Sám nejsem příliš velký fanoušek zimních sportů, tedy kromě hokeje. Když jsem se ale dostal nabídku jet na zimní Olympiádu dětí a mládeže do Špindlerova Mlýna, neváhal jsem ani vteřinu. Pozvánku jsem totiž dostal na základě toho, že jsem na letní ODM v Olomouci, která se konala v polovině roku 2022, odváděl dobrou práci, takže mi mediální tým Českého olympijského výboru chtěl dát další možnost rozvoje. A když dostanu takovou nabídku, tak ji téměř vždy s nadšením přijímám. A ani tentokrát toho rozhodně nelituji!
Novinář na Olympiádě dětí a mládeže?
Letos jsem tedy na své první ODM nebyl. Nemyslím to tak, že bych byl nějaký talentovaný sportovec, který se tam podíval už jako dítě (žádný sport mi nikdy moc nešel). Měl jsem ale štěstí, protože jsem byl na letní ODM už v loňském červnu, které se konalo v Olomouci. Tam jsem se dostal zejména díky mé práci pro firmu eSports.cz. V rámci této společnosti se podílím zejména na činnosti kolem webu onlajny.com. Působím také ve zlínské hokejové redakci a od této sezony mám také na starost revize statistik z hokejové Tipsport extraligy. A jelikož můj šéf chce mladým lidem dávat co nejvíce možností pro rozvoj, hned se snažil o to, abych se na ODM dostal. A já jsem se samozřejmě pokoušel o to samé.
Český olympijský výbor pořádá každé dva roky zmíněnou Olympiádu dětí a mládeže, kde se mají rozvíjet především mladí sportovci a sportovkyně. Myslí ale také na mladé novináře, protože pro ty v rámci této akce připravuje vzdělávací kurz, který se snaží o to, aby se začínající sportovní novináři posunuli zejména v praktické rovině. Vašim úkolem je pobíhat po sportovištích, dělat rozhovory, hledat obsah na sociální sítě a psát články přímo na oficiální web olympijského výboru. Hlásit se může naprosto kdokoliv, stačí pouze poslat životopis.
Pokud vám tato pozvánka nestačí, můžu přidat další věci, které jen tak nezažijete. Budete totiž pracovat v profesionálním kolektivu lidí, kteří mají zkušeností na rozdávání a můžete od nich čerpat neskutečně cenné poznatky. Jen se podívejte na sociální sítě ODM a budete naprosto žasnout. Já sám jsem moc rád, že jsem se mohl seznámit s fotografkou Barborou Reichovou, která se už zúčastnila spousty velkých olympiád. Sice na fotky moc nejsem, ale Bára mě skvěle motivovala k další práci a zároveň vždy působila odlehčeně a házela jeden vtípek za druhým.
Další přidanou hodnotou je fakt, že s mladými sportovci budete dělat jedny z prvních rozhovorů, které kdy vůbec někomu poskytli. Nejstarší mládežníci na ODM mají patnáct let a nikdy nevíte, z koho se nakonec vyklube vrcholový sportovec. Takto to měl např. David Pastrňák. Navíc má ODM hodně vysokou prestiž, a proto se kolem ní pohybuje spoustu slavných osobností, které chtějí mládežníky inspirovat ke sportu. Já jsem díky tomu měl možnost dělat rozhovor s Davidem Výborným nebo Tomášem Krausem.
Být novinářem na ODM je prostě skvělá zkušenost, která vás posune dál ve všech směrech. Navíc poznáte nové lidi, kteří vám mohou zase o kousek dál rozšířit obzory. Pokud vás tedy sportovní psaní baví stejně jako mě, určitě o ničem nepřemýšlejte a zkuste své štěstí na příští ODM, která se bude konat na konci června 2024 v Jihočeském kraji. Stačí jen poslat životopis a za chvíli už můžete sedět ve vyprodaném stadionu na zahájení ODM!
