Samotné srdce hlavního dánského města Kodaně si přivlastnili hippies, umělci a chudší obyvatelé. Barvy, jazz, pouliční umění a svobodná atmosféra láká turisty z celého světa. Jednu z nejnavštěvovanějších a nejproslulejších oblastí Dánska už od jejího vzniku doprovází spousta potíží. Stále je však domovem stovky lidí ochotných bojovat za její svobodu.
Nestává se často, že se v samotném centru hlavního města setkáte s něčím, co se v případě dánské Christianie označuje jako Svobodné město. Autonomní území ve čtvrti Christianshavn existuje od roku 1971. Dříve opuštěné vojenské kasárny se tamní komunita rozhodla před více než padesáti lety předělat na dětské hřiště. Myšlenky se chytli především místní hippies, ale zapojili se také umělci, kteří se do opuštěných budov začali postupně stěhovat a předělávat místo do dnešní podoby.
Oficiálně bylo Svobodné město Christiania oproštěno od daní a zákonů 26. září 1971. Za vlastní práva a svobodu obyvatel se tenkrát do čela postavil novinář Jacob Ludvigsen a ve svém článku prohlásil Christianii za nezávislou. Téměř dva roky Dánsko nechalo území zcela bez dozoru a doufalo, že dlouho takto fungovat nezvládne a samo zanikne. V roce 1973 se vláda rozhodla udělat další ústupek a označit čtvrť za „sociální experiment“. Tento krok ze strany dánské legislativy vedl k vytvoření nového, neoficiálního státu, jak jej známe dnes.
„Tisíce mladých Dánů – umělci, feministky, hipísáci, anarchisté – se otočili zády ke společnosti, dobyli a přivlastnili si část města, ve kterém žili svobodně a mimo zákon. Tehdy na tom bylo něco opojného. Christiania vydala i prohlášení o svém poslání: Být soběstačnou společností, která si bude sama vládnout a bude se snažit bránit psychologické i fyzické nouzi lidí,“ uvedl před devíti lety pro Vanity Fair novinář Tom Freston, který město na počátku 70. let navštívil.
Christiania je městem se svou vlastní vlajkou, měnou løn (1 løn = 5 dánských korun, pozn. autora), hymnou a zákony. Hlavní vstup vede z rohu ulice Bådsmandsstræde a Prinsessegade. Stačí následovat zídky s barevnými malbami. Ty vás dovedou do samotného centra dění. Ve čtvrti jsou barevné domy, světýlka rozvěšená po stromech, lokální podniky s vlastními výrobky – existuje i místní značka piva se semínky konopí Christiania Bryghus, umělecké galerie a známá dřevěná socha „Zelený George“ od pouličního umělce Rasmuse Balstrøma. Socha ze zbytků dřeva znázorňuje údržbu životního prostředí v Christianii.
V tu chvíli poznáte, že opouštíte Dánsko jako takové a stáváte se turistou ve zcela jiné zemi. Jelikož se dodnes místní komunita i přes určitou míru autonomie stále vypořádává s problémy s dánskou vládou, je nutné si osvojit také jejich zákony, pokud zvažujete návštěvu. Na ty vás u vstupu upozorní cedule, kde jsou vypsané tři nejzákladnější – zákaz prodeje drog, zákaz pořizování fotografií a zákaz běhání a šíření paniky.
Problémem dnešní Christianie je právě prodej drog, především hašiše a konopí. Zboží do města přináší často dealeři, kteří v něm sami ani nežijí. Marihuana provází Christianii od jejího založení, ovšem cílem obyvatel bylo vždy její šíření spolu s hašišem omezit. Bohužel trh je zde tak rozmožený, že zde probíhají zátahy ze strany dánské policie stále častěji. S tím se pojí zákaz běhání, jež vzbuzuje paniku u prodejců, že se jedná o další zákrok. Mezi ty nejzapamatovatelnější zátahy patří přestřelka v roce 2016. O život tehdy přišli tři lidé včetně jednoho policisty. V návaznosti na tuto událost došlo poté k rozmlácení všech stánků samotnými obyvateli a vytvoření hesla „Free Christiania“ či „Neničte Christianii“. Byla to výzva pro turisty, aby zde drogy přestali kupovat.
Hlavní ulice Pusher Street je jedním z míst, kde platí zákaz pořizování fotografií. Jedná se o hlavní drogovou tepnu a na každém metru zde najdete stánek s hašišem. Lákavé ceny jsou dalším z důvodů, proč se prodej drog nedaří z města eliminovat. Za 50 dánských korun, v přepočtu zhruba 165 korun českých, si pořídíte jeden ubalený joint, který obsahuje hašiš smíchaný s konopím. Pro mnohé Evropany je tato cena v porovnání s cenami na černém trhu v jiných státech přímo idylická. Není proto divu, že při své návštěvě Kodaně spousta turistů neodolá a nabídek Christianie využije. Když oblast opouštíte, často vás upozorní na skutečnost, že za pomyslnými hranicemi Svobodného města začínají opět platit dánské zákony.
V zájmu obyvatel Christianie je nadále si udržet svobodu a autonomii. Mnoho lidí ve městě žije od narození, našli v něm útočiště ve chvíli, kdy měli holé ruce a ze strany Dánska se jim pomoci nedostalo. Vybudovali komunitu schopnou přetvořit chátrající budovy do něčeho, co vypráví příběhy již tří generací. Zda se jejich svobodě pokusí dánská vláda opět udělat konec, záleží na tom, jak bude město nadále prosperovat, a jestli se podaří vymýtit ilegální obchod. S návštěvou Christianie proto není třeba otálet, dokud stále existuje.
Autor: Barbora Mlezivová
Pokud byste rádi zkusili něco netradičního, ale nemáte finance na výjezd do zahraničí, zkuste Tree house u Brna,o kterém jsme psali již dříve.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: idnes.cz, justinpluslauren.com
Foto: Barbora Mlezivová
