuková. Celou dobu byl románský tympanon překryt barokním z konce 17. století. „Barokní portál byl vestavěný do románského, a tím pádem byl ten románský zachráněn,“ uvádí plaský farář Günter Ecklbauer. Restaurátoři ho odkrývali ručně pomocí sochařských dlát a kladkostrojů. Je perfektně zachovalý.
Celý exteriér kostela dostal kompletně novou fasádu. Uvnitř se rekonstrukce dotkla nejvíce pětice oltářů, z nichž ten hlavní nese obraz Nanebevstoupení Panny Marie od Karla Škréty. Naproti němu na kruchtě stojí varhany. Ty patří mezi největší nástroje v Čechách a jsou dílem jednoho z nejvýznamnějších mistrů českého klasického varhanářství Abrahama Starcka z Lokte. Vše mohou návštěvníci vidět během zhruba půlhodinové komentované prohlídky.
Kromě kostela však v Plasích stále za návštěvu stojí také vrcholně barokní konvent, nejmladší a nejmohutnější budova v areálu. Ta nabízí hned dva prohlídkové okruhy. Hlavním z nich je konvent, který vypráví o historickém vývoji, životě v klášteře i technických zvláštnostech budovy. Na ty samotné se poté detailně zaměřuje druhý okruh – Vodní systém. Architekt Jan Blažej Santini Aichel, kterého si tamější opat na stavbu konventu najal, nechal budovu postavit na 5 100 dubových kůlech zatlučených do promočené půdy v těsné blízkosti řeky. Aby dřevěné základy budovu unesly, musí být vždy úplně potopené pod vodou, jen tak mohou dosáhnout pevnosti kamene.
O tom, že konvent opravdu stojí na vodě, se mohou turisté přesvědčit v jeho přízemí, kde mohou vodu v základech vidět v bazéncích. Ty zaručují, aby bylo vodu v základech snadné kontrolovat. „Výška vodní hladiny i její teplota by se měly držet ve vhodných mezích, aby budova prospívala,“ vysvětluje Tuková. Kdyby hladina vody v základech klesla, ke dřevu by se dostal vzduch a konstrukce se rozpadla. Před tím varuje i latinský nápis umístěný nad jedním z bazénků, „æDIfICIVM hoC sIne aqVIs rVet“ neboli „Bez vod se stavba zřítí“. Nápis je zároveň chronogramem prozrazujícím rok stavby.
Mniši cisterciáckého řádu měli k vodě vždy blízko. Přicházeli k nám z Francie, kde vzešli z řad reformovaných benediktínů. Na rozdíl od nich své kláštery umisťovali do údolí k vodním tokům. To pro ně bylo důležité jednak z mystického hlediska, protože voda je vnímána jako symbol očisty a posvěcení, ale také z hlediska praktického, jelikož jim blízkost vody umožňovala být úspěšnými zemědělci a budovat například „samosplachovací“ toalety nad přirozeným proudem, které dodnes šokují návštěvníky. Mniši mohli díky blízkosti vody dosáhnout v té době nevídané úrovně hygieny.
Cisterciáci v Plasích tak jako jinde žili s úctou ke skromnosti, lásce a tichu. Tyto hodnoty jim měli pomoci najít cestu k Bohu i sobě samým. Vstávali s východem slunce. Jedli jen jednou či dvakrát denně a kladli důraz na fyzickou práci. Proto bratry v bílých hábitech uvidíte na freskách v konventní chodbě často právě při práci na poli. Ale hlavní výplní jejich dní bylo studium, modlitby a meditace. Prohlídka konventu vás proto zavede mimo jiné do knihovny a dvou velmi odlišných ale stejně dech beroucích kaplí. Hlavní ozdobou v místnostech je světlo, se kterým Santini uměl velmi dobře pracovat. Snad i díky němu je procházka po plaském konventu povznášejícím zážitkem.
Autor: Vendula Berčková
Pokud se na Plasy pojedete podívat, nezapomeňte navštívit i samotné město Plzeň. A pokud památek ještě nemáte dost, na Plzeňsku můžete navštívit i klasicistní zámek Kozel.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Vendula Berčková
