Projekt Rekino otevírá pomyslné dveře do historie kin. Každé kino má jedinečnou minulost spojenou s historií lokality i lidmi, kteří v něm pracovali nebo jej navštěvovali. Dnes už máme téměř jen multikina a jsme ochotni jet za kulturou klidně několik kilometrů do většího města. Unikátnímu českému projektu Rekino, který se snaží o jednorázové oživení zaniklých promítacích míst, nejde jen o vytvoření kulturního zážitku, ale o propojení generací. Jak proběhl pilotní ročník a kterým kinům projekt navrátil jejich původní účel a slávu?
V Česku je na tři tisíce starých prázdných kin, které už dávno nahradily multiplexy typu CineStar a další. V naší republice sice stále promítají desítky jednosálových kin, plus máme i značný počet letních kin a projekcí. Tisíce dalších ale zanikly. Dříve byla kina v každé druhé vesnici a kulturní nabídka byla v jednotlivých obcích a malých městech na mnohem vyšší úrovni, než je tomu dnes. Kina jako taková nefungovala v jednoúčelových budovách, ale byly to třeba tělocvičny, sokolovny, hospodské sály či kulturní domy. Budovy sice přetrvaly, ale dnes jsou využívány už jen minimálně, pokud vůbec. Ve většině případů jsou zcela zavřené a opuštěné a promítací sály tak postupně chátrají nebo slouží jinému účelu. Zástupci projektu Rekino se snaží upozornit právě na historii a paměť kin. Díky tomu že na jeden den vrátí život do opuštěných kinosálů a přinesou kulturní zážitek i mimo centra velkých měst.
Projekt rozjel projektory starých a zaniklých kin už celkem čtyřikrát
Bývalé Kino Mladých v Hradci Králové, Kino Sokol v Českém Šternberku, Pardubické Kino Dukla a poslední zastávkou byly jihočeské Nové Hrady. Výběr míst a kin byl velmi různorodý. Od malé sokolovny v Českém Šternberku, přes Kino Dukla – moderní jednosálové kino s více než pěti sty místy, které bylo otevřeno roku 1964 jako součást Kulturního domu Dukla a patřilo k nejoblíbenějším v Pardubicích. Až po Kino Český dům v Nových Hradech, kde se připravená událost stala nejen jednodenním oživením, ale také slavnostním (znovu)otevřením. „V Nových Hradech přispěla naše aktivita k obnovení Kina Český dům, kde se prozatím bude promítat jednou měsíčně. Kino má na starosti energická vedoucí místního Kulturního a informačního centra, která snad postupně získá potřebnou podporu města,“ říká autorka projektu Marie Barešová. Primární snahou Rekina však není znovuotevření kin, nebrání se ale spolupráci, v případě zájmu nějaké místní komunity. Projekt je připraven fungovat jako podpora pro ty, kteří chtějí kino v nějaké podobě provozovat.
Záměr projektu je přijet na jeden den do vybrané lokality a připravit co nejbohatší program. Zaměřuje se především na filmové projekce, ale snaží se připomenout i historii kin, například promítáním z filmových kopií. Spousta bývalých, prázdných a plně nevyužitých projekčních míst má paradoxně zachované původní promítací stroje, což může být velkým lákadlem pro filmové nadšence a promítače. Na programu jsou ale i výtvarné dílny pro děti a další kulturní zpestření – výstavy, diskuse
či workshopy. „Program sestavujeme na míru konkrétnímu místu. Zohledňujeme historii lokality i budovy, kde se promítalo, zajímáme se o její současný provoz, o to, co představuje pro místní obyvatele nebo zda máme k dispozici původní promítací stroje,“ vysvětluje Marie Barešová.
Chceme oslovit lidi všech věkových skupin
Start Rekina proběhl 17. května v Hradci Králové – Malšovicích a byl zařazen mezi události pořádané u příležitosti výročí osm set let Hradce Králové. První akce projektu Rekino zprovoznila na den bývalé Kino Mladých a program přilákal téměř sto padesát návštěvníků všech generací. Dramaturgie události byla inspirována současnou funkcí bývalého místa promítání. Centrum Mladých je totiž domovskou scénou Tanečního divadla Honzy Pokusila. Filmové projekce se tak nesly v hudebně tanečním rytmu. Krátké animované filmy do tance i do skoku, v odpoledním pásmu pro děti, sestavila pro Rekino na míru Michaela Režová, spoluvedoucí ateliéru Animace a filmu Vysoké školy uměleckoprůmyslové. „Po celý pilotní ročník byl naším partnerem ateliér Animace a filmu na UMPRUM, který pro nás připravoval pásma složená z animovaných filmů natočených studujícími,“ říká Barešová. Závěrečnou projekcí dne byl kultovní snímek Kouř od Tomáše Vorla.
Zatímco v Hradci Králové bylo pásmo hudebně taneční, jinde bylo soustředěné na město a architekturu. „Například v Nových Hradech, kde jsme věděli, že se bude kino obnovovat, jsme chtěli být pozitivní s komedií Světáci. Pardubická akce byla součástí festivalu Den architektury, takže jsme se tematicky drželi oblasti architektury a zvolili sci-fi Ikarii XB 1, kterou se inspirovala i dílna pro děti. V Českém Šternberku, kde jsme hodně akcentovali červencovou atmosféru, jsme promítli Léto s kovbojem a O slavnosti a hostech a k nim přibyly krátké filmy zaměřené na cestování, výlety a sluncem zalité scenérie,“ doplňuje Barešová.
