V areálu bývalého dolu Chlebovice se o víkendu 15. a 16. listopadu 2025 konal dvoudenní závod Okolo dolu, na který se sjely desítky týmů napříč kategoriemi. Hned první ročník byl navíc jedním z kvalifikačních závodů na Mistrovství světa belgických ovčáků. Jak v rozhovoru prozradila pořadatelka Barbora Kabátová z Canicross Beskydy, stát se hostitelem kvalifikace i samotnou akci připravit nebylo vůbec jednoduché.
Závod Okolo dolu nabídl možnost výběru ze tří individuálních musherských disciplín – canicross, bikejöring a scooterjöring. Zmíněné disciplíny patří mezi takzvané individuální musherské disciplíny, ve kterých člověk a pes tvoří sehraný tým. Společným základem je speciální výbava – tažný postroj pro psa, odpružené vodítko a vybavení závodníka. V těchto disciplínách se soutěžilo v kategoriích pro muže a ženy a zároveň podle váhy psů: do 12 kg, 12–22 kg a nad 22 kg.
Původně měl být závod pouze dvoudenní, ale několik týdnů před akcí pořadatelé jako reakci na poptávku otevřeli také možnost přihlášení pouze na jeden ze závodních dnů. Z tohoto důvodu proběhlo vyhlášení vítězů zvlášť každý den a v neděli navíc i vyhlášení součtů za oba dny pro absolventy kompletního programu.
V sobotu čekala na všechny disciplíny stejná trasa o délce 4,3 km s převýšením 44 metrů. V neděli zůstala pro bikejöring a scooterjöring trasa totožná, ale canicrossaři běželi zkrácenou variantu – zhruba 2,4 km a s polovičním převýšením. Na kratší ze dvou tras v sobotu běžely týmy z kategorie hobby canicross, která byla určená především pro začátečníky. Nezapomnělo se ani na mladé sportovce, juniorští canicrossaři závodili oba dny na zkrácené trase.
Závodní okruhy vedly lesíkem u areálu dolu, přes louky a okolo rybníku, o pestrost terénů tedy nebyla nouze. Trasa byla místy technická a hravá, což přidalo závodu na atraktivitě, ale i nárocích. Závodníci se museli vyrovnat s několika zábavnými, ale náročnějšími prvky jako průjezd brodem, přejezd dřevěného můstku a především úseky s kluzkým bahnem, které střídaly mírné táhlé pasáže vhodné pro rychlejší tempo.
Hned první ročník Okolo dolu byl zároveň jeden z kvalifikačních závodů na Mistrovství světa belgických ovčáků 2026 pro kategorii individuálního mushingu. Pro účast v kvalifikacích bylo nutno odjet či odběhnout oba závodní dny.
| Canicross | Bikejöring | Scooterjöring | Skijöring |
| Běžecká disciplína, při které je pes připnutý k běžci a svým tahem mu pomáhá zvyšovat rychlost. Často jde o vstupní disciplínu do světa tohoto sportu, oblíbenou mezi začátečníky i pokročilými zejména díky své dostupnosti | Představuje jízdu na horském kole se zapřaženým psem. Jde o nejrychlejší z disciplín, která vyžaduje dobré ovládání kola, rychlé reakce a perfektní spolupráci se psem. Trať bývá často delší a pes zde využívá svou rychlost naplno | Disciplína, při které závodník jede na koloběžce tažené obvykle jedním až dvěma psy. Svým charakterem stojí mezi canicrossem a bikejöringem, je rychlejší než běh, ale nedosahuje se rychlostí jako na kole. Jezdec pomáhá odrážením, pes táhne koloběžku vpřed a disciplína klade důraz na stabilitu, rychlost i sílu | Obdoba canicrossu na sněhu – místo běhu však závodník jede na běžkách |
Jedním z pořadatelů závodu byla Barbora Kabátová. Jak sama prozradila, nápad vrátit mushing do Staříče nebyl náhodný – organizační tým Canicross Beskydy zde v minulosti již jeden závod uspořádal, a protože se lokalita osvědčila, touha navázat na tuto akci byla rozhodně přítomná. Letos však přišel impulz, který rozhodnutí výrazně urychlil.
