Někdo malůvky na kůži odsuzuje a kritizuje, jiným se při zaznění strojku rozlije adrenalin v žilách. Tetování může být módním doplňkem, vzpomínkou nebo způsobem, jak odvyprávět svůj příběh. Pro některé funguje jako jizva, která symbolizuje odžité roky. A pak existuje část lidí, v kterých tetování probouzí takovou vášeň, že se z celé Evropy sjíždějí každý rok do Olomouce, aby pomocí inkoustu ukázali, co v nich žije.
Za krásného slunečního dne procházím Smetanovými sady v Olomouci a kochám se přírodou. Vyrážíme s kamarádkou na pátý ročník Tattoo Expo Haná, pro kterou byl stanoven víkend šestnáctého a sedmnáctého září. Naplňují nás různorodé pocity. Těšíme se na zajímavou podívanou, diskutujeme o možnosti přidat nový inkoustový kousek na naše těla a jsme zvědavé, co nás vlastně čeká.
Už z dálky vidíme, jak se od pavilonu A Výstaviště Flora vynořují postavy zahalené v barevném inkoustu. Naše zvědavost stoupá. Obcházíme jeden vchod, ze kterého se line hudba a zvuk tetovacích strojků. V tu chvíli mi naskočí husí kůže, zvuk strojku je pro milovníky tetování rajskou hudbou. Míjíme několik účastníků i stánky s občerstvením a chystáme se vstoupit na scénu. Tam nás muž (jak jinak než potetovaný) zastavuje a posílá k jinému vchodu, který je určen pro vstup návštěvníků.č
Tetování všude, kam se podívám
Po cestě jsme debatovaly, že tahle akce určitě nepotřebuje placený vstup, ale opak je pravdou. Než se nadějeme, platíme za žlutý náramek zajišťující vstup na sobotu i neděli tři sta padesát korun. S náramkem se konečně necítíme jako náhodní kolemjdoucí a vydáváme se do víru akce. Už při prvním pohledu je jasné, že s našimi třemi obrázky mezi účastníky potetovanými od hlavy až k patě nezapadáme. Poprvé za dvacet let svého života vyčnívám z davu kvůli čisté kůži.
Neváháme a vydáváme se obhlédnout terén. Celá dvě patra proskleného pavilonu jsou pokryta lůžky, na kterých se čaruje. Na letošní ročník Tattto Expo Haná zavítalo dvě stě padesát osm tatérů z celé České republiky, Slovenska i řady evropských zemí – Anglie, Německa, Ukrajiny, Litvy, Polska, Francie, Rakouska a dalších. Každý má u svého stanoviště osobu, kterou tetuje a která se za pár hodin stane modelem, jak později zjišťujeme.
„Jsem rád, že Tattoo Expo Haná vnímá i Evropa,” říká hlavní organizátor Vojtěch Havránek. „Máme pomyslný špendlík na mapě Olomouce. Minulý rok přijel klučina z Brazílie a byl nadšený. Přijíždějí kluci z Irska, Španělé, před dvěma lety nás navštívil kluk z Japonska. A budou jezdit dál,” dodává.
Zvuk strojků a vůně inkoustu
Na svém okruhu se kocháme precizní prací umělců, až se mi zdá neslušné tak bezostyšně zírat na polonahá těla trpící pod jehlou. Nejde z nich však spustit oči, na Tattoo Expo i ty nejšílenější obrázky ožívají. Na místě se dá koupit i spousta designového oblečení, návštěvníci si můžou nechat udělat tetování, piercing či nový sestřih. Nakonec zjišťujeme, že z široké veřejnosti nedorazilo příliš lidí a většina účastníků tvoří takovou komunitu milovníků tetování.
„Tento ročník je v návštěvnosti široké veřejnosti slabší než loňský, byl jsem minulý rok překvapený, kolik lidí mělo o akci zájem. Jako organizátor bych si přál, aby se tu nedalo hnout, ale tohle je specifická kultura a komunita. Letos je větší zájem tatérů. Můžu být příští rok překvapený,” říká Havránek.
Vlastně to dává smysl a cítím radost, že se potetovaní lidé se svými těly hrdě prezentují. Mám ale pocit, že by nepotetovaným taková podívaná otevřela oči. Možná by pochopili, že tetování není nic špatného a je dokonce uměním. Nedá mi to a svěřuji se se svou myšlenkou hlavnímu organizátorovi.
