V úterý 29. října se naposledy zavřel filmový sál a fanoušci dokumentárního filmu se mohou těšit zase za rok. Největší filmová událost svého druhu ve východní a střední Evropě pro letošek skončila. Co všechno ale měli návštěvníci možnost vidět a čím se lišila od minulých ročníků?
Letos si organizátoři dali za úkol být co nejšetrnější k přírodě, což se projevilo už na akreditacích. Zatímco v minulých ročnících byl použit lesklý papír v plastovém pouzdře, letos byly akreditace vyráběny z recyklovaného papíru. Velký úspěch měly i zálohované kelímky s potiskem festivalové grafiky a růžová Rekola, která nejsou v Jihlavě běžná.
Během festivalu se v Jihlavě konala i stávka za klima pořádaná studenty jihlavského gymnázia, kteří cítili podporu i ze strany návštěvníků festivalu. Právě bojovníkům za klima byl věnován krátký snímek režiséra Martina Marka z cyklu Nedej se: Klimatičtí vězni.
Inspirační fórum pojednávalo o církvi, ženách i Číně
Bohatý program plný zajímavých a inspirativních hostů letos přichystalo Inspirační fórum. Ve spolupráci se zpravodajským webem Aktuálně.cz uspořádalo několik besed, každý den na jiné téma.
První den hosté, jako byl například plzeňský biskup Tomáš Holub, společně s moderátorem DVTV Martinem Veselovským debatovali nad vizí církve pro třetí milénium. Následovala panelová diskuze s názvem Zatracená generace Z. Pět mladých Čechů narozených po roce 1995 se rozmluvilo o své generaci. Na otázky, zda tato generace opravdu nedělá nic jiného, než jen brouzdá po sociálních sítích, odpovídala například Češka vietnamského původu Mia Nguyen nebo vítěz Czech Press Photo 2018 Tomáš Vocelka.
Druhý den patřil ženám. Zahájila ho herečka Tereza Dočkalová jediným monologickým vystoupením Inspiračního fóra. Humornou formou popsala, kde bere inspiraci. Inspirativní byla i následující diskuze moderovaná Sašou Uhlovou, kterou zahájila svým proslovem afghánská politička a spisovatelka Fawzia Koofi, která od roku 2001 bojuje za práva žen. V úvodu plynulou angličtinou popsala svoji práci a situaci žen v Afghánistánu, za což byla oceněna i dalšími účastnicemi debaty – českou feministkou Janou Smiggels Kavkovou a novinářkou afghánského původu Fatimou Rahimi. Ženy následně diskutovaly o feminismu u nás. Problém vidí hlavně v tom, že se řeší méně podstatné věci, jako je například koncovka -ová.
Na dokumenty České televize se stály fronty
Přestože se většinou nejednalo o světovou premiéru, na dokumenty z dílny České televize se stály fronty. Pokud chtěl divák mít jistotu, že se na film dostane, musel se k malé scéně Horáckého divadla, kde se filmy z tohoto programu promítaly, dostavit i více než hodinu předem.
Jasným příkladem je snímek Filipa Remundy z cyklu Český žurnál: Bratři Okamurovi, který vyvolal enormní zájem, přestože si svou premiéru odbyl už na festivalu Jeden svět. Velká skupina se na první a jedinou plánovanou projekci nedostala, proto Česká televize slíbila, že se pokusí ještě pár projekcí zajistit.
Šťastlivci, kterým se podařilo se na malou scénu dostat, měli možnost nahlédnout do životů třech bratrů česko-japonského původu. Nejstarší Hayato je otcem pěti dětí, vzorným křesťanem a členem KDU-ČSL. Prostřední Tomio je veřejnosti známý svým nesmlouvavým postojem k migraci. A nejmladší architekt Osamu se netají homosexuální orientací ani kladným postojem k menšinám. I přes tyto velké rozdíly bratry spojuje cílevědomost a touha veřejně vystupovat.
Své renomé mají i Manželské etudy Heleny Třeštíkové. Návštěvníci festivalu se tedy velmi těšili na novou generaci Manželských etud z dílny Heleniny dcery Hanky. Pražská zastupitelka a dokumentaristka sedm let natáčela pět manželských párů. Celovečerního filmu se dočkal nejvýraznější z párů, dvojice Jakub a Mirka Šindelářovi.
Třeštíková avizovala, že se na přelomu listopadu a prosince v České televizi diváci dočkají i zbývajících čtyř párů. Zároveň prozradila, že dva z nich jsou již od sebe. Zda budou všechny páry chtít pokračovat ve sledování, ještě neví, největší zkouška přijde až s odvysíláním.
Hanka Třeštíková s sebou vzala i maminku Helenu. Královna českého dokumentu od diváků dostala dlouhý a neutichající potlesk. I ona představila portrét Miloše Formana Forman vs. Forman. Přestože Česká televize odvysílala vzpomínku na oskarového režiséra den předem, zájem o projekci byl obrovský.
Cenu diváků si odvezl snímek o handicapovaných muzikantech
Jako každý rok byl součástí akreditace i hlasovací lístek, na který mohli diváci festivalu napsat až tři filmy, které si podle nich zasloužily ocenění. Tentokrát s cenou odjel dokument Radovana Síbrta Postiženi muzikou o hudebním kroužku Jedličkova ústavu, ze kterého se později stalo populární hudební uskupení a dalo lidem s postižením možnost uspět i za zdmi ústavu. Snímek se dočkal hned dvou projekcí a odnesl si diváckou cenu.
Po celou dobu festivalu se také vedle domu kultury, epicentra MFDF, tyčila socha Džonyho Macháčka, kde měli návštěvníci a obyvatelé Jihlavy možnost přispět 50 Kč na hudební vybavení kapely The Tap Tap.
Takový byl 23. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu v hlavním městě Vysočiny, Jihlavě. Nikdo neví, v jakém duchu se ponese ten další, který se bude konat od 27. října do 1. listopadu 2020.
Autor: Kristina Němcová
Foto: ceskatelevize.cz, ji-hlava.cz, Kristina Němcová
