Doprava, která nedává smysl, skútry na chodníku, ale také přechody, kde lidé poslušně čekají na zelenou. Korea je země kontrastů, a to platí i pro její ulice. V závěrečné části cestovatelského deníčku se podíváme na to, proč se na jihokorejských semaforech vyplatí sledovat odpočet, jak funguje přísné třídění odpadu, a kam se vydat za těmi nejlepšími výhledy i zážitky v Soulu. Od tradičních paláců až po noční trhy plné street foodu, které vás přesvědčí k tomu, abyste se do Koreje vydali sami.
Dopravní infrastruktura
Ani za měsíc, co jsem v Koreji byla, jsem moc nepochopila jejich silniční předpisy. A to bych řekla, že jsem docela dobrá řidička. Podle toho, co jsem vypozorovala, mají dokonce několik typů semaforů. U některých se zastavuje před křižovatkou, jako u nás, u jiných je světlo až za křižovatkou, podobně jako v Americe. Často jsem také viděla vyhrazený pruh pro tzv. u-turn, tedy otočení zpět do protisměru. Silnice jsou často 4 proudové a někdy i více proudové, zkrátka nic pro neotrlé řidiče.
Co se týče semaforů, někdy mají šipky jako u nás, jindy ne. Já osobně jsem v Koreji neřídila a byla jsem za to ráda, protože troubení je tu na denním pořádku. Za celých dvacet dní se mi nestalo, že bych aspoň jednou za hodinu neslyšela klakson. Korejci na sebe troubí pořád. Není to ale jako u nás, kdy troubení značí, že je něco vyloženě špatně. V Koreji mi to spíš připadalo, jako by říkali: „Pozor, jedu!“ Občas to vyústí i v drobnou slovní potyčku. Jednou jsem zažila, že si řidič autobusu otevřel dveře a všechno si vyříkal s jiným řidičem. To je ale spíš výjimka, většinou zůstane jen u toho troubení.
Že dopravní předpisy nejsou pro každého, ukazují i motorky a skútry. Jestli je to chodník, nebo silnice, to je jim jedno, skútry jezdí úplně všude. Většinou jde o rozvážkové služby, které Korejci využívají opravdu hodně. Takže skútry na chodníku, kde buď stojí, nebo dokonce jedou, jsou naprosto běžná věc. Potkáváte je hlavně večer. Mně se hned první den stalo, že mě málem přejel skútr, ale časem si člověk zvykne, že musí být o trochu víc ostražitý. Po zbytku pobytu jsem už žádný problém se skútrem ani motorkou neměla a to jsem je potkávala velmi často.
Co mě překvapilo, je chování na přechodech. U nás je normální, že když nic nejede, občas přejdete i na červenou. V Koreji ne. Několikrát se mi stalo, že ulice byla skoro prázdná, ale všichni Korejci trpělivě čekali, dokud nenaskočila zelená. Je to sympatické, i když někdy nevýhoda, třeba když spěcháte na autobus. Na druhou stranu autobusy jezdí každou chvíli, takže o nic nejde.
Velmi mi u nás chybí vychytávka, kterou má každý korejský semafor. A to je odpočet, kolik sekund ještě zbývá do konce zelené. Buď se ukazuje číslo, nebo grafické znázornění, třeba řada šipek, které postupně zhasínají. Podle toho se člověk může rozhodnout, jestli zrychlí, nebo už radši počká. Na některých semaforech je dokonce i odpočet červené. Což u nás není, a teď se mi dost špatně zvyká opět na náš systém semaforů.
Další zvláštností jsou přechody samotné. Některé jsou klasické rovné, jako známe z Česka, ale často najdete i přechody diagonální, přes celou křižovatku. První dny to byl hodně nezvyk, skoro jsem měla pocit, že se takhle přecházet nemá. Ale když jde dav, jdete s ním a zvyknete si. Takže pravidla to nějaká má, ale snaha pochopit je do detailu je marná, stačí prostě splynout s davem.
Třídění odpadu
Další věcí, na kterou nesmím zapomenout, je třídění odpadu. V Koreji se bere velmi vážně a za špatné třídění můžete dostat pokutu až 1 000 000 wonů (cca 14 500 Kč). Třídí se hlavně plasty (samostatně lahve a kelímky), plechovky, papír a zbytky jídla. Sklo a další věci jdou dohromady.
A nejvíce zvláštní na tom je, že i přes přísné třízení, koše na ulici skoro nenajdete. Většinou jen u metra, autobusových zastávek, na toaletách nebo ve večerkách (tam ale hlavně vyhazujete obaly od jídla, které si tam koupíte). Několikrát se mi stalo, že jsem nesla prázdný kelímek třeba půl hodiny, než jsem našla odpadkový koš. Přesto jsou ulice velmi čisté.
Zajímavý je i systém vývozu odpadu. Každý večer po 19. hodině začnou lidé vynášet pytle s odpadky před domy, restaurace a byty, takže celé město vypadá dost nevábně. Ale ráno? Nikde ani pytel. Všechno se přes noc odveze a ulice jsou dokonale čisté. U nás se často setkáváme s přeplněnými kontejnery, ale v Koreji si ve večerce koupíte pytle na odpad a co se do nich vejde, to prostě vyhodíte. Funguje to skvěle. Takže i přes prvotní šok z toho, že jdete večer po ulici a všude jsou odpadky, ráno máte pocit, jako by se vám to v noci zdálo.
