Požární sport, často označovaný také jako hasičský sport, je jedinečné propojení sportovního výkonu, týmové spolupráce a profesní přípravy. Vznikl z praktických potřeb hasičského výcviku, ale postupem času se proměnil v atraktivní soutěžní disciplínu, které se věnují hasiči napříč celou Českou republikou, od nejmenších dětí až po zkušené veterány. Kde má ale své počátky, jaká má pravidla a co znamená požární sport pro české vesnice?
Dnes už je požární sport nejen součástí tělesné přípravy příslušníků Hasičského záchranného sboru, ale také oblíbeným koníčkem tisíců dobrovolných hasičů. Každoročně vrcholí Mistrovstvím České republiky, kde se střetávají ti nejlepší z nejlepších – jak jednotlivci, tak celá družstva. Účast v těchto prestižních závodech si musí vybojovat v postupových kolech, což jen podtrhuje náročnost a vysokou úroveň soutěže.
Od Sovětského svazu až po rekordy v českých vesnicích
Historie požárního sportu v Československu sahá do roku 1967, kdy tehdejší náčelník Hlavní správy požární ochrany Pavel Stoklásek přivezl inspiraci z tehdejšího Sovětského svazu, kde se tento sport provozoval již od 30. let. Čeští hasiči poprvé reprezentovali na mezinárodní scéně už v roce 1968. Tehdy získali v Leningradě stříbrnou medaili v disciplíně požární útok. A právě tento úspěch odstartoval dlouhou tradici, která přetrvává dodnes.
Rok 1970 byl pro požární sport klíčový – stal se totiž oficiální součástí odborné přípravy profesionálních hasičů v bývalé ČSSR. Ve stejném roce se v Ostravě konala vůbec první celostátní soutěž. I když se potýkala s řadou organizačních potíží, položila základ dalším ročníkům, které se pravidelně střídaly mezi Čechami a Slovenskem. Postupem let se začala zvyšovat výkonnost závodníků i kvalita soutěží, což vyvrcholilo mimo jiné i národním rekordem Ivana Trojana z Třebíče. Ten v roce 1989 ve Varšavě zaběhl běh na 100 metrů s překážkami za neuvěřitelných 16,31 sekundy.
Kategorie pro nejmenší i zkušené matadory
Do požárního sportu se může zapojit skutečně každý. Nejmenší soutěžící startují už ve věku tří let v tzv. přípravce, následně se pokračuje přes mladší a starší žáky, dorost, až po dospělé muže a ženy. Speciální kategorie jsou vyhrazeny i pro veterány, často označované jako „muži II“ a „ženy II“. Věk zde sice rozhoduje o startovních kategoriích, ale elán závodníků zůstává stejný napříč generacemi.
Soutěže, které hýbou obcemi i celými regiony
Soutěží se na různých úrovních, od malých pohárových soutěží přes ligově zařazené závody až po postupové soutěže s cílem dostat se až na mistrovství republiky. Mezi nejprestižnější soutěže patří Extraliga ČR v požárním útoku a Český pohár v běhu na 100 metrů s překážkami. V mezinárodním měřítku pak požární sport reprezentuje např. olympiáda v disciplínách CTIF (Comité Technique International de Prévention et D´extinction du Feu – Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů.)
Právě disciplíny tvoří srdce celého sportu. Nejznámější a nejoblíbenější z nich je bezesporu požární útok, často přezdívaný „královská disciplína“. V ní družstvo pomocí sacího koše a hadic plní vodu do stříkačky, která ji poté žene až do proudnic, jimiž závodníci sestřelují terče. Kromě rychlosti je klíčová také přesnost a sehranost týmu.
V srpnu 2024 drží rekord Extraligy muži z SDH Nevcehle s časem 15,63 sekundy, mezi ženami pak kralují Budíkovice s časem 15,05 sekundy.
Překážkové běhy, kde hraje roli každý detail
Velmi populární je také běh na 100 metrů s překážkami, v němž závodník překonává dvoumetrovou bariéru, sbírá hadice, běží po kladině a na konci napojuje hadice na rozdělovač. Národní rekordy v této disciplíně drží Daniel Klvaňa (14,64 s) a Šárka Jiroušová (15,27 s).
Pro nejmladší soutěžící je upravená disciplína běh na 60 metrů s překážkami, která zohledňuje fyzické možnosti dětí a pomáhá rozvíjet jejich pohybové schopnosti zábavnou formou.