Zážitky z Olympiády dětí a mládeže
Hned při balení jsem příliš neodhadl situaci, protože jsem do Špindlerova Mlýna přijel značně nevybavený. Vůbec jsem si neuvědomil, že „Špindl“ je součást Krkonoš. Asi to bylo z toho stresu kolem zkouškového období, které jsem nakonec přežil ve zdraví, ale stejně to byl nepříjemný pocit, když si tam všichni vezli zimní kalhoty a někteří i lyže, zatímco já měl tenisky a rifle. V záloze jsem ale měl mocný trumf, kterým bylo termoprádlo, které mě zcela jistě zachránilo před umrznutím.
Zahájení ODM bylo v plánu neděli, mladí novináři včetně mě už do dějiště her dorazili o den dříve, abychom se mohli seznámit a domluvit se na tom, jak vlastně budeme spolupracovat. Celé to vlastně probíhalo tak, že si každý mladý novinář vezme na starost článkové pokrytí jednoho kraje, a poté by měl každý den napsat alespoň jeden článek, který obsahuje zajímavý příběh mladého sportovce. Každý den jsme se tedy měli vypravit na některé se sportovišť, kde jsme měli sledovat předem vytipovaného sportovce, po závodě s ním udělat rozhovor a následně z toho sepsat článek. Zároveň ale musíme zůstat ostražití, abychom byli schopni zdokumentovat nepředvídatelné události, které mohou kdykoliv nastat.
Já sám jsem ze Zlínského kraje, takže jsem ho samozřejmě chtěl, ale měl jsem smůlu. Naše vedoucí mě zapomněla přidat do sdíleného dokumentu, kde jsme se měli zapsat k jednotlivým krajům. A hádejte, jaký kraj na mě zbyl? Ústecký kraj. Moc nadšený jsem tedy nebyl. Vzdušnou čarou je to od mého bydliště druhý nejvzdálenější kraj, navíc tam vůbec nic neznám a jsem fakt rád, že si vzpomenu, že do tohoto kraje patří hokejové kluby z Chomutova a Litvínova. Chtělo tak hodně hledání, abych v tomto kraji našel nějaké zajímavé příběhy, což se mi z části podařilo. Nakonec mě ale ve velké míře zachraňovala improvizace, při které jsem měl neskutečné štěstí. Zpětně vzato jsem moc rád, že jsem mohl psát o lidech z Ústeckého kraje a doufám, že byli s mou prací spokojeni.
Teď už ale zpátky k průběhu her. Olympijský dům se nacházel ve Špindlerově Mlýně a my jsme od něj bydleli jen kousek, ale vzhledem k tomu, že zahájení her bylo až v Hradci Králové, nemohli jsme zabránit dlouhé cestě, která nás čekala v neděli. Úplně mě ale zaskočilo, když jsem zjistil, že se máme vydat na cestu v sedm hodin ráno. Já osobně si potrpím na dlouhé ranní vyspávání a vstávání opravdu nepatří mezi věci, které bych nějak ovládal.
První den ale nakonec proběhl bez problémů. V Hradci jsme měli nějaký volný čas, takže jsem se s novými kolegy o něco lépe poznal a také jsem dal dohromady úvodní článek k ODM, který se týkal Ústeckého kraje. Článek najdete zde. Samotný ceremoniál byl opravdu kouzelný a myslím si, že všichni zúčastnění si ho moc užili.
Po návratu jsem se snažil co nejlépe vyspat, protože jsem druhý den po sobě musel vstávat v brzkou hodinu, což pro mě byl velký nezvyk. Čekal mě totiž výlet na nedalekou sjezdovku, kde se měl konat obří slalom v alpském lyžování. Tam jsem měl vytipovanou sourozeneckou dvojici, ale ani jednomu z nich se příliš nedařilo. Hned jsem si začal říkat, že jsem na té sjezdovce mrzl celý den zbytečně. Opravdu byla zima a po celém dni ve sněhu to už začaly pociťovat i moje tenisky, které ale stále naštěstí držely vlhkost od mé nohy. Nakonec se ale čekání vyplatilo.
