Dotknout se slunce špičkami prstů,
zda pálí.
Nebo raději držet si odstup,
sledovat vše zpovzdálí?
Žít okamžikem,
vychutnávat si požitky,
žít prožitkem,
zahnat všechny vnitřní bitky.
Naše přítomnost na světě je dar,
naše myšlenky a činy,
nedělejme z toho zmar,
tak chovali by se možná jiní.
Já děkuji, ať se děje cokoli. Máte to tak i vy? Možná byste měli..
Autor: Alice Dušková
