Po šestileté odmlce se světoznámá britská zpěvačka vrací na hudební scénu a po tematické stránce rovnou s jednou z jejích dosud nejcitlivějších desek. Na albu s názvem 30 najdeme výběr momentů z několika posledních let jejího života, které otevírají dveře silným tématům jako je rozvod nebo mateřská role. Zpěvačka na desce odkrývá své soukromí velmi upřímným způsobem, který si ale získal u fanoušků i kritiků vřelé přijetí. 30 se tak oprávněně stalo už tři dny od vydání nejprodávanějším albem v USA v roce 2021.
Deska je hlubokou intimní interpretací postupného vyrovnávání se s rozvodem a rozpadem rodiny, kterým zpěvačka v posledních letech prošla. Možná proto na ní nenajdeme tolik typicky „rádiových hitů“, což bylo pravděpodobně i zpěvaččiným záměrem. Skladby jsou sice přístupné širokému obecenstvu posluchačů (přeci jen je Adele na svém albu vyslala do celého světa), zároveň si ale jednotlivé písně zaslouží vědomý poslech a soustředění na všechny přítomné detaily.
Adele zde vložila důraz na hloubku sdělení, které skrze své skladby předává. Samotné album je třeba vnímat jako celek, jako ilustraci procesu, v rámci kterého si prochází náročnou životní situací se všemi fázemi, od smutku po smíření. Hned první melancholičtější skladby mluví samy za sebe, třeba v úvodní Strangers by nature: „I’ll be taking flowers to the cemetery of my heart, for all of my lovers in the present and in the dark“ Adele posluchači naznačuje, v jakém duchu se album ponese. Dost neobvykle, avšak příjemně, překvapí skoro sedmiminutová píseň My little love, kde svůj zpěv prokládá mluveným slovem. Jedná se o rozhovor s jejím malým synem, ve kterém mu vysvětluje, proč už s jeho tatínkem nejsou spolu.
Zároveň ale Adele na svém albu ustála tenkou hranici mezi osobní výpovědí a nežádoucí patetičností či vzbuzováním soucitu – naopak, její písně velmi jasně interpretují její emoce a životní situaci bez nadbytečného kýče. Po o něco melancholičtějším úvodu přicházejí svižnější skladby jako Oh My God nebo Can I Get It ve kterých už je znatelnější zpěvaččin posun od smutku k uvědomování si vlastní hodnoty a vypořádání se s tím, jak prožitou lásku vnímala a že to nemusel nutně být ten nejlepší výklad – „I don’t have to explain myself to you, I am a grown woman and I do what I want to do“.
Se svým autenticky zabarveným hlasem umí dobře pracovat ve skladbách, kde ji doprovází pouze několik nástrojů, například Easy On Me, ale nezanikne ani v doprovodném sboru dalších vokalistů. Ti se nejvíce objevují především ke konci alba, ve skoro až monumentálních skladbách se silnými vokály jako To Be Loved nebo Love Is A Game. S nimi dojdeme na albu k velkolepému závěru, který je jakýmsi smířením se se vším, co se událo.
Deska je určitou formou terapie, a to nejen pro její autorku. Podařilo se jí vytvořit album přímo pro svou věkovou kategorii, lidi okolo třiceti let, pro které mohou být témata jako rozvod nebo role rodiče velmi aktuální. 30 není hudba pro děti a dospívající, ale pro zpěvaččiny vrstevníky. Především proto, že se těmto tématům jinak mnoho interpretů intenzivně nevěnuje, rozhodně ne v takové míře otevřenosti jako Adele na své desce.
Autor: Ema Švingerová
To, že nás poslech hudby obohacuje kulturně, asi nikoho nepřekvapí. Věděli jste ale, že má prokazatelně pozitivní účinky i na naše zdraví?
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: graziamagazine.com, nme.com
