Epidemie nového typu koronaviru na dlouhou dobu přetrhala vztahy mezi lidmi. Své o tom ví i Mary Danielová, Američanka, která chodila každý den navštěvovat svého nemocného manžela do floridského pečovatelského domu. Jarní epidemie nemoci Covid- 19 a z ní vyplývající zákaz veškerých návštěv nemocných, je ale na téměř čtyři měsíce rozdělil. Když tedy pečovatelský dům sháněl pomocnou sílu do kuchyně, neváhala. Práci s radostí přijala, aby mohla znovu vídat svého manžela trpícího Alzheimerovou chorobou.
O práci pomocné síly v kuchyni zažádala v červenci. Než však mohla do pečovatelského domu nastoupit, čekala ji řada testů a dlouhá školení. „Řekla jsem jim, že budu nejlepší umývačka nádobí, kterou kdy měli. Protože jsem tam chtěla být a protože jsem s ním potřebovala být,“ prozradila Danielová americkému zpravodajskému webu CNN. Po 114 dnech odloučení tak mohla znovu po práci chodit navštěvovat milovaného manžela Steva, který ji i přes roušku stále poznává.
„Vešla jsem do jeho pokoje a řekl moje jméno. Řekl Mary, což byla ohromná úleva. A když vyslovil moje jméno, objal mě a oba dva jsme plakali,“ popsala Danielová. Manžel má podle ní mnohem lepší náladu a častokrát za ní přijde během služby, aby ji mohl obejmout. „Přiblíží se ke mně zezadu a obejme mě, což je neuvěřitelně krásný pocit. Takže ví, kdo jsem, pamatuje si mě,“ dodala žena.
Epidemie koronaviru vypukla v USA v březnu a ve stejném měsíci byly i zakázány návštěvy v pečovatelských domech. Mary Danielová se americkému novináři svěřila, že rozhodnutí úřadů chápe a respektuje, zároveň by zde ale podle ní měly zůstat způsoby, jak nemocným pacientům čas strávený s blízkými dopřát. „Během pravidelných návštěv před pandemií koronaviru jsem pomáhala svému manželovi Stevovi do postele a společně jsme sledovali televizi. To byla naše každodenní rutina a najednou jsem byla pryč. Nevěděl proč, nerozuměl tomu,“ snažila se Danielová vysvětlit specifickou situaci mentálně nemocných. O jejich příběhu jako první informoval magazín Aktuálně.
Alzheimerova choroba narušuje část mozku a zhoršuje tak některé z jeho funkcí, především paměť, myšlení a úsudek. Nemocní mají stále větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončují myšlenky a bývají zmatenější. Mění se celá jejich osobnost, až se o sebe nakonec nedokážou sami postarat. Při prvním popsaném případu této nemoci se jednalo o vzácnost, nyní se nějaká její forma vyskytuje u více než sedmi milionů Evropanů.
Autor: Tereza Stará
Foto: pxhere.com
