Působení sociálních sítí a moderních technologií na mladé je tématem dokumentárního filmu režisérky Liz Smith. Snímek Naše generace Z, v anglickém originále I am gen Z, se zabývá závislostí na mobilních telefonech, sociálních sítích, a především problémy, které kvůli nim vznikají u mladých lidí. Nejvíce náchylná je generace Z, to jsou mladí narození mezi lety 1995–2012. Režisérka upozorňuje na snahu velkých hráčů v tomto businessu odříznout nás od okolního světa a donutit stále používat jejich aplikace.
Snímek pocházející z Velké Británie je možno rozdělit na dvě části, které se neustále během sta minut prolínají. – výpovědi odborníků na neurovědu, behaviorální psychologii nebo lidí stojích u zrodu problému postupně střídají autentické nahrávky příslušníků generace Z zveřejněné na sociálních sítích. Během celého filmu se objevovaly i nadčasové citáty Aldouse Huxleyho, anglického spisovatele minulého století.
Vše začíná v roce 2007, kdy Apple představil nový a revoluční produkt, iPhone, a tím rázem změnil svět. Nové technologie nejsou špatné, snaží se pro nás být užitečné, aby vše fungovalo co nejrychleji a nejefektivněji. Na druhou stranu jsou jako automaty, které o nás mají tolik informací, že dokáží předpokládat, s kým a o čem se bavíme, snadno nás kvůli tomu ovlivňují, protože ví, co nám mají ve správnou chvíli ukázat. Technologie nás totiž znají často lépe než my sami.
Facebook, TikTok, Instagram, Snapchat a mnoho dalších, kde sdílíme své vlastní životy s ostatními a lidé nás naopak za to sledují se neustále přetahují o své uživatele. Mladí si díky nim zvykli na neustálou komunikaci, rychlé řešení problémů a rychlý svět. Naopak přichází také pocit, že nejsme dost dobří, všichni si upravují své fotky, aby vypadali co nejlépe. U dívek dochází k poruchám příjmu potravy, protože jsou údajně moc tlusté oproti těm, co sledují na telefonech, a tak chtějí být jako jejich favoritky.
V dnešním uspěchaném světě se často objevuje deprese, úzkost a veliký stres. Mladí touží po tom být úspěšní, čímž by získali hodnotu v očích společnosti, která je k tomu neustále tlačí. Ve světě stále přibývají perfekcionisté. Výsledkem toho být neustále připojený k sociálním sítím a zároveň toho stihnout co nejvíce vzniká čím dál tím častější syndrom vyhoření. Ten má za následek ještě děsivější problémy – sebevražedné sklony a sebevraždy samotné, které od roku 2007 vzrostly o více než 50 %.
Na dokument navazovala i debata odborníků. „Mě velmi mile překvapilo, že generace Z je více empatická, než jsme byli my,“ komentuje snímek Eliška Pírková, Europe Policy Analyst.
Debata se týkala především digitálního světa, se kterým všichni ze zúčastněných různě pracují a snaží se v něm hledat rovnováhu mezi normálním a virtuálním světem. „Není to jen o dětech, ale i o rodičích, kteří mají mnohem větší tendenci své děti sledovat,“ poukazuje na důležitý fakt Hynek Trojánek, komunitní manažer. Narazili také na to, že děti do světa sociálních sítí unikají, protože ubývá míst, kde by nebyly pod ustálým dozorem svých rodičů.
„Je to v rukou uživatelů, jak budou používat technologie,“ vyjádřila se Karolína Presová, zakladatelka Replug me. Je důležité si uvědomit, že to, jak budeme používat technologie, neleží v další aplikaci, ale leží to v mentálním nastavení a nějaké práci s pozorností. „Je důležité dát si prostor na nudu a samotu,“ popisuje Karolína, s čím mají mladí obrovský problém.
Dnes se snažíme všichni nalézt balanc mezi používáním chytrých technologií a naším běžným životem. Debatu zakončil Hynek důležitou myšlenkou, která nás ani nenapadá: „Je důležité rozlišovat, co je pro nás důležité a o čem někdo říká, že je to rychlé a efektivní.“
Autor: Tereza Bečvářová
Přečtěte si i další články, které jsme vydali v rámci festivalu Jeden svět. Například o filmu Vlci na hranicích nebo Nová šichta. Anebo o debatě nad problematikou dezinformací.
Foto: Jeden svět
