Vladimír Patera a František Baďura se poznali před čtrnácti lety a letos je to deset let, co žijí v registrovaném partnerství. Byli prvními úspěšnými gay pěstouny v České republice, kdy jim stát do péče přidělil dva handicapované chlapce Kryštofa a Martina. Ani jeden z pěstounů to však nevidí jako problém a pomáhají oběma chlapcům v jejich seberealizaci.
Vladimír a František se poznali přes internetovou seznamku a hned během prvních setkání si padli do oka. Po dvou letech vztahu se společně sestěhovali a po dalších dvou letech vstoupili do registrovaného partnerství. Jejich svatební obřad se uskutečnil ve velké síni Staroměstské radnice v den, kdy oba slaví narozeniny. K velkému rozhodnutí pořídit si rodinu se pár společně rozhodl asi rok po registraci. „Po rodině jsem toužil už od tak od svých devatenácti let,“ říká Vladimír. Původně chtěli děti adoptovat, to jim ale jako homosexuálnímu páru zakázal pražský magistrát. Právě proto se partneři rozhodli jít cestou pěstounské péče.
Nakonec se Vladimír rozhodl stát pěstounem jako jednotlivec. Vlastně ani neměl na výběr, protože páry stejného pohlaví u nás o pěstounství společně žádat nemohou. František a Vladimír byli prvním gay párem, jehož pěstounská péče byla úspěšná. I přesto celý proces trval dva a půl roku. Oba partnery čekaly psychologické testy, školení, zdravotní vyšetření, dokonce i jejich domácnost a finanční poměry musely projít kontrolou. Po úspěšném absolvování všech náležitostí už musel pár jenom čekat. Na dítě se oba velice těšili, proto vše připravili měsíce dopředu. I přesto, že se komise v jejich případě rozhodovala na dvakrát, rozhodnutí padlo v jejich prospěch a vybraného chlapce si mohli vzít k sobě domů.
Dnes už jedenáctiletý Kryštof se k pěstounům dostal ve svých třech a půl letech. Kryštof trpí deprivací, kvůli které mimo jiné velmi rychle přilne k téměř každému dospělému člověku a bezmezně mu věří. „Stávalo se nám, že jsme byli v obchodě, já se otočil a pak koukám, že Kryštof objímá paní prodavačku. Nebo se úplně cizích lidí chytal za ruku a šel by s nimi,“ popisuje František. Podle psychiatra se sice tato sociální naivita dá zmírnit, ale úplně odstranit bohužel nejde. Právě kvůli chlapcově stavu dostal pár šanci rozhodnout se, jestli takové dítě chtějí. „Museli jsme trochu posunout naše požadavky,“ říká František, ale zároveň dodává, že když si chlapce konečně přivezli domů, byli oba velmi šťastní. Kvůli zdravotním potížím a častým nočním běsům, kterými Kryštof trpí, se Vladimír rozhodl zůstat s chlapcem doma: „Učíme se všechno a zvládá to.“ Pěstoun zároveň dodává, že Kryštof dochází na pravidelná přezkoušení.
Druhý chlapec, Martin, se stal členem rodiny také ve třech a půl letech. Umístění do rodiny ale trvalo celý rok. Martinovým oficiálním pěstounem je Vladimír, Kryštofa si do péče vzal František. I Martin má řadu problémů. Mimo vrozeného sluchového postižení má příznaky mentálního postižení, trpí totiž psychomotorickou retardací. Proto zná asi jen tři desítky slov. „Není to vrozené, ale získané z dětského domova. Tam totiž začali řešit to, že neslyší, až když mu byly asi dva roky. A takhle se to projevilo. Když mu byly tři a půl, jezdili jsme se za ním dívat a volali jsme na něj jménem. A on nic. A tak jsme zjistili, že třeba nemá ani naslouchadlo,” říká František.
Pár má v plánu si časem oba chlapce adoptovat. I přesto, že v případě obou chlapců je spíše nepravděpodobné, že by se jejich biologičtí rodiče přihlásili o péči, rodina i tak žije ve stálé nejistotě. Martinova matka se syna zřekla, takže Vladimír je chlapcův opatrovník, a Kryštofova matka je drogově závislá a o dítě nejeví zájem. I přesto pár touží po oficiální adopci. Zároveň ji ale nechce do té doby, než se budou moct regulérně vzít. František by totiž na Martina neměl žádná práva, protože by si ho nemohl přisvojit, a legálně by pro něj byl úplně cizí člověk. „Dostali bychom se do možná ještě horší situaci, než v jaké jsme teď,” zdůrazňuje Vladimír. Právě manželství by jim poskytlo rovná práva, stejně jako různopohlavním párům.
Pěstouni oběma chlapcům poskytli skvělé zázemí, které má dobrý vliv na jejich rozvoj a také socializaci. Na závěr se vlastně dá říct, že František s Vladimírem nabídli Kryštofovi a Martinovi nový směr k životu, a to i přesto, že Vladimír je prakticky nevidomý. „Víme, v jakém stavu naši chlapci jsou a z jakého prostředí pocházejí. Nikdo je nechtěl, už šli téměř do mezinárodní adopce. Vzali jsme si je my. Myslím, že nikdo nemůže nic říct, protože ty kluky by si tady nikdo jiný očividně nevzal. A my je máme opravdu rádi,” uzavírá Vladimír.
Vladimír a František nejsou zdaleka jediným českým párem, který se potýká s právními záležitostmi okolo dětí. Jedné dvojici se ale například podařilo zapsat do rodného listu dítěte dva otce.
Autor: Gabriela Kokešová
Zdroj: hatefree.cz, ceskatelevize.cz
Foto: hatefree.cz
