Pasení patří mezi jedny z nejstarších spoluprací člověka a psa. Původně šlo čistě o praktickou činnost bezpečného přesunu a kontroly stáda. Dnes se však vedle pracovního využití lze stále častěji setkat s pasením jako se sportovní disciplínou.
Závody i zkoušky probíhají podle přesně daných pravidel organizací zaměřených na tento sport. Hodnotí se především způsob práce psa, jeho přirozený instinkt, schopnost reagovat na pokyny psovoda a celková plynulost práce se stádem. Důležitá je také bezpečnost, jak pro zvířata, tak pro účastníky – pes například nesmí ovce nijak ohrozit či zranit.
Akce v Libhošti přilákala jak zkušené závodníky, tak i lidi, kteří se danému sportu příliš dlouho nevěnují. Tamní zkoušky umožnily ověřit dovednosti psů v prvních dvou stupních obtížnosti, závodilo se zatím pouze v jedné kategorii. Disciplína pasení spočívá ve dvou na sebe navazujících zkouškách, po kterých následují tři závodní úrovně, označované jako triály. Cílem psa a psovoda je v určeném časovém limitu ovce bezpečně, klidně a efektivně provést po předem stanovené trase skládající se z různých překážek a úkolů dle úrovně zkoušky či závodu a také je vyvést z příslušné ohrádky, takzvaného košáru, a zavést zase zpátky.
Pasení se dělí na dva styly: sháněcí a tradiční. Každý styl vyžaduje trochu jiné schopnosti psa i vedení ze strany psovoda. Sháněcí styl je typický pro border kolie. Pes často pracuje z větší vzdálenosti, známý je upřený pohled a „plížení“ border kolií. Toto plemeno se může účastnit závodů a zkoušek pouze ve sháněcím stylu. V tradičním stylu se pes pohybuje většinou v těsné blízkosti zvířat. V tomto stylu závodí a skládají zkoušky psi ostatních ovčáckých plemen, například beauceron či australský ovčák.
Na víkendové akci působila jako rozhodčí Šárka Matušová, která se této disciplíně věnuje dlouhodobě a zároveň vede přímo v Libhošti vlastní tréninky pasení v obou stylech. V rozhovoru přibližuje své zkušenosti, pohled na práci ovčáckých psů i to, jak se pasení v dnešní době proměňuje.
Jak jste se poprvé dostala k pasení a chovu ovcí?
Historicky pocházím ze statkářského rodu, kde pradědečci měli velký statek, takže jsem k tomu měla blízko. K pasení jsem se dostala během druhé mateřské dovolené, kdy jsem hledala nějakou aktivitu. Rozhodla jsem se pro border kolii a ovečky.
V jakém věku psa je nejlepší začít s tréninkem?
Ideální je začít kolem čtyř měsíců. Nejdřív základní poslušnost a postupné seznamování s ovcemi i prostředím. Ze začátku si pes spíš hraje, poté se mu postupně nastavují mantinely.
Jak zvykáte nové či mladé ovce na práci se psy?
Nezvykám. Pes je pro ovci predátor, takže ona přirozeně uhýbá. Je to instinkt, který není potřeba učit.
Jak dlouho působíte jako rozhodčí pasení a co je pro tuto funkci potřeba splnit?
Jako rozhodčí pro FCI (mezinárodní kynologická federace, pozn. red.) působím od roku 2007. Člověk musí projít školeními a mít zkušenosti i s vlastními psy. Dnes už jsou podmínky přísnější – je potřeba mít alespoň se dvěma psy splněné nejvyšší zkoušky a sám složit příslušný test. Povinností je také absolvování pravidelných školení, konkrétně co dva roky.
Na co se při hodnocení nejvíce zaměřujete?
Na styl práce psa a na komunikaci mezi psem a psovodem.
Má podle vás pasení v dnešní době stále praktické využití?
Upřímně, spíše ne, stává se z toho hlavně sport. Ovčích farem už není tolik. Když už ji člověk ale má, je pes obrovská výhoda, já si například nedokážu představit práci s ovcemi bez psa.
Co byste poradila zájemcům o pasení?
Pořídit si štěně ovčáckého plemene, nastudovat si informace a hlavně navštívit cvičiště s ovcemi, kde jim vše vysvětlí.
Víkend v Libhošti byla malá připomínka, že pasení má v Česku pořád své místo, i když stále více pouze jako sport. Spojuje lidi se stejnou vášní a zároveň udržuje tradici, která by jinak mohla postupně zaniknout.
Autorka: Anna Filipczyková
Editorka: Katrin Unarová
Zajímá vás psí tematika? Přečtěte si článek o výstavě Christmas Cup v Nitře.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Jiří Hrbáč
