Podzimní deštivé počasí si žádá teplý čaj, vlněný svetr a oblíbenou knihu nebo dobrý film. Po letní přestávce se tak vrací náš seriál o oscarových filmech, které by neměly zapadnout ve spoustě nově vydávaných snímků. Dnes se společně zaměříme na americké drama podle skutečné události Čas probuzení (Awakenings) z roku 1990 režisérky Penny Marshall.
„To, čemu věřím, to, co vím, je, že ti lidé uvnitř žijí. Vím to.“
Když se do psychiatrické nemocnice v Bronxu roku 1969 dostane nekonvenční a v osobním životě poněkud nepraktický lékař Malcolm Sayer (Robin Williams), nemá přátele mezi nemocničním personálem a ani s pacienty neumí vycházet nejlépe. Brzy se ale objektem jeho zájmu stávají pacienti v katatonickém stavu, kteří v minulosti prodělali encefalitidu. Zjišťuje, že tyto „lidské sochy“ dokáží reagovat na určité podněty, a on začíná přemýšlet nad spojitostmi mezi jednotlivými případy a – pokud to půjde (a Sayer tomu věří) – jak je vyléčit.
Jednoho z těchto pacientů pravidelně navštěvuje jeho matka. Její syn Leonard Lowe (Robert de Niro) „zkameněl“ před svými dvacetinami a jeho matka stále doufá, že se jednoho dne probere. Když poskytne doktoru Sayerovi informace o stavu syna před nemocí, souhlasí s experimentem, který doktor navrhne. Možnost, že všichni pacienti trpí formou Parkinsonovy choroby, přivede Sayera k myšlence podání léku určeného právě k léčbě této nemoci, ovšem ve velmi vysoké dávce. Lowe se skutečně po enormním množství léku probere a z nehybné sochy se stává živoucí zázrak, který ochromí celou nemocnici. Mezi Sayerem a Lowem se vytváří přátelství, ale zároveň se pomalu vynořuje otázka, nakolik je etické po více než polovině života strávené v katatonickém stavu probrat padesátníka s duší dvacetiletého a jestli vůbec jde udržet takového člověka při běžném životě bez nutnosti zvyšujících se dávek léku.
„Neexistuje nic jako jednoduchý zázrak.“
Dvouhodinový snímek chytí za srdce každého, kdo si někdy připadal nemotorný. Doktor Sayer zaujme právě tím, jak přemýšlí o léčbě a pro pacienty obětuje svůj veškerý čas, zároveň v mezilidských vztazích se tak trochu ztrácí a nevidí ani zcela zřejmé náznaky. Ve snímku nechybí ani vtip a taky špetka lásky. Divák se navíc může zamýšlet nad etickými otázkami, které postupně vyplouvají na povrch, ovšem ne nijak prvoplánově.
Film bych doporučila každému, koho zajímají životopisné snímky či jednoduše filmy z nemocničního prostředí. Pokud vás navíc zajímá, jak může pomoci, když se na dlouhodobý problém zaměří tvrdohlavá osoba, která na věci nahlíží z hlediska experimentátora a nehodlá se vzdát, je tento snímek právě pro vás. Film nezklame ani ty, kteří se podívají jen kvůli ústřední dvojici oblíbených herců Robin Williams – Robert de Niro. Třešničkou na pomyslném dortu je kamera, za kterou stál přední český kameraman Miroslav Ondříček.
Snímek Penny Marshall byl nominován na Oscara za nejlepší film, za nejlepšího herce v hlavní roli (Robert de Niro) a adaptovaný scénář. Na Zlatých glóbech v kategorii drama byl na ocenění pro nejlepšího herce nominovaný Robin Williams. Nominace snímek sice neproměnil, nemění to ale nic na faktu, že se jedná o skvělý počin americké kinematografie z počátku devadesátých let.
Autor: Lýdie Hájovská
Nejen do deštivých dnů pro vás máme více tipů na filmy. Zajímá vás tematika černošského obyvatelstva v Americe v 50. letech minulého století? Pak doporučujeme snímek Černobílý svět.
Foto: imdb.com
