Výstaviště Praha v Holešovicích je místem, které přináší tematické výstavy, přehlídky a akce pro nejrůzněji zaměřené osoby. Milovníci veteránů, tetování, hudby, jídla, tvoření, jógy, kutilství – to je jen krátký výčet těch, kdo můžou v průběhu roku na tomto výstavišti nalézt nějakou akci pro ně určenou. A minulý týden, ve dnech 11. až 14. května, byl zasvěcen knihám, které na výstaviště přinesl veletrh a festival Svět knihy 2023.
Když jsem se dozvěděl, že se akce, jakou je Svět knihy, bude konat, rozplynul jsem se blahem. Hned jsem sáhl po kalendáři a poznamenal si to. Bohužel jsem si nemohl vyhradit všechny čtyři dny a Svět knihy navštěvuji jen ve čtvrtek a pátek – víkend vynechám. A tak stojím ve čtvrtek v jedenáct hodin před branou výstaviště.
Lístek jsem si koupil online, proto mohu projít bránou, nad kterou se tyčí velký nápis „Svět knihy Praha ’23“ na modrém poli, a vynechat pokladnu před vstupem. Fronty se tady nevytváří, ale aspoň to mám přece jen rychleji a u infostanu dostávám červenou pásku na pravou ruku. Ještě si musím vzít mapu – samozřejmě, jinak bych asi bloudil, protože se stačí porozhlédnout a už se ztrácím, je toho opravdu moc.
Již dříve jsem si vytvořil seznam stánků, které chci navštívit, proto v batohu hledám svůj zápisník. Když už jsem si ten batoh ze zad sundal a hledám v něm notes s tužkou, zkusím najít a vyndat i tašku, kterou mi mamka ušila přímo na tuto akci a kterou mám v plánu později zakoupenými knihami naplnit. Přichází ale zklamání, protože zjišťuji, že tašku jsem nechal doma. Kam tedy dám svůj nákup? Batoh je od okraje po okraj zaplněný mikinou. Protože vyšlo krásné počasí, je zbytečné se v mikině potit, ta může odpočívat v batohu.
V plánku jsem si našel pavilon E, tam mě láká zejména nakladatelství Argo, CREW nebo stolní hry od MINDOKu. Pavilon E je až na druhé straně od vstupu, ale aspoň si projdu celé výstaviště a podívám se, co kde je. Moji pozornost při cestě do pavilonu si hned u vstupu získal Stan malých nakladatelů, kde je spousta zajímavých publikací, každé nakladatelství, které tam má stůl, vypadá osobitě a ojediněle. Podívat se tam teď ale nemám šanci, kolem dokola je to samý návštěvník, budu se muset vrátit později.
Pokračuji tedy dál a prohlížím si další stanoviště. Tentokrát to nejsou výstavní stany, ale stany určené pro přednášky a jiný program na Světě knihy. Procházím kolem velkého pavilonu B, který – stejně jako ostatní – také patří do komplexu Křižíkových pavilonů. Když minu pavilon B, ocitám se u rozsáhlé Křižíkovy fontány. A co nepotkám – gastrozónu. Voní to, láká mě to, ale nemohu se hned nechat strhnout jídlem, musím dojít do Éčka.
A podařilo se. Jsem tady. Je to tu ohromné a plné lidí. Doufal jsem, že když se vydám na Svět knihy už ve čtvrtek, že to bude klidnější, ale houby! Hned u vstupu však na mě čeká milé překvapení. Stojí tam stánek nakladatelství Meander, jehož knížky se čas od času objevují i v našich recenzích. Povedlo se mi při příchodu sem zahlédnout i již zmíněné Argo, kde by se měla nacházet i jedna z knih, pro které jsem se na Svět knihy cíleně vydal.
Nejprve si ale celý pavilon projdu, neboť by se zde mělo nacházet více stanovišť, za kterými jsem sem zamířil. A taky že ano. Našel jsem MINDOK. Jejich stánek je poněkud menší, než jsem si jej představoval, ale přece jen je to Svět knihy, stolní hry mají spoustu jiných festivalů. Koukám, co mi tento stánek nabízí, a heleďme se – nové rozšíření pro Kočičí klub. Nečekal jsem, že svůj první nákup provedu zrovna tady, ale ničeho nelituji. Raději však půjdu dál, za stolní hry bych totiž dokázal utratit možná i více než za knížky. A narazil jsem na CREW, kde mě trošku zklamali, protože nemají nový díl mangy Chainsaw Man. Musím si počkat, nedá se nic dělat.
Vracím se zpět ke vstupu, kde se poblíž Meandru nachází Argo. Prohrabuji se tou hromadou knih, které nabízejí, přemýšlím, co bych si koupil, na co bych využil svůj rozpočet, ale hlavně hledám Jak Island změnil svět, ale nikde to není, nikde to nevidím. Musím si proto zklamaně koupit něco jiného. Tak třeba Život na prodej, o tom jsem slyšel a anotace nezní špatně. Cink cink, další utracené peníze.
