Byl u prvního mistrovského titulu pro český hokej, také hrajícím trenérem reprezentace, odehrál osmnáct sezon v nejvyšší lize a stal se šestkrát československým mistrem. Vstoupil také do Síně slávy českého hokeje i IIHF. A aby toho nebylo málo, v tenise reprezentoval československé barvy na Davisově poháru. V roce 1965 emigroval do Švédska, kde se také věnoval trénování v tamní nejvyšší hokejové lize. Vladimír Zábrodský zemřel dvacátého března v úctyhodných 97 letech.
Narodil se sedmého března roku 1923 v Praze poblíž štvanického stadionu, kde již v sedmi letech začínal s hokejem. V devíti se potom stal členem legendárního klubu LTC Praha.
Zábrodský už od dětství nastupoval do zápasů na postu středního útočníka. Po jeho boku hrál na levém křídle Stanislav Konopásek. Spolu tak vytvořili jednu z nejúdernějších útočných v historii československého hokeje.
Spolu se svými spoluhráči potom byl u vůbec prvního československého titulu mistrů světa, který se zrodil roku 1947 na domácím šampionátu v Praze. Hokejista s přezdívkou „Velký šéf“ tehdy během sedmi zápasů nastřílel dnes téměř nepředstavitelných třicet gólů a rozjásal nově se formující hokejový národ. Vše už se zdálo ztraceno po přímém souboji o první místo, který svěřenci kanadského kouče Mikea „Matěje“ Buckny prohráli se Švédskem 1:2 (jediným střelcem byl právě Zábrodský). Hned v další hrací den se ale zrodilo obrovské překvapení v podobě rakouského vítězství právě nad týmem Tří korunek také v poměru 2:1 a Čechoslovákům už stačilo pouze porazit Američany. To také bez problémů zvládli a po jasném výsledku 6:1 se mohli radovat.
O rok později brali naši hokejisté stříbro a v roce 1949 znovu kov nejcennější. V roce 1950 tak chtěli v Londýně titul obhájit. V té době již byli českoslovenští hokejisté skutečnými hvězdami a toho se začali bát představitelé nově vzniklého komunistického režimu. Obávali se hlavně toho, že by se už mnozí hráči z Anglie nemuseli vrátit zpět, a tak s odůvodněním chybějících víz pro české novináře tým z turnaje odhlásili.
Následovala velká zatýkací akce v hospodě U Herclíka vedená StB (skvěle popsána v tomto článku) a rozpad skvělého týmu. Zábrodský byl tehdy jedním z mála, kteří zavřeni nebyli. To ale neznamenalo, že by mohl hrát i nadále.
Jeho zákaz trval až do roku 1954, kdy se znovu vrátil a zahrál si na třech dalších šampionátech. V roce 1955 si navíc na svůj krk nasadil bronzovou medaili, kterou společně se svými spoluhráči vybojoval na mistrovství světa v Západním Německu. Ke zlatému kovu navíc sám dopomohl i čtrnácti kanadskými body za třináct vstřelených gólů a jednu asistenci.
V roce 1965 se i s celou svou rodinou rozhodl pro emigraci. Přes Jugoslávii a Švýcarsko utekl do Švédska, kde se uchytil jako hokejový trenér. Během své trenérské epizody vedl ze střídačky týmy Leksandu, Rögle a Djurgardenu.
Za svou bohatou hokejovou kariéru Zábrodský vystřídal v československé lize týmy LTC Praha, Spartak ČKD Sokolovo (dnes HC Sparta Praha) a Bohemians ČKD Praha. Malou chvíli strávil i v hokejovém klubu Baníku Ostrava. Celkem v lize odehrál osmnáct sezón a okolo dvou set třiceti zápasů. Mistrovský titul oslavil celkem šestkrát. Čtyřikrát v pražském LTC (1946, 1947, 1948, 1949) a dvakrát ve Spartaku (1953, 1954). Za reprezentaci potom odehrál třiadevadesát zápasů, během nichž nastřílel sto padesát osm gólů a dvakrát si na krk pověsil zlatou medaili (1947 a 1949). Dvakrát se také zúčastnil zimních olympijských her. V roce 1948 získali českoslovenští hokejisté stříbro a v roce 1956 museli vzít za vděk pátým místem.
Do Síně slávy IIHF byl uveden v roce 1997, o jedenáct let později vstoupil také do Síně slávy českého hokeje.
Kromě toho, že Zábrodský skvěle ovládal hokejku, mu to podobně šlo i s tenisovou raketou. A to dokonce tak dobře, že si třikrát během své kariéry vysloužil pozvánku do československé reprezentace. Během této epizody stihl nastoupit k pěti zápasům ve dvouhře (dvě výhry a tři prohry) a ke stejnému počtu zápasu ve čtyřhře (dvě prohry a tři výhry).
Zábrodský i po konci trenérské kariéry zůstal žít ve Švédsku, kde také dne 20. března 2020 zemřel. Díky své skvělé fyzické kondici se ale dožil nádherného věku. Bylo mu čerstvých 97 let.
Autor: David Kubatík
Foto: sport.aktualne.cz
