Když se řekne olympiáda v Sydney, vybaví se českým fanouškům hlavně zlaté medaile Štěpánky Hilgertové či Jana Železného. Často se však zapomíná na skvělý výkon sportovce, který se naprosto neočekávanou jízdou až do finále zasloužil o první českou olympijskou medaili z ringu po dlouhých čtyřiceti letech. Řeč není o nikom jiném než o dnes už bývalém českém boxerovi Rudolfu Krajovi.
Rodák ze středočeského Mělníka ve svém mládí provozoval hned několik sportů, mezi ty hlavní patřily hokej a basketbal. Nakonec se ale v sedmnácti letech, i přes nevoli rodičů, rozhodl, že se dá na box.
O tom, že to bylo dobré rozhodnutí, mohl sám sebe i své okolí přesvědčit už v následujících pěti letech, kdy postupně získal bronz a zlato z juniorského mistrovství České republiky, bronz a čtyři zlata ze seniorského republikového mistrovství, a navíc vyhrál na GRAND PRIX v Ústí nad Labem v roce 1997. Mimo to se ještě umístil mezi osmi nejlepšími na Mistrovství Evropy v roce 1998.
Prvního opravdu velkého úspěchu dosáhl v roce 1998, kdy ovládl kvalifikační turnaj na olympijské hry. Mohlo by se zdát, že zde už bojovník s přezdívkou „Rudi Mlátička“ dosáhl svého kariérního vrcholu. Tak tomu ale vážně nebylo, pohádka byla totiž teprve na svém počátku.
Turnaj ve váze do 81 kg začal pro Kraje dobře. V prvním kole měl totiž volný los, a tak bez boje postoupil do kola druhého. V tom se proti němu postavil tehdy osmadvacetiletý Američan Olanda Anderson. A byl to skutečně boj. Vítězství si ale nakonec odnesl po těsné výhře 13:12 na body český borec a mohl se těšit na čtvrtfinále.
To dopadlo opět velice těsně. Výhra 8:7 se ale proti Nigerijci Jegbefumeru Albertovi jednoznačně počítala a na programu najednou byly boje o kovy nejcennější.
V semifinále se proti „Rudimu“ do ringu postavil tehdy dvacetiletý
Ukrajinec Andriy Fedchuk, který s českým bijcem dlouho držel krok. V posledním čtvrtém kole, ale Kraj předvedl drtivý finiš a po výhře v poměru 11:7 mohl slavit postup do olympijského finále. K tomuto úspěchu Krajovi nejspíš pomohl i „trik“, díky kterému stále věděl, jaký je aktuální stav zápasu.
„Měli jsme své pobočníky v hledišti, ti byli v telefonickém spojení s olympijskou vesnicí, kde zápas sledovali v televizi, a tak jsme skóre věděli hned,“ řekl v jednom z dobových rozhovorů Krajův tehdejší trenér Svatopluk Žáček.
Komentář ke svému životnímu úspěchu přidal i samotný Rudolf Kraj. „Jen jsem dodržel taktiku, kterou jsem telefonicky konzultoval s mým osobním trenérem Václavem Pojkarem. Ten v Čechách sledoval předchozí zápas Fedchuka s Indem (Gurcharanem Singhem, pozn. red.) a doporučoval mi především systematický útok pravačkou, který mi nakonec přinesl úspěch. Trenér mě navíc uklidňoval, že ho určitě porazím, takže se s ním před finále stoprocentně znovu spojím.“
Finále už bohužel mělo pro českého rodáka jednoznačný průběh. Tehdy jednatřicetiletý ruský boxer, voják, světový a dvojnásobný evropský šampion Alexandr Lebzjak zvítězil poměrně jednoduše 20:6 na body. I tak se ale jednalo o obrovský úspěch české i československé boxerské školy. Vždyť do té doby poslední olympijská medaile patřila Josefu Němcovi, který získal bronz na Olympijských hrách v Římě v roce 1960.
Život po olympiádě
Po svém životním úspěchu Rudolf Kraj v kariéře boxera pokračoval. O rok později obhájil v Hradci Králové titul českého mistra, o další dva roky později potom získal bronz na Mistrovství světa v Bangkoku. V roce 2005 se stal profesionálem a získal čtrnáct vítězství v řadě.
Dne 24. října 2008, po porážce v Miláně, svou aktivní kariéru nadobro ukončil. Následně se stal spolumajitelem hotelu Olympionik v jeho rodném Mělníku, kde také žije a vychovává své dvě děti. Mezi lety 2014 a 2018 byl také zvolen zastupitelem města Mělník.
Autor: David Kubatík
Jak už bylo řečeno na Olympijských hrách v Sydney zazářila i vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová, i její příběh najdete na našem webu.
Foto: olympic.cz, tyden.cz, stepanekauto.cz, melnicky.denik.cz