Kam se podívat
Protože tohle je už třetí a závěrečná část mého deníčku a z mých zážitků jsem vám řekla snad už vše, ráda bych se podělila o pár tipů na místa, která stojí za to navštívit. Z celého pobytu v Koreji si odnáším řadu zážitků a emocí, které nejsou ani popsat. Korea je v mnoha ohledech specifická a v mnoha ohledech se mi zapsala ještě hlouběji pod kůži. Podíl na tom mají z části i tato místa.
Namsan Tower – jedna z dominant Soulu s nádherným výhledem. Nahoru se dá dojít pěšky, jet autobusem nebo lanovkou. Já osobně ale doporučuji jet autobusem, což je levnější forma dopravy. Korejci chodí nahoru i pěšky, ale je to opravdu túra, na kterou je lepší být připraven. Já jsem ráda, že jsme jeli autobusem a poté dolů šli pěšky. Takže na první návštěvu Namsanu bych vám doporučila stejný plán.
Seongsu, Myeong-dong, Hongdae a Itaewon – čtvrti plné obchodů, street foodu a života. Ve výsledku jsou to klasické městské čtvrtě, které nejsou nijak speciální, ale jsou nedílnou součástí Koreje a být součástí toho všeho kolem je zkrátka zážitek, který v Koreji musíte zažít. Kromě obchodů a jídla jsou čtvrtě plné i karaoke barů, které jsou jiné než u nás a minimálně jednou byl měl do klasického norebangu v Koreji zajít. A kdo má rád party, místo profláklého Hongdae doporučuji spíše kluby v Itaewonu a to po všech stránkách – ceny, hudba, společnost.
Gyeongbokgung palác – pokud si půjčíte hanbok (tradiční korejský oděv), máte vstup zdarma. I když se může zdát, že je to jen turistická atrakce všem doporučuji si i tak hanbok vyzkoušet, je to velký zážitek. Já si osobně půjčila hanbok jen na dvě hodiny. Teď zpět vím, že bych vím, že bych v něm dokázala vydržet i déle. Někteří turisté si ho půjčují dokonce na celý den.
Naksan – večerní procházka po starých hradbách s krásnými výhledy na město. Na tuto procházku jsem se vydala docela pozdě k večeru a myslela jsem si, že tam budu sama. Z čeho jsem měla krapet strach, protože jdete místy mezi stromy, i když je celá stezka osvětlená, občas jsem měla pocit, že jsem na celém světě sama. Když jsem ale došla na velkou vyhlídku zjistila jsem, že i 22:00 není pozdě na to, být nahoře Naksanu. Spíše než turisté tam byli místní, což bylo velmi milé zjištění a ubezpečení, že jsem si vybrala správný čas a výhledy i procházka stála za to.
Most Mapo nebo Dongdaemun Design Plaza – světelné a vodní show, někdy i dronové, které rozsvěcí celý Seoul. Vedle světelné show máte i hudební doprovod, který přidá celé akci jistou speciální atmosféru. Právě při pohledu na světelnou show mostě Mapo mi došlo, že skutečně jsem v Koreji a prožívám svůj teenagerský sen. Jen je dobré dát pozor na to, že všechny tyto akce končí ve 22:00 kvůli nočnímu klidu.
Olympic Park – rozlehlé parky, kde máte pocit, že jste mimo město. Ty nejsou v Seoulu žádnou výjimkou. Parky jsou tam rozsáhlé a je jich s velkým překvapením i docela hodně. Skoro každý má vyhrazená místa, kde můžete například i položit deku a udělat s přáteli nebo rodinou piknik. V parcích jsou ale vždy aspoň lavičky, kde si můžete vychutnat kus přírody obklopený velkoměstem.
Gwangjang Market – skvělé místo na ochutnávku street foodu. Doporučuji třeba sladký hotteok plněný skořicí, cukrem a ořechy. Ale mimo to jsme na tomto trhu ochutnali i mini kimbab, japche (skleněné nudle s omáčkou a zeleninou) nebo tteokbokki (typické korejské knedlíčky z rýžové mouky) a měli tam mnoho dalších typických korejských jídel. Gwangjang Market není ale jen o jídle, během dne je to klasický trh, kde koupíte maso, zeleninu a ovoce nebo také peřiny a oblečení. Najdete tam zkrátka vše. Když jsem trh procházeli, měla jsem opravdu pocit, že zažívám zase jiný kousek tradiční Koreje.
Korea ale není jen Seoul. Má mnoho dalších krásných míst jako je například Deagu, Busan a nespočet dalších. Na mém výletu jsem celou krásu Koreji ale stihnout poznat a tak by se toho dalo napsat mnohem víc. Já jsem se ale snažila zachytit to, co jsem během necelého měsíce zažila a co mě nejvíc překvapilo právě v Seoulu. A protože už tyto řádky píšu zpátky doma v Česku, mohu s jistotou říct, že se tam určitě vrátím poznat i další krásná města a další překvapení, která mi Korea připraví. A vám, pokud vás Korea láká, doporučuji jedinou věc – neváhejte a vyrazte. Poznat Koreu na vlastní kůži stojí to za to!
Autorka: Kateřina Halenková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Večerky, kde seženete úplně všechno a jídlo, které je rituálem i dobrodružstvím. Objevte s Káťou, proč je Korea zemí, kde každodennost chutná jinak.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet
Foto: archiv Kateřiny Halenkové