Letos je Okolo dolu jedním z kvalifikačních závodů na Mistrovství světa belgických ovčáků. Co to pro vás jako pořadatele znamená? Jak vznikla první myšlenka na tento závod?
Závod jsme tady pořádali už jednou, v roce 2021, a místo se nám opravdu líbí, takže myšlenka vrátit se sem byla delší dobu. Jen jsme čekali na vhodnou příležitost. A tu přinesl klub Belgičák v tahu, který nás oslovil, protože všechny kvalifikační závody dosud byly v Čechách a oni chtěli dostat další na Moravu. To nás nakoplo do organizace.
Jak taková příprava na závod vlastně začíná a co je potřeba zajistit a ošetřit před závodem?
Je toho opravdu hodně. V první řadě musíme získat povolení od areálu, majitelů všech pozemků, po kterých závod vede, dále od rybářů, myslivců i lesní správy. Teprve potom můžeme řešit sponzory, dobrovolníky, časomíru a další věci.
A jak dlouho před závodem tyto věci začínáte řešit?
Většina pořadatelů začíná pracovat tak rok dopředu. U nás to bylo letos docela rychlé, pustili jsme se do toho až na přelomu července a srpna. Byla to trošku hurá akce, ale zvládli jsme to krásně.
Trasa je výborně značená. Jak dlouho vám trvalo všechno označit a zajistit, a kolik lidí na tom pracovalo?
Na trase pracovali tři lidé. Už čtrnáct dní před závodem jsme byli v terénu – stříhali větve, vysekávali starou trávu. V týdnu před závodem ještě kluci řešili odvodnění kaluží, aby se závodníci nezabořili. Celkově to byly tak tři dny intenzivní práce, aby byla trasa bezpečná pro všechny disciplíny.
Co bylo hlavním důvodem pro zvolení poměrně nezvyklých váhových kategorií?
Váhové kategorie nejsou nikým pevně dané, je to na pořadatelích. My jsme to nastavili tak, aby to bylo za nás spravedlivé. Třeba border kolie, které na našich závodech často běhají, se často pohybují do 22 kg, na některých závodech mají ale často limit do 20 kg. Potom musí závodit proti ohařům, protože mají třeba 21 kg, což není úplně fér. Proto jsme to rozdělili takhle.
Kromě Okolo dolu jste tento rok poprvé pořádali ještě jeden závod, Beskydského tahouna. Chystáte v budoucnu ještě nějakou novinku?
Zatím ne. Myslíme si, že dva závody nám zatím stačit. Ale zase se nedá říct, že nikdy nic dalšího nebude.
O dojmy ze závodu se podělila také Kateřina Adamíková, jedna ze závodnic v kategorii canicross se psy nad 22 kilo, s fenou australského ovčáka Izzie.
Jak se vám běželo? Jaké jsou podle vás plusy a mínusy trati, a co se vám na závodě nejvíce líbilo?
Je tady skvělá atmosféra. Příjemná, veselá, všichni jsou milí. Trasa je krátká, rychlá a dobře značená. Včera se mi běželo hůře, dneska naopak výborně. Původně jsem měla jet koloběžku, ale kvůli podmáčenému terénu jsem raději zvolila canicross, kvůli bezpečnosti.
Jaká byla vaše největší motivace při závodění?
Užít si to. My na bednu nemíříme, takže si závody prostě užíváme.
Jak dlouho se mushingu věnujete? Trénujete ještě jiné sporty?
Mushingu se věnuji asi rok a půl, běháme s Mushing tým Ostrava. Začínali jsme sami, ale Izzie potřebuje motivaci, parťáky, takže tým nám hodně pomohl. Kromě mushingu děláme agility a hoopers, a já trénuji i sama bez psa.
Autorka: Anna Filipczyková
Editorka: Johana Snášelová
Rádi čtete naši sportovní rubriku? Co se takhle naladit na víkendovou atmosféru s naším hokejovým myšlenkářem?
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: archiv autorky, Gabriely Olbrich Kabelíkové a Venduly Molinové