Jdu se z toho pavilonu E podívat ven, do gastrozóny. Ani nemusím jít dál, hned poblíž východu je stánek, který zaujal mé oko, a sice lokše. Bramborové placky přímo od paní ze Slovenska. Tolik druhů náplní, vím, že si dám lokše, ale jaké? Tak zkusím ty s brynzou. Sednu si tady ke Křižíkově fontáně a vychutnám si bramborové lokše. A chybu jsem rozhodně neudělal, jsou skvělé. Zvedám se s plným žaludkem a jdu dál utrácet a prozkoumávat knihy.
Mou další zastávkou je Montovaná hala. Úzká a dlouhá hala, je zde tolik návštěvníků, že se nemůžu ani pohnout a prohlédnout si všechny stánky. Já tady ale hledám hlavně Golden Dog a jejich časopis Krátký řez, snad už budou mít třetí číslo. Ale jsem opět zklamán, je mi řečeno, že se ptám moc brzy, že vyjde někdy tento měsíc. Achich ouvej, no nic, koupím si aspoň Oko čarodějnice. A k tomu jsem dostal záložku, suprový kauf.
Přemýšlím, že teď půjdu do pavilonu B… ale co to vidím? Komiksová CREW má u vstupu do Béčka nějaké výherní kolo. Co musím udělat? Jen vyplnit papír a zatočit? Tak jo! Asi mají nějaké komiksy navíc, že je takto rozdávají, ale povedlo se mi vytočit SpongeBoba, takže spokojenost je na místě. „Nezapomeňte, že v jednu hodinu je losování o hlavní cenu,“ říká jedna ze slečen u kola. Aha, takže se nesmím v pavilonu B dlouho zdržet, za 15 minut budou losovat. Pavilon B přináší zejména knihy z cizích zemí, své zastoupení má mimo jiné i Polsko, Slovensko, Maďarsko nebo Francie.
Patnáct minut uběhlo jako voda a já se vracím zpět ke kolu štěstí, kde se vytvořil hlouček dětí a mladistvých, kteří si přišli pro výhru. Ale mají smůlu, protože pro výhru jsem si nakonec přišel já. „A losujeme a vyhrává… Tohle nepřečtu. Asi nějaký Lukáš,“ snaží se obě rozluštit jméno na lístku. „Jaké je tam příjmení?“ ptám se. „Asi něco na Ž.“ „Tak to jsem já!“ zvolám a prodírám se davem. A opravdu je to můj lístek. Tak po tolika zklamání jsem aspoň něco vyhrál. Jsou to sice komiksy, které nečtu, ale na tom až tolik nesejde.
Svět knihy ale nejsou jen stánky s knihami, mimo to jsou hlavním lákadlem i autogramiády s autory, křty nových literárních děl, ale i přednášky ve stanech přímo tomu určených. Žádné přednášky se bohužel neúčastním, ale autogramiád jsem zahlédl spoustu. Žádnou kihu k podepsání od autora ale u sebe nemám, a tak se vydám načerpat síly na další den.
Na Svět knihy se vracím po noci strávené v motelu. Nohy mě bolí, protože jsem zbytek čtvrtka jen chodil po Praze, podíval jsem se i na Petřín a na Hrad, a sotva jsem došel. A přesně vím, co v pátek na veletrhu provedu – utratím všechny zbylé peníze. Včera jsem obešel veškeré stánky, takže vím, kam mám namířeno. První zastávkou je pavilon D a TLAMA GAMES. Zaujala mě karetní hra Radlands: Gangy pustiny – a s takovou slevou! Nedá se nic dělat, kupuju. Ještě mi zbyly nějaké drobné, u Mladé fronty jsem si koupil Deník tramvajačky, a tak se zkusím znovu podívat do Arga, jestli tam ten Island přece jen náhodou není. Není, tak koukám jen tak po něčem, co mě zaujme, a hele. U. Surrealistické jak dějem, tak formou napsání, od Timura Vermese. A to je konec, už mám peníze jen na vlak domů.
Svět knihy 2023 mě pohltil na dva dny , ale kdybych mohl a rozpočet mi to dovolil, zůstal bych tam ještě celý víkend. Místo toho se aspoň s batohem plným knih vracím domů. Snad to utáhnu. Tak příští rok se znovu uvidíme, Světe knihy, a jednou si tam uspořádám i autogramiádu!
Autor: Lukáš Ždan
Náš redaktor Lukáš není v literárním světě žádným nováčkem. Přečtěte si například jednu z jeho povídek nebo knižních recenzí.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Lukáš Ždan