„Byl bych samozřejmě radši, kdyby sem široká veřejnost přišla celou akci podpořit,” uznává. „Já to dělám z jednoho prostého důvodu – pořád je tady, v 21. století, bariéra mezi potetovanými a nepotetovanými. Jsem potetovaný a nejsem žádný hulvát. Když k nám přijde někdo nepotetovaný, chci, aby viděl, že ti potetovaní lidé jsou úplně normální. Jeden můj kamarád řekl krásnou větu: „My jsme jediný tvor na světě, který dokáže měnit svůj zevnějšek. A to jakým způsobem ho změníme, je vyloženě na nás.” Nikdo jiný to nedokáže. Ať si to lidé odsuzují, ale až budou potřebovat pomoc, bude jim jedno, jestli jim pomáhá potetovaný nebo nepotetovaný člověk. Je to stejné, jako když jdu vyvenčit svého staffbulla. Kdyby nám přišel někdo vykrást byt, on by ho přivítal, ukázal ledničku a ještě vyprovodil. Ale když ho venčím, lidé uhýbají. Proč mají předsudky? S tetováním je to stejné. Všichni jsme lidi. Říznete mě, budu krvácet úplně stejně.”
Tattoo Expo nabídla i nepotetovanou zábavu
Akce obsahovala i doprovodný program v podobě pole dance show, ohnivé show, dražby a tomboly, jejíž výtěžek poputuje do Bílého Kruhu Bezpečí, a několika koncertů. V sobotu vystoupila kapela Proti Směru a dokonce i tělo jejího frontamana vypadalo jako omalovánky. Když jsem ho uviděla poprvé, připadala jsem si už opravdu jako mimozemšťan a odolávala nutkání ukázat světu mé kousky na obdiv. V rámci doprovodného programu proběhla i soutěž kategorie Junior Tattoo, ve které se utkaly děti se svými výtvory vytetovanými na pomeranče. Jejich práce byly lepší než moje nejlepší pokusy o kreslení a potetovaní rodiče zářili pýchou. Pět porotců z Česka a Slovenska zasedlo svá čestná místa, aby vybrali vítěze.
Slet vytetovaného umění
O dvě hodiny později se stejná skupina porotců složená ze tří mužů a dvou žen vrací na pódium a začíná hodnocení kategorií určených profesionálům. Během vteřiny vytřeštěnýma očima sleduju jednotlivé modely a vytvořené práce. Porotcům jejich úkol nezávidím, každé tetování je uměleckým skvostem, z kterého se mi tají dech. Ohromení se zvyšuje s faktem, že jednotlivá tetování vznikla za jediné dopoledne. Ani si nedokážu představit, jakou bolest museli všichni modelové vydržet.
Soutěž je pak hřebem celé Tattoo Expo Haná. Šestnáct kategorií představuje různé styly tetování. Řadí se mezi ně například Small Tattoo, u kterého tetovací bozi vytvářejí detailní skvosty v rozmezí deseti centimetrů. Kategorie Crazy dává prostor pro šílené nápady a je v ní povoleno vše. Lettering shromažďuje kousky, ve kterých se objevují písmena. V kategorii Old Tattoo se předvádějí několik let stará tetování. Jak v průběhu dne pochopíme, všechna soutěžící tetování kromě těch z kategorie Old Tattoo vznikají v daný den na místě.
V každé kategorii jsou vybráni tři vítězové. Na konci je vyhlášeno nejlepší tetování celého dne, a v neděli se výběr ztíží a je vyhlášen nejlepší výtvor z celé Tattoo Expo. Tento favorit je pohřben – jeho jméno je zaneseno do náhrobku k předchozím vítězům, jak vysvětluje Havránek. Věčná sláva je tedy zajištěna.
„Tahle akce se začíná stávat prestižní, takže sem každý jede s tím, že chce urvat cenu. Asi to má pro ně nějakou váhu,” přemítá Havránek. „Ale zároveň sem jezdí i proto, že je akce baví, líbí se jim atmosféra i lidi kolem. Jsem strašně rád, že se sem ta komunita vrací a že s ní mám tak skvělé vztahy,” dodává.
Nechat se potetovat či nenechat – to je oč tu běží
V jeden moment mě euforie tak pohltí, až se přistihnu, že stojím u nabízených návrhů a zvažuji připojit nového miláčka na svou kůži. Říkám si, že by tahle reportáž nabrala nový směr, doslova bych jí obětovala krev, ale nakonec vás musím zklamat. S novým tetováním jsem neodešla. Odnáším si jen samolepku a velkolepý zážitek.
Po celém víkendu zvažuji, jak celou reportáž zakončit. Jsem plná dojmů, emocí, obdivu i nadšení. Viděla jsem spoustu nádherných výtvorů a potkala sebevědomé lidi, kteří dávají své barvy hrdě na obdiv. Na vlastní kůži jsem pocítila, jak vřelí dokážou být. Hlavní organizátor Vojtěch Havránek si se mnou příjemně popovídal, ačkoliv byl ve spěchu. A proto se rozhoduji tuhle obrázkovou výpravu ukončit jeho slovy: „Tetování spojuje všechny.”
Autor: Andrea Mašíčková
Tetování není jenom krásné, ale také jím lze upozornit na problémy ve společnosti nebo bojovat za dobrou věc. Přečíst si tak můžete například reportáž z italského tetovacího studia Sopra Le Righe, které se podílelo na kampani pro podporu práv italských žen.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Andrea Mašíčková
