Nora Lubbadobá získala za uplynulý rok cenu Zlatý oříšek za svůj klavírní talent. Je jí teprve jedenáct let, ale Zlatý oříšek není prvním úspěchem, kterého již stihla dosáhnout svou hrou na klavír. Vystoupila i na několika českých festivalech klasické hudby, za zmínku určitě stojí Pražské jaro, které se kvůli opatřením muselo konat online. Zazářila i v Moskvě, kde měla možnost zahrát si s Moskevskou filharmonií, a za druhé místo získala stříbrného Louskáčka.
Nora ještě ani neuměla pořádně chodit a už ji to táhlo k hudbě. „Od narození slyšela hrát bratra na flétnu a kytaru, pak se mnou jako batole chodila na hodiny houslí své sestry a tam slyšela, jak ji doprovází na klavír paní učitelka. Samozřejmě byla také velkým fandou na školních koncertech sourozenců. Ve čtyřech letech si sama řekla, že chce klavír,“ popisuje Nořiny začátky její matka Kateřina. „Měli jsme štěstí na paní učitelku Jaromíru Šnederflerovou, která se jí věnuje od prvních krůčků.“
Aby mohla Nora rozvíjet svůj talent a dobývat koncertní síně, musí pravidelně trénovat. „Před vystoupením musí hrát déle. Stále je co vylepšovat, nebo někdy i měnit. Před soutěží je to časově náročné i pro paní učitelku, která se za ta léta stala pomalu součástí rodiny,“ vysvětluje Kateřina Lubbadová. Časová náročnost ale není zase takovou překážkou, jak by se mohlo zdát, a ani po finanční stránce to není tolik náročné. „Finančně je to náročné hlavně pro babičku. Máme u ní všichni tři (sourozenci) obálku, kam nám vkládá 100 korun za každý úspěch. Já ji mám nejtlustší a říká, že takhle by to dál nešlo!“ doplnila Nora.
Nory by byla na základní škole škoda, proto přestoupila na hudební gymnázium, kde se může více věnovat hudbě. „Od září navštěvuje hudební gymnázium na Žižkově, kde se jí věnuje pan profesor Lukáš Klánský,“ zmiňuje Kateřina významného českého klavíristu, který hraje s předními českými orchestry.
Mladá klavíristka se také zúčastnila Pražského jara, které se kvůli pandemii koronaviru konalo zcela celé online. Úspěchů už nasbírala tolik, že ani nelze vybrat ten nejcennější. „Největší úspěch je asi vždy ten ‚poslední‘ a teď to je stříbrný Louskáček a hlavně příležitost si zahrát s Moskevskou filharmonií,“ dodává Nora, která na setkání s filharmonií s radostí vzpomíná. „Všichni na mě byli moc milí, pan dirigent se mnou mluvil anglicky a já jsem rozuměla lépe než mamka. Řekl, že má rád Čechy, znal naši přírodu a dirigenta Jakuba Hrůšu – je jeho kamarád. Usmíval se na mě a řekl, že moji skladbu Beethoven napsal, když byl ještě ‚baby‘, a mamka si myslela, že říká, že je to skladba pro děti.“
Když má Nora volný čas, kromě klavíru se věnuje i sportu. „Teď mi chybí lyže, to už letos asi neklapne. Kéž by se brzy mohlo alespoň na koncert nebo do kina.“
Nora toho má určitě ještě hodně před sebou, nyní se však soustředí na to, aby hrála co nejlépe. „Ten největší sen se nesmí prozradit, jinak se nesplní, ale pro začátek by stačilo, aby se mi dařilo.“
Takto mladý talentovaný člověk se nevidí každý den. Doufejme, že se jednou bude o Noře Lubbadové a jejích vyprodaných koncertech psát po celém světě.
Autor: Lukáš Ždan
Pokud se zajímáte o klasickou hudbu, mohla by vás zaujmout recenze koncertu České studentské filharmonie, kterou pro vás sepsal náš redaktor Lukáš Kuřík.
Foto: zlatyorisek.cz
