Chudoba, krize, vysoká kriminalita nebo nejistota v jihoamerické Venezuele. O tom je dokument Venezuela: země ztracených dětí, který nám promítá dosti palčivé problémy této země a skutečný život místních obyvatel, který není vůbec jednoduchý. To vše je ukázáno na osudu dvou žen, které tomuto čelí z pozic matek samoživitelek. Film jejich životní cestu zobrazuje ve velmi reálných záběrech, na kterých si autoři dokumentu dali záležet. Jste-li připraveni čelit každodenní realitě Venezuely, pojďme se na to podívat podrobněji.
Venezuela se v průběhu 20 let stala velmi chudou zemí, kterou sužuje spousta problémů. Obyvatelé této země to pociťují a spousta z nich volí cestu za lepším životem emigrací do zahraničí. Ti méně šťastlivý jsou nuceni zůstat v zemi zmítané kriminalitou, chudobou a vysokou úmrtností. Vzdělávaní je pro některé nedostupné a na úkor žebrání o jídlo za účelem přežití dalšího dne ho musí ho přerušit nebo se ho úplně vzdát.
Osudy žen samoživitelek
Několik měsíců režiséři snímku Marc Wiese a Juan Camilo Cruz Orrego sledují život dvou žen, které zůstaly v rodné zemi a statečně čelí nepřízni osudu. Carolina je třiceti tří letá samoživitelka s náctiletou dcerou, která jako dobrovolnice pomáhá komunitě v chudinské čtvrti. Po modlitbě rozdává hladovým dětem jídlo, které ho ihned rychle zhltnou. V dokumentu je zachyceno, jak třeba pomáhá dalším matkám se zajištěním lékařské péče, pravidelně zjišťuje, jak se obyvatelé čtvrti mají, zda jim nic nechybí a naopak, co je tíží a vzniklé problémy se snaží vyřešit. Sama však vychovává dceru, které se přes to všechno není schopna plně věnovat a musí ji umístit do dívčí křesťanské internátní školy.
Druhou sledovanou ženou je Kaira, taktéž samoživitelka, která se musí starat o tři 
děti a další, čtvrté dítě čeká. Její obydlí je velice skromné a bez elektřiny. Na začátku dokumentu můžeme vidět, jak pro svícení využívá zapálené pochodně. Do toho všeho se její jediný syn přidal k jednomu z místních gangů, který přepadává lidi, chrání svou čtvrť a sám se kvůli tomu dostává do velkých problémů. Při rozhovoru s režisérem dokonce přiznal, že byl zajat a málem zabit konkurenčním gangem. Později vidíme snahu Kairy dostat se do Kolumbie za vidinou lepší práce a obecně lepšího života. Po krátkém pobytu v záchytném táboře se ale nakonec vrací domů a v závěru snímku přivádí na svět další dceru, přičemž si v ten moment sama uvědomuje, že shánění jídla bude zase o něco obtížnější.
Hodně emocí a reálný obraz Venezuely
Dokument perfektně vykresluje prostředí Venezuely, ve které život není vůbec ideální. Chudoba některých jejích obyvatel je značná a perou se se svým osudem, co jim síly stačí. Dokument hodně cílí na emoce a citlivější diváci se tak musí připravit na ne moc hezké záběry, které však nezkreslují celkové podání dokumentu.
Za zmínku stojí chod dívčí křesťanské internátní školy, kde se ocitají dívky bez rodičů, kteří je v zemi zanechali a odjeli bez nich do zahraničí. Je zaznamenáno přímé odloučení dcery Caroline od své matky a její postupné zvykání si na nové prostředí. Pochopitelně těžká je pro některé dívky i aktivita, kdy mají nakreslit svou rodinu. Školní psycholožka, která tuto aktivitu vede, se doptává dívek, proč, co a jak nakreslily. A právě zde se dozvídáme osudy jednotlivých žákyň. Při tomto popisu je přepadá velký smutek, stesk po domovu a rodině. Na druhou stranu vidíme hezký vztah mezi dívkami, které spolu tráví volný čas různými hrami, a i když jsou každá z jiné rodiny, dokáží se spojit a společně si navzájem vytvořit přátelské prostředí.
Odvrácenou stránkou života ve Venezuele jsou již výše zmíněné gangy. Vhled do fungování a nástin situace nám poskytuje syn Kairy, který je členem jednoho z nich. On sám již vlastní zbraň pro svou ochranu a se svými kamarády se mnohdy ocitají na hraně života. Svou pozici v této skupině vnímá jako způsob, jak se stát součástí nějaké party. Při otázkách režiséra ani nedokáže najít pádné důvody, proč se vydal na tuto životní dráhu. V další výpovědi se mluví o válkách mezi rodinami, jejichž členi jsou za cenu hájit svou čest a jméno rodiny ochotni zaplatit i lidskými životy. To vidíme i na necenzurovaných záběrech z bezpečnostní kamery, kdy se z na první pohled nevinného přátelského posezení před místním obchodem stane v krátké chvíli tragédie. Z jedoucího auta je konkurenčním gangem zastřeleno hned několik mužů, a spor tak nabírá tímto dál na obrátkách. Takové záběry se divákovi běžně neukazují, a proto jsem zprvu šokován z toho co vidím, ale poté si uvědomuji, že možná je to i dobře. Cením odvahu ukázat i tyto nehezké věci v plném rozsahu tak, jak to skutečně chodí.
Velkým problémem je i venezuelská policie. Ta má za poslední roky na kontě mnoho zmařených lidských životů, ať už z nedbalosti nebo i úmyslně provedenými popravami. S druhým zmíněným způsobem se pojí i boj s justicí této jihoamerické země, kdy se obyvatelé snímané čtvrti snaží dosáhnout spravedlnosti vlastní cestou. Při jedné přestřelce byl zastřelen mladý muž a vyšetřování celé události uvízlo na mrtvém bodě, na což přichází reakce v podobě pochodu k sídlu venezuelského ministerstva spravedlnosti. Toho se účastní i již zmiňovaná samoživitelka Caroline, která po jednání přináší pro demonstranty, vyvolávající hesla a držící transparenty, dobrou zprávu: vyšetřování bude znovu otevřeno a je přislíbeno vzetí pachatele do vazby. Aspoň kapka spravedlnosti se tak dostane zemřelému mladíkovi, který je mezitím pohřben, a v emotivní pasáži dokumentu vidíme kladení kytic k jeho hrobu jeho kamarády i rodinou. I v tomto případě je odvážném krokem zapnout kameru a zaznamenat tento silný moment v životě člověka.
Venezuela má před sebou ještě mnoho složitostí a život se zde bude vracet do normálu velmi těžko. Nejen obě dvě ženy, ale i jejich rodiny a známí mají před sebou náročnou a dlouhou cestu plnou překážek a útrap, které snad napomohou vrácení života v zemi na důstojnou úroveň. Nejen samotní obyvatelé, ale i diváci tohoto snímku, by za tuto realitu byli jistě vděční. Chcete-li se dozvědět víc a zhlédnout skutečnou, neupravenou realitu a problémy Venezuely a jste-li jste na toto všechno připraveni, dokument Venezuela: země ztracených dětí určitě musíte vidět.
Autor: Petr Martínek
Pokud vás zajímá další tip na film podobného rázu, určitě si nenechte ujít článek o dokumentu Hranice Evropy.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: jedensvět.cz, mubi.com