Nejprve lyžařka Eliška Rytířová předvedla skvělé gesto, a to když její kamarádka upadla kousek před cílem a právě Eliška jí přispěchala na pomoc. Více si o tom můžete přečíst zde. Ještě větší náhodu jsem ale zažil o chvíli později. Kousek pod sjezdovkou totiž vyhlašovali výsledky paralelního obřího slalomu ve snowboardingu, kde jsem zaslechl, že sportovec z Ústeckého kraje skončil na třetím místě. Sporadicky jsem ho tedy vytáhl na rozhovor a úplně náhodou jsem zjistil, že to jen syn české olympioničky. Prakticky z ničeho tak vznikl další pěkný článek, který můžete najít zde.
První den jsem nakonec zakončil úspěšně, i když jsem byl promrzlý až na kost. Další den ale bylo vše jinak. Opět jsem zamířil na sjezdovku, kde se tentokrát konal skicross. Tam jsem sledoval Lucii Krausovou, dceru mistra světa ve skicrossu Tomáše Krause, což byl příběh jako hrom. Samotný závod byl moc fajn a vše kolem toho jsem si užil, ale počasí si na nás přichystalo brzký aprílový žertík. Zatímco v pondělí jsem mrzl, v úterý mi naopak bylo šílené horko. Svítilo sluníčko a já jsem si dokonce sundával bundu, abych se neuvařil. To samozřejmě bylo lepší než úplná zima, ale stále to nebyl ideál. Každopádně článek s rodinou Krausů se povedl a najdete ho zde.
Třetí den byl pro mě takový odpočinkový. Vydal jsem se totiž až do Trutnova na hokejový turnaj, kde jsem prostě musel zjistit, jestli ústecký hokejista Jakub Petružálek má spojení s jeho jmenovcem, který vyhrál extraligu s Litvínovem. Nakonec se to opravdu potvrdilo a nemusel jsem být před ním za blbce. Byl by totiž docela trapas, kdybych za ním přišel, jestli ho má v rodině a on by neměl. Jinak se mu totiž na turnaji moc nedařilo a pořádně bych nevěděl, jaké otázky pokládat. Odvahu jsem pak našel ještě na rozhovor s Pavlem Kůrkou, který hrál na celé ODM dost pěkně. Více si můžete přečíst zde.
No a na závěr jsem se vydal na běžecké lyžování, což byla další skvělá zkušenost, protože jsem tento sport nikdy neviděl přímo z místa. Tam jsem vyzpovídal dvojnásobnou medailistku Nikolu Žilinskou, která si musela myslet, že jsem hodně velký amatér. Když jsem za ní poprvé přišel, že bych s ní chtěl udělat rozhovor, tak jsem nebyl schopný správně vyslovit její jméno. Nakonec se přes to přenesla a zase z toho bylo dobré povídání, které najdete zde.
Toto jsem tedy za ten týden stihl. Opět mě to neskutečně posunulo a zároveň jsem si potvrdil, že tato práce má smysl, protože ohlasy byly fantastické. Nejvíce mě asi dopředu posouvaly úsměvy mladých sportovců, které prostě byly k nezaplacení. I díky tomu jsem o něco snadněji vystupoval ze své komfortní zóny, přestože jsem zarytý introvert. Taky tomu dejte šanci a ničeho se nebojte, protože není čeho! Nevím, jak to mají ostatní novináři, ale já jsem před každým rozhovorem neskutečně nervózní, protože oslovuji úplně cizího člověka. Když ale zjistíte, že sportovec si s vámi také rád popovídá a občas je podobně nervózní jako vy, hned je to všechno jednodušší.
Jedna věc mě ale mrzí. Na zimní Olympiádě dětí a mládeže se totiž konal šachový turnaj, kam jsem se bohužel nedostal. To je velká škoda, protože by mě neskutečně zajímalo, jak to probíhá a jak se vůbec někdo dostane k tomu, aby hrál šachy na vrcholové úrovni. Bohužel toto budu muset zjistit někdy v budoucnu.
Autor: Lukáš Mihal
Mladí čeští sportovci zavítali také do finského Vuokatti, kde se odehrál Evropský olympijský festival mládeže. O jejich úspěších se můžete více dočíst v našem článku.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: ČOV