Je to spíše jednodenní setkání, než promítání
Nejde jen o uspořádání kulturní akce, zástupci projektu se snaží vytvořit prostředí, kde lidé rádi posedí, dají si občerstvení a budou se spolu bavit. Je zkrátka velmi důležité vnímat kino, nejen jako místo, kam se lidé dříve chodili dívat na filmy, ale i jako klíčovou volnočasovou aktivitu. I proto pojímá Rekino své akce spíše jako kulturněspolečenské, protože lidé se tam chtějí znovu sejít, zavzpomínat a vytvořit si i nové vzpomínky. „Na našich akcích panuje velmi přátelská, sousedská atmosféra. Návštěvníci mají radost, že jsme oživení kina připravili, těší je náš zájem a připravenost našeho projektu. Přichází zavzpomínat, připomenout si místa, 
kam před lety chodili, zajímá je současná podoba budov, nebo dochovaná promítací technika. Ostatní láká kulturní zážitek – filmové projekce nebo doprovodný program,“ říká autorka projektu. Pro lidi středního věku a seniory je důležitý zejména aspekt nostalgie. Kino bylo místem setkávání, se kterým mají lidé spojené zábavné historky, anebo na které často vzpomínají jako na místo, kde byli poprvé na rande. Součástí každé akce jsou pak vzpomínky pamětníků s místem spjatých na dobu, kdy kino ještě fungovalo. Ve spolupráci s místními Rekino získává z osobních archivů dobové vstupenky, plakáty, brožury a jakékoli další zachovalé materiály vztahující se k historii kina.
Realizaci samotné akce předchází řada nutných kroků a příprav. Předpokladem jsou například funkční promítací stroje, elektřina, sedačky, toalety, ale tím to rozhodně nekončí. „Pokud bych počítala i samotné začátky, které zahrnují oslovování obcí a relevantních institucí, byla by to příprava skoro roční. Pokud se budeme bavit o aktivitách směřujících ke konkrétní realizaci, jsou to zhruba čtyři měsíce. Plánujeme dramaturgii, pracujeme na propagaci, navrhujeme tiskoviny, komunikujeme s místními aktéry, oslovujeme sponzory, vymýšlíme výstavu a doprovodný program. Také musíme připravit materiály na dílnu a občerstvení. Je to zkrátka množství kroků, které vrcholí produkcí v den konání akce,“ popisuje Barešová.
Pilotní ročník je u konce, a co dál?
Celková organizace akce je velmi časově i finančně náročná. Spolek sice funguje na bázi volnočasové aktivity, ale i tak je finanční zajištění třeba. „Část rozpočtu jsme pokryli z dotací a fungujeme i díky tomu, že mnozí z nás pracují zadarmo,“ říká Barešová. Projekt získal na celý rok grant Ministerstva kultury a v některých případech přispělo i město nebo městská část. Lokální sponzoři se pak na jednotlivých akcích podílejí například občerstvením nebo výrobou tiskovin. Do budoucna by spolku určitě hodně pomohlo získat i další partnery, kteří by byli ochotní se na Rekinu podílet. Další důležitou otázkou, která byla dlouho v řešení, je vstupné na jednotlivé akce. Jelikož zástupci projektu Rekino se chtějí vyvarovat finanční bariéře a zpřístupnit akce všem, kteří o ně mají zájem, vstupné je čistě dobrovolné. „O
podobě vstupného jsme dlouho diskutovali. Nakonec jsme se rozhodli, že dobrovolný příspěvek je nejlepší varianta. Umožňuje každému, aby se rozhodl, jakou má naše akce a naše práce cenu a zároveň nediskriminuje ty, kteří by třeba neměli dost prostředků na to, aby na program přišli s celou rodinou. Doufám, že to nedevalvuje cenu kultury, ale ukazuje na nízkoprahovost našich akcí,“ doplňuje Barešová.
Do budoucna by se Rekino chtělo pouštět i do větších výzev. Prozatím si tým projektu vybíral dobře vybavená kina, aby se mohl soustředit hlavně na program. V budoucnu by chtěli vyzkoušet nejrůznější lokality, typy kin a pozorovat, jak na to budou různě velké obce a jejich komunity reagovat. Rekino se nesnaží ze svých akcí dělat turistické atrakce, cílem je oslovení místní komunity. Zájem je pak kladen zejména na regiony, kde je malá kulturní nabídka. „Předpokládáme, že v příštím roce uspořádáme, stejně jako letos, čtyři akce. Pozitivní je především to, že se nám daří program domlouvat v těsnější spolupráci s místními partnery, od čehož si slibujeme ještě lepší pochopení místních specifik,“ prozrazuje autorka projektu Rekino.
Autorka: Kateřina Pirožková
Editorka: Klára Šipulová
Jste fanoušci filmu a zrovna vám chybí inspirace, co zrovna sledovat? Vyzkoušejte český remake světově uznávaného filmu Chlast.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: www.rekino.cz, www.forbes.cz
Foto: www.rekino.cz
