Spojení chytlavé hudby a nápaditých textů, které si hrají s češtinou, je typické pro pražskou kapelu Tata Bojs. Za dobu svého působení přinesla nespočet dojemných i vtipných veršů. Letos je tomu 30 let od jejího založení. U příležitosti výročí vám tuto hudební skupinu představím a připomenu nejlepší části písní, které vás snad navnadí i na poslech.
V roce 1988 dva spolužáci, Milan Cais a Marek Huňát (Mardoša), dostali nápad na založení kapely. Sice jim tehdy bylo 14 let a místo bicí soupravy měli jen kýble, zato jim nechyběla vize a láska k hudbě. Díky vytrvalosti a píli se posouvali dál a přijali třetího člena, který vše doplnil kytarou a kapela mohla začít opravdu hrát. Koncerty pořádali ještě jako středoškoláci v pražských i mimopražských klubech, ale první amatérská alba nechtěla žádná společnost vydat. Časem se z nich však začali formovat profesionálové a dnes jsou v kapele v sestavě Milan Cais (zpěv a bicí), Mardoša (baskytara), Dušan Neuwerth (kytara a baskytara), Vláďa Bár (kytara a baskytara) a Jiří Hradil (klávesy). V roce 2000 vydali album s názvem Futuretro, kde se v písních se míchají žánry a nálady. Autoři našli inspiraci v Bedřichovi Smetanovi, ale i v drum&bass.
,,On bude strana A
jak to tak bejvá
Ty zase úhel gama
bys nebyla sama
já budu strana B
co též naléhá na Tebe“
(Futuretro – Geometrická)
Další a ještě úspěšnější album Biorytmy je z roku 2002, kde je úžasná hra s češtinou o něco více patrná. Některé písně jsou doplněny hláškami ze známých filmů, například Piti Piti Pa s Louis de Funèsem.
,,I když máme svý obavy (oba víme že)
clean je čistý dirty špína
nechci Ti dávat klíny do hlavy
chci Ti dát jen hlavu do klína.“
(Biorytmy – Náměsíčná)
Dostáváme se k velice zajímavému počinu z roku 2004. Deska Nanoalbum je opravdovým unikátem na české hudební scéně. Baskytarista Mardoša napsal knihu Nanobook, která se stala předlohou pro toto konceptuální album a skončila na 3. místě v ceně Ministra kultury. Všechny písně na sebe navazují jako příběh a část jedné skladby namluvil herec Jiří Schmitzer.
,,Jsi oblohou, která se nikdy nemění,
datový potok, co do mého života pramení.
Mořskými vlnami, které se nikdy neutiší,
hard disk mého srdce to tvé vždycky slyší.“
(Nanoalbum – Elišce)
V roce 2007 jsou Tata Bojs zpět s mnohem rockovější a svižnější deskou Kluci, kde ste, ve které je spoustu slovních hříček, úsměvné texty ale i píseň o ekologii.
,,Internet není moje doména,
a Madrid je pro mně španělská vesnice.
Plovoucí podlahy nejsou moje parketa,
v NHL mám hokej.
V práci se železem nejsem nijak kovanej,
ze šroubků a matek bývám zmatenej.
Na mé zahrádkářské umění bych nesázel.
Do spalovacích motorů nejsem žhavej,
ani dostihy nejsou můj koníček.
V akvaristice se necítím jako ryba ve vodě.
Příprava kávy není můj šálek čaje,
Sahara není zrovna na mém písečku.
A že mi nejde matika, s tím se počítá.“
(Kluci, kde ste – Informační)
Po dlouhé odmlce vychází v roce 2011 album Ležatá osmička, které ozvláštňuje celou diskografii Tata Bojs. Na rozdíl od předchozích rockových alb přichází spíše s elektronickým zněním, ale nápadité texty tradičně zůstávají. Nechybí zde ani host, kterým je skladatel a rapper Vladimír 518. Spolu s Tata Bojs vytvořil velice zajímavou a apokalyptickou píseň Světová.
,,Nakresli bar kde dalo by se sejít
společnou řeč u vína mohli bysme najít
nakresli dům a můžem do něj vejít
k tomu, co hledaj naše duše jednoduše dojít
papírově jsme teď spolu
je to čistý nahoru dolu
probuzení se promění v zapomnění
papírově jsme teď spolu
sedíme u jednoho stolu
jedna sirka
všechno mění.“
(Ležatá osmička – Papírovka)
Zatím posledním albem z roku 2015 je A/B, na kterém spolupracoval mimo jiné i Marek Eben. V některých písních jsou použity samply například z komunikace Apolla 13 nebo vysílání Hlasu Ameriky. Opět zde najdeme úsměvné rýmy…
,,Sushi s colou to byl teda nápad,
v žaludku se míchá východ a západ
zamkněte východ na dva západy
abych už neměl podobný nápady.“
(A/B – Gastronaut)
…ale také hrátky s češtinou a angličtinou, které jsou pro kapelu typické.
,,Minulost je past
Co jsme si nastražili
Když jsme v ní žili
Přítomnost je present
Nemusíš ho přijmout
Ale těžko odmítnout“
(A/B – Nadčasová)
Na oslavu třicetiletého výročí můžeme navštívit výstavu TATA 30JS v pražském Doxu, kterou si organizují sami členové Tata Bojs. Milan Cajs, který je i sochařem a výtvarníkem, chce výstavu pojmout jako ohlédnutí za životem kapely spojené s vizualizací. Jak bude tento koncept vypadat můžeme zjistit sami od 30. 11. 2018 do 4. 3. 2019.
Pokud tuto kapelu ještě neznáte, je na čase to změnit, protože každý si v jejich písních najde to své. O love songy není u nás ani v zahraničí nouze, avšak v těch od Tata Bojs najdete trochu něco jiného a neobvyklého. Je to dáno spojením alternativní hudby, která rozhodně není psána za komerčními účely, a texty jako by vám mluvily z duše. Tuto hudební skupinu jsem si zamilovala kvůli různorodosti písní, protože dokážou kromě klidných rytmů napsat i taneční nebo rockovou skladbu.
Neznám jinou kapelu, která by v textech tolik ,,prodávala“ náš krásný český jazyk, proto si některé jejich verše po poslechu určitě zapamatujete. Tata Bojs mají svou vlastní dráhu, která se odlišuje od ostatních českých kapel, protože nejsou tolik vidět a slyšet v médiích. Když je však sami objevíte, něco to ve vás jistě zanechá.
Na konec se s vámi rozloučím posledním zamyšlením z alba Ležatá osmička.
,,Je život přímka
nebo jen úsečka
člověk se odpovědi
v životě nedočká…“
∞
Autor: Magdaléna Kramperová
Foto: eurozpravy.cz, magazin-aktualne.cz, denik.cz, art.ihned.cz
