Píše se rok 2021. Celosvětová covidová pandemie má své vrcholy za sebou, svět zatím neví, že jej čeká válka na Ukrajině. Malá mezinárodní krize ale panuje na bělorusko-polských hranicích. Film Hranice přináší osudy jak Lukašenkovým režimem dovezených uprchlíků, tak i místních obyvatel či zasahujících vojáků. Bezvýslednost jednotlivých situací spolu s všudypřítomným zoufalstvím vás pohltí na celé dvě hodiny.
Snímek Hranice z dílny Agnieszky Holland je historicky první fikční počin na festivalu Jeden svět. Nejedná se ale čistě o fikci, film je z velké části založen na skutečné události, a to na bělorusko-polské uprchlické krizi. Film postupně sleduje ve čtyřech dějstvích příběh uprchlíků samotných, zasahující pohraniční stráže, aktivistů mírnících zoufalství obětí Lukašenka a také Julie, místní obyvatelky a psycholožky. Ta silně nesouhlasí s řešením krize polské vlády a rozhodne se vzít věci do vlastních rukou.
K řešení krize nakonec paradoxně pomohl začátek jiné krize, a to války na Ukrajině. Právě díky ní se rozhodl polský režim nakonec přijmout přes dva miliony uprchlíků. Cesta k tomuto momentu byla ale mnohem komplikovanější. Nic netušící uprchlíci se během krátkého úvodu dostávají za dramatických podmínek za hranici. Poprvé.
Již střelba v pozadí při prvním útěku dokáže v divákovi vyvolat pocit úzkosti a napětí. O to víc vás pak může rozhodit situace naprostého zoufalství samotných uprchlíků. Ty po zatknutí odveze polská hraniční stráž zpět na běloruskou stranu. Kromě procítěného hereckého výkonu při psychicky náročných scénách doplňuje frustraci postav i šedý filtr. Takto jsou totiž upraveny všechny scény snímku. Režisérka tak skvěle dokázala využít potenciálu tohoto sužujícího zpracování.
Zmíněný šedý filtr by mohl na některé z diváků působit nekomfortně pro sledování, z mého pohledu je ale u tohoto filmu opak pravdou. Velká část filmu se odehrává právě ve tmě, i přes fakt šedého filtru jsou ale všechny scény perfektně nasvícené. Díky tomu je divák schopný zachytit všechny detaily dramatických nočních přechodů.
Nelze však opomenout ani zvukové pozadí jednotlivých scén, a to v některých chvílích i skrze pouhé ticho. Popsání atmosféry dané scény čistě skrze projevy postav by se tak dalo přirovnat ke snímku Roberta Zemeckise Trosečník. Právě téměř kompletní absencí jakékoli hudby je tento snímek známý. Diváci ale o občasnou dramatickou hudbu rozhodně ochuzeni nejsou, je tomu tak ale pouze u zlomových scén.
Úzkostlivé momenty ale nezažívají jen samotní uprchlíci. Charakterový vývoj jednotlivých postav zavede diváka i do smýšlení vojáků, z nichž si někteří postupně uvědomují komplikovanou situaci uprchlíků a zpytují svědomí za své činy. Je pak jen na divákovi, aby usoudil, čí činy jsou ty správné a čí ty špatné.
Podobnou otázku si pravděpodobně položili i přední polští politici. Snímek byl totiž z těchto řad tvrdě kritizován za svou údajnou zavádějící a lživou charakteristiku, polským ministrem spravedlnosti pak byl označen přímo za „nacistickou propagandu.“ Nelze s přesností říct co z toho je pravda a co nikoli, tento počin ale vyvolal přesně takovou reakci, jakou režisérka zamýšlela. Je jí rozvířená celospolečenská debata zejména o tom, na čí straně vlastně byla chyba a zda byli všechny události na hranicích eticky korektní.
Snímek dokáže v divákovi vyvolat nespočet otázek. Je opravdu správné, co aktivisti dělají? Měla by se krize dávat za vinu Bělorusům, nebo spíš Polákům? Dalo se situaci nějak předejít? Odpovědi na tyto otázky sice neznáme, ale je jasné, že celá krize ještě ani zdaleka není nevyřešena. Lukašenko i v současnosti využívá uprchlíky jako svou zbraň proti Západu, je ale nutné dodat, že se situace od počátku krize již výrazně zlepšila.
Autor: Patrik Hlaváč
V rámci festivalu Jeden svět vyšly i další recenze! Přečtěte si například recenzi dokumentu Moje nová tvář o ženě, která bojuje proti svému nešťastnému osudu.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: irozlas.cz
Foto: seznamzpravy.cz, csfd.cz
