Právo na život. Rodný list. Školní docházka. Identita jako taková. Samozřejmost? Ne pro děti, které se narodí v dočasném manželství v zemi, kde vládne muslimské šíitské právo. Přesně o této problematice pojednává humanitární snímek Nilin sen o životě v rajské zahradě. Hlavní myšlenka je však kompromitována nedostatečným kontextem.
Nilin sen o životě v rajské zahradě je dokumentární snímek z roku 2023 íránské režisérky Niloufar Taghizadeh, která aktuálně žije v Německu. Film sleduje příběh matky Lejly a její dcery Nily, které žijí v Mašhadu, druhém největším městě Íránu, které je také zároveň poutním místem pro šíitské muslimy. Právě jeden z aspektů šíitského práva, dočasné manželství, je hlavním motivem filmu.
Dočasná manželství neboli sigheh
Islámské právo jako takové zavrhuje a právně trestá mimomanželský pohlavní styk. Proto v šíitském systému existuje koncept dočasného manželství neboli sigheh. Díky němu má muž právo uzavřít manželství na předem stanovenou dobu s nesezdanou ženou, případně ženami. Zákon neudává počet dočasných manželství, které muž může mít, narozdíl od trvalých manželství, zde je v islámském právu stanoveno maximum čtyř svazků. Záleží, kolika ženám může být zaplaceno věno, které při uzavření smlouvy muslimky dostanou. Klíčové je, aby při uzavření tohoto svazku existovala smlouva, která jej potvrzuje. Sigheh je tedy efektivním způsobem, jak zabránit prostituci a nemanželskému styku, proto může být v muslimské kultuře vnímáno negativně.
Hlavní aktérka filmu, Nila, je dítětem pravděpodobně takového svazku. Jelikož film neposkytuje dostatek kontextu a okolností, jen těžce lze soudit, jaký přesně byl vztah mezi její matkou a otcem. S jistotou můžeme ovšem říci, že šestiletá dívka nemá rodný list, což jí upírá možnost chodit do školy nebo vlastnit pas. Její matka Lejla za svou dceru urputně bojuje a snaží se jí dopřát standardy, které v západním světě vnímáme jako automatické. Režisérka sice amatérskými, ale autentickými záběry odkrývá oponu úředních jednání a vyřizování, které Lejla absolvuje, aby dceři zajistila normální dětství.
Dojmy, atmosféra a nedostatek kontextu
Audiovizuální dílo svou myšlenkou pokrývá zajímavé, srdceryvné a neotřelé téma. Z obrazovky se na nás dívá mladá dívka, která si svou rozvernou povahou a příjemným úsměvem získává divácké sympatie. Prochází těžkými a traumatickými situacemi u soudů a můžeme se jednoduše vžít do bolesti, kterou její matka prožívá, jelikož je její dcera státem přehlížena. Na cestě získat pro Nilu rodný list, který by ji zajistil možnost navštěvovat základní školu, se obě potkávají s náročnými překážkami v podobě úřadů, soudních stání a výhružek od Nilina otce.
Zmíněný muž se ve filmu jako takovém neobjeví, slyšíme pouze jeho hlas zprostředkovaný skrz telefonní rozhovory mezi ním a Lejlou. V nahrávkách slyšíme jak jeho agresivní hrozby o tom, že si Nilu vezme do péče, tak sprostá slova, kterými zásobuje Lejlu. Otcův pohled na celou věc ve filmu Taghizadeh nevyobrazuje, což snímku sice neubírá na emotivnosti, zato si nezávislý divák nemůže kvůli chybějícímu svědectví utvořit komplexní názor. Nevíme, zda Lejlu muž opustil nebo jaké byly detaily jejich dočasného manželství. Ač se snímek zaobírá tématikou sigheh, nemáme informace o tomto konkrétním svazku. Působí to, jako byste si koupili neznámý druh květiny, kterou si nasadíte na zahradě, urodí se vám z ní ovoce, ale vy stále nevíte, jaký je její původ a název.
Samotné záběry z města Mašhad a atmosféra íránského města je velmi působivá a silně nás vtahuje do děje. Záběry muslimských domů, obchodů a ulic vytváří představu, jak se v íránském městě může žít. Nedostatkem snímku zůstává, že se nezaměřuje na rutinu života matky a její dcery, ale neukazuje obyčejný život muslimské rodiny. Postavy místy pronesou otázky, které se života v Íránu dotýkají, snímek ale postrádá hlubší vhled do jejich života, naopak upřednostňuje místy nic neříkající záběry, které působí, jako by vyplňovaly prázdná místa. Zapamatovatelný pro mě byl například moment, kdy se mladá Nila táže matky, proč si bere určitý střih hidžábu, nebo záběry, kde se dívka připravuje do školy a Lejla jí balí oběd do aktovky.
Neukončený závěr
Závěr filmu nechává diváky napjaté. Očekávám, že dostaneme informaci o tom, kde se Nila s matkou nachází momentálně, zda stále žijí v Mašhadu, nebo jinde. Rozřešení a odpovědi se nám bohužel nedostává, což ve mně vyvolává podivný pocit nebezpečí. Jelikož snímek přináší výpovědi a důkazy o tom, jak s matkou je zacházeno na úřadech, tak lze očekávat, že pokud by se provalila jejich identita, mohly by hrdinky snímku čelit dalším problémům. Ačkoli nevíme, kde se Nila aktuálně nachází, diváci filmu si přejí, aby se její sen o rajské zahradě vyplnil.
Autor: Vendy Rojčíková
Zajímá vás snímek, kterým samotný festival odstartoval? Přečtěte si článek o filmu Hranice Evropy.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Windcatcher productions/Niloufar Taghizadeh