Soutěže mezinárodních rozměrů podle pravidel CTIF
Požární sport není jen národní záležitostí, ale významnou roli hrají také disciplíny podle mezinárodních pravidel CTIF. Závodníci se zde utkávají například v požárním útoku „nasucho“, štafetě s překážkami nebo štafetě 4 × 100 metrů, která svými úkoly simuluje různé situace z hasičské praxe.
Požární útok „nasucho“ je soutěžní disciplína, při které si družstvo připraví veškeré vybavení jako při běžném požárním útoku, avšak bez použití vody. Soutěžící pod dohledem rozhodčího přesně rozloží nářadí na předem vyznačené značky a zaujmou stanovené postavení. Důraz je kladen na symetrii, přesnost rozmístění pomůcek a dodržení předepsaných vzdáleností. Po rozložení nesmí závodníci s nářadím manipulovat bez pokynu a během samotné soutěže je zakázáno mluvit. Tento útok prověřuje připravenost, disciplínu a sehranost týmu.
Štafeta s překážkami je týmová disciplína, při níž osmičlenné družstvo překonává stanovenou trať, na níž každý člen zdolává jiný úsek s konkrétní překážkou, například kladinu, bariéru nebo tunel. Během běhu si závodníci předávají proudnici ve vyznačených územích. Důležitá je nejen rychlost, ale i přesnost. Chybná předávka nebo nesprávné překonání překážky vede k penalizaci. Celý závod probíhá podle přísně stanovených pravidel, pod dohledem rozhodčích a s elektronickým měřením času. Štafeta klade důraz na spolupráci, fyzickou zdatnost i technickou přesnost.
Tradice, komunita, srdce
Požární sport si za desítky let své existence vybudoval v České republice výjimečné postavení. Není to jen sportovní disciplína, ale také způsob, jak prohlubovat fyzickou připravenost, týmového ducha i lásku k hasičskému poslání. V mnoha obcích je centrem dění místní dobrovolný hasičský sbor a požární soutěže se stávají významnou společenskou událostí, kde se setkávají celé rodiny, fandí se a slaví.
Zatímco někdo běží pro rekord, jiný běží pro zábavu. A právě v tom tkví kouzlo požárního sportu. Ten spojuje napříč generacemi a nabízí prostor každému, kdo má chuť poměřit síly, posunout své limity a být součástí pevného a hrdého hasičského společenství.
Tým, který se zdálo, že zanikne
Důkazem proměnlivosti i síly tradice je vesnický tým SDH Polkovice, který ve svých zlatých letech získával jeden pohár za druhým. Jeho historie se začala psát v roce 2008, kdy vznikla základna celého družstva. Do té doby se v Polkovicích požární sport vůbec nepěstoval. V roce 2006 začali trénovat a závodit jak teenageři, tak dospělí společně. Postupně se formoval mužský tým a vznikl také plnohodnotný ženský tým. V rozsáhlých kategoriích se specializovali na požární útoky, ze kterých si pravidelně odváželi cenné trofeje.
Jak už to ale bývá, členové časem odrůstali, zakládali si rodiny nebo se stěhovali. Přesto láska ke sportu a silná základna ve vesnici držela tým dlouho nad vodou. Zlom nastal až v roce 2019, kdy zasáhla pandemie covidu. Po dlouhé pauze se týmu už nepodařilo znovu sejít na tréninku, neboť většina členů měla jiné závazky a nový život jinde. Vypadalo to, že i přes silnou tradici a podporu celé vesnice, pro kterou byly hasičské závody kulturní událostí, požární sport v Polkovicích nadobro skončí.
Nakonec ale přišel nový impuls, a to z vedlejších Lobodic. Tamní dětské družstvo v požárním sportu rychle rostlo a mělo tolik malých závodníků, že padl návrh, zda by si Polkovice nemohly založit vlastní tým. Bývalé členky ženského týmu se toho nebály a chopily se šance. Výsledkem je nový tým složený z 25 dětí. K velkému překvapení je dětí nakonec tolik, že by se tým mohl rozdělit do dvou samostatných družstev. Malý závodníci se začínají účastnit svých prvních soutěží a jejich trenérky se snaží v dětech budovat nejen vztah ke sportu, ale také zdravou soutěživost nebo vytrvalost.
A tak si požární sport opět našel cestu zpět do Polkovic. Tam, kde po dlouhá léta spojoval lidi a tvořil nová přátelství.
Autorka: Kateřina Halenková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Hasičský sport není jediný sport, kde rozhodují vteřiny i disciplína. Je to i fotbal! Přečtěte si o tomto sportu více v našem novém článku zde.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: facebook.com/@SDH Polkovice, facebook.com/@HasičiLobodice, flickr.com
