Jeden svět Olomouc nabídl návštěvníkům experimentální snímek slovenské režisérky Viery Čákanyové Poznámky z Eremocénu. Takzvaný věk osamělosti znázorňuje existencionální izolaci lidí způsobenou rychlým vývojem technologií. Film se zabývá umělou inteligencí, klimatickými změnami i politickou scénou. Je audiovizuálním počinem, který však nedotáhl potenciál témat a hlavních myšlenek a vyvolal v divácích spíše zmatek.
Snímek Poznámky z Eremocénu je koncipován jako vzkaz v lahvi, který autorka zasílá svému virtuálnímu budoucímu já i příštím generacím. Ačkoliv se jedná spíše o kombinaci záběrů, které v divákovi vyvolávají silné emoce, můžeme najít stopy po dvou dějových linkách. První provází voiceover režisérky, která se zamýšlí nad svým místem v dnešní společnosti, rychlým vývojem technologií nebo klimatickými změnami. Svěřuje se s obavou z budoucnosti. Druhá linka je možnou podobou obávané budoucnosti. Znázorňuje, v jakém světě by mohly následující generace žít, pokud se rychlý vývoj technologií nezastaví. V této budoucnosti vystupuje digitální avatar režisérky, který pomocí vzpomínek hledá své původní já. Doprovází ho umělá inteligence či jiný operační systém, který vysvětluje definici různých slov, smysl jednotlivých záběrů i kontext možné budoucnosti.
V úvodní části filmu jsou nastíněny znalosti umělé inteligence a způsob její práce. Dále strach z toho, že by jednoho dne mohla převzít různá zaměstnání a posunout lidskou rasu na druhou kolej. Operační systém druhé dějové linky filmu má informace a data k jazyku. Ke slovu bolest je schopná přiřadit několik synonym. Zná význam tohoto slova, ale nezná bolest jako takovou. Nedokáže ji prožít. Můžeme hmatatelně vnímat rozdíl mezi člověkem a digitálním avatarem.
Mišmaš témat a myšlenek
Pokud by film pracoval s tímto tématem po celou dobu, odcházela bych spokojená. Vedle kritiky rychlého vývoje technologií se však objevují další témata. V průběhu filmu pozorujeme naznačený strach z globálního oteplování. Vyplývají otázky, v jakém světě budeme žít, pokud se k naší 
planetě nezačneme chovat lépe? Objevuje se vzestup nedemokratických režimů, kritika vlády a společnosti (v souvislosti s původem režisérky zejména té slovenské). Film pracuje také s náboženstvím, které v možné budoucnosti zmizelo. Důvod je jasný: od počátku věků náboženství a víra sloužily lidem k vysvětlování jevů, které si sami vysvětlit nedokázali. Hněvem bohů ospravedlňovali přírodní katastrofy, víra jim pomáhala pochopit život, smrt i to, co přichází po ní. Umělá inteligence si ale všechno dokáže logicky odůvodnit, proto ve filmové budoucnosti není pro náboženství místo.
Nabízí se tedy řada interpretací a hlavních témat filmu, žádná myšlenka ale nebyla dotažená do konce. Snímek ve výsledku působí jako mišmaš kritik a obav, ale ani jedna nedozní tak, aby divák odešel s jasným podnětem k přemýšlení. Odchází zmatený. Každý si sice může najít téma, které ho oslovilo nejvíce, ale žádné není dostatečně prohloubeno. Kdyby se film držel jedné rezonující myšlenky, kterou by více propracoval, snímek by měl na diváky silnější dopad.
Audiovizuální počin
Poznámky z Eremocénu nejsou pro každého. Jedná se o experimentální film, který kombinuje analogové a digitální záběry. U většiny z nich divák nechápe, na co se dívá nebo proč se na to dívá. Vytváří v něm silné emoce: neklid, strach a leckdy znechucení. Analogové záběry jsou čisté, často znázorňují přírodu a lidské bytosti. Digitální se v pixelech mění. Člověk má pocit, že je sám operačním systémem, který vypočítává každý obraz. K tomu přispívá i zvuková stopa napodobující stroje a počítače. Některé záběry či repliky se schválně sekají, ozývají se robotické hlasy, které k voiceoverům režisérky vytvářejí kontrast. Film rozhodně není vhodný pro epileptiky – z rychlého střídání záběrů nebo jejich netvoření se občas dělalo špatně i mně. Zajímavé provedení je však dominantou snímku, která potěší všechny nadšence a fajnšmekry.
V prvních minutách filmu jsem cítila silné znepokojení a strach z budoucnosti. Na Poznámky z Eremocénu jsem šla s cílem odnést si hluboké myšlenky, existencionální otázky a podněty k dlouhým debatám. Byla jsem připravená na pořádnou depku a krizi. V průběhu sledování ale tohle všechno nahradilo zmatení a zklamání. Jak jsem zmínila – žádné téma filmu dostatečně nevyznělo, aby diváky mohlo skutečně rezonovat. Poznámky z Eremocénu jsou zážitkem pro oči a uši, ale touhu intelektuálního ducha zcela neuspokojí.
Autor: Andrea Mašíčková
Pokud jste již vtaženi do problematiky festivalu Jeden svět, přečtěte si také recenzi na dokument Hranice Evropy o životě lidí pracujících jako „levné pracovní síly“.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: jedensvetolomouc.cz, kinousmev.sk, csfd.cz, 25fps.cz
