Móda, móda, móda. Neodmyslitelně patří ke každému z nás. Často skrz ní dokreslujeme svou povahu, svůj názor, vymezujeme se proti světu nebo se naopak snažíme zapadnout. Téměř každý z nás se někdy rád hodí do gala a nechá nějakou tu kačku navíc za lepší kousek. Troufám si tvrdit, že móda je pro dnešního člověka velmi důležitá. Někteří lidé mají nakupování jako volnočasovou aktivitu, jiní tím zabíjí depresi. Zamýšlíme se ale vůbec při procházení uliček obchoďáků, kde se tam ty hory látek vzaly?
Fast Fashion
Možná jste v poslední době zaznamenali dva pojmy, které se s módou pojí: fast a slow fashion. Fast fashion v podstatě znamená všechno to zběsilé procházení obchodů jako New Yorker, H&M, atd., které za velmi levný peníz prodávají masivní množství oblečení. Bohužel tento (ano, přiznejme si, že celkem pohodlný – vše na jednom místě v různých velikostech) způsob nakupování má svou cenu. Není to jen snížená kvalita, kvůli které se spousta oblečení brzy vyhodí a tím pádem nakupujeme další a další. Ovlivněno je i životní prostředí; ohromná spotřeba vody (na 1 kg bavlny je potřeba až 10 000 litrů vody, což je cca 8 000 litrů na jedny džíny) či používání toxických barviv (u některých je dokonce podezření na zdravotní závadnost) jsou jen zlomky celého koloběhu.
Pěkné shrnutí najdete v tomto videu. V neposlední řadě se u fast fashion potkáváme také s etickým problémem. Výrobci si oblečení nechávají šít v Číně, Thajsku, Bangladéši apod., a to velmi často v nelidských podmínkách, které jsou někdy až život ohrožující. Pokud by vás tato problematika zajímala podrobněji, podívejte se na dokument The True Cost. Osobně si myslím, že by každý měl vědět, odkud jeho oblečení pochází a za jakých podmínek je vyráběno.
Co tedy s tím?
Ano, celá situace kolem rychlého módního průmyslu je smutná, ale mám pro vás dobrou zprávu. Možností, jak se jeho podporování vyhnout, je hned několik. Odpovědí na konzumní nakupování oblečení je právě koncept opačný, tedy slow fashion. Jeho cílem je nahradit kvantitu kvalitou, prodávat férové kousky za férovou cenu a to vše s ohledem na životní prostředí. Propagován je spíše minimalismus a podpora lokálních prodejců. Tričko vás pak místo 60 Kč vyjde spíš na 400-500 Kč, ale zato bude originální, déle vám vydrží a bude v něm určitě i kus nadšení a lásky.
Pokud vás při myšlence na platbu 500 Kč za kus oblečení napadlo: tak na to
nemám, nezoufejte. Za dob svých studentských let jsem si takové kousky taky nemohla zrovna dovolit, a proto jsem využívala levnějších variant, kterými jsou second handy či upcycling. Pokud si představujete second hand jako jednu velkou hrabárnu (taky jsem takové potkala), věřte, že dnes naleznete i hodně pěkné krámky s oblečením ve velmi dobrém stavu. Možná si říkáte, čemu pomůžete, když si ty samé věci z H&M koupíte v sekáči. Nu, odpověď je jednoduchá. Omezí se plýtvání a tuny oblečení, končící na skládkách a ve spalovnách, se alespoň o trochu zmenší. Dále v second handech často pracují ženy na mateřské, lidé v důchodu či například znevýhodněné skupiny, kterým můžete svým nákupem pomoct.
Ještě bych tu zmínila koncept upcycling, což v podstatě znamená recyklování starého a vytváření něčeho nového a originálního. To se netýká jen oblečení, ale také nábytku nebo odpadového materiálu. Věděli jste třeba, že je možné si z pet lahví vyrobit brož? O všech těchto možnostech si více povíme v dalších dílech této série. Těšit se tedy můžete na články o second handech, lokálních obchodech s oblečením a upcyclingu.
Autor: Barbora Černošková
Pokud vás článek zaujal, nezapomeňte mrknout na náš nedávný rozhovor se zakladatelkou české módní značky Czeska.
zdroj: active beauty, kulturio.cz
fotky: photopin.com
