„Humans aren’t as good as we should be in our capacity to empathize with feelings and thoughts of others, be they humans or other animals on Earth. So maybe part of our formal education should be training in empathy. Imagine how different the world would be if, in fact, that were ‚reading, writing, arithmetic, empathy.“
tedy
„Lidé nejsou tak plní empatizace s ostatními, ať už lidmi nebo zvířaty, jak by mohli být. Možná by měla být částí našeho vzdělávání ve školách právě empatie. Představte si, jak jiný by svět byl, kdyby jsme ve škole měli rozvrh: čtení, psaní, matematika, empatie.“
Citát velkého filosofa? Ani ne. Neil deGrasse Tyson je americký astrofyzik, ředitel Haydenova planetária a popularizátor vědy. Měl by tedy podle našich představ nejspíš celý den koukat teleskopem na hvězdy a nefilosofovat o lidských vlastnostech. Ještě, že to nedělá. Nebo alespoň ne pořád.
Tenhle citát není ze včera, ale nikdy nebyl aktuálnější, než dnes. Empatii, tedy lidské schopnosti vcítit se do druhého, se předpovídá nadějná budoucnost. Týdeník RESPEKT o ní dokonce vydal několikastránkový článek s podtitulkem „jak posílit dovednost, která může zachránit svět“. To tedy nejsou malá slova, věru ne. Pokud nejste zrovna filosof či filosofka, podívejte se na to jednoduše. Když půjdete se svým kamarádem na nákupy a on si na parkovišti přibouchne prsty do dveří od auta, projede i vámi prudká bolest, i když se vám nic nestalo. Prostě empatizujete, vcítíte se do jeho situace a váš mozek ví, jak by to bolelo, kdyby se to stalo vám.
To je asi ten nejnižší a nejjednodušší exemplář. Empatie ale funguje všude na světě a není zdaleka jen o fyzické bolesti. Když půjdete s kamarádem z nákupů (tentokrát si prsty nikdo nezraní) a bezdomovec se nabídne, že vám pomůže velké a těžké nákupy na večerní párty naložit do auta a ani nebude požadovat peníze, pravděpodobně se vám ho zželí a dáte mu pár korun na jídlo (nebo alkohol). On v odměnu určitě doufá, ale pomůže vám bez nároku na ni. Empatizuje s vámi. Vy vidíte, v jakém je stavu a nedovedete si představit, že byste takhle žít museli vy. Empatizujete s ním.
Nemusí to být takhle ideální, samozřejmě. Ale jako skvělý příklad empatie a empatizace to stačí. Dovednost, která může zachránit svět? Křesťanské označení. Ale něco na tom je.
A nebo prostě nejdete na nákupy s kamarádem, ale zavítáte třeba na film „Azurová“ uváděný na lidskoprávním festivalu Jeden Svět. Tam vám na příbězích lidí, kteří se živí tradičním rybolovem v konkurenci obrovských rybářských společností ukáží, jak je to někde na žití fakt katastrofální. A potom vám ukáží, jak jsou oceány zahlceny plasty. A potom vám ukáží, jak to zabíjí tisíce zvířátek denně. A potom… to je jedno.
Jeden Svět vám většinou neukáže problém, o kterém byste nevěděli vůbec nic. Ukáže vám ho akorát zostra a chce, abyste s oběťmi empatizovali. Proto je tak úspěšný. Různé filmy promítané v rámci tohohle festivalu také různými způsoby zkoušejí vaše empatické já probudit. Někdy pomocí vzpomínek lidí, které jste mohli sami zažít. Někdy pomocí záběrů, u kterých se třese srdce strachem. A někdy pomocí lítosti. Nenabídne vám vždy film, který dává od začátku do konce smysl. Nenabídne často ani film, který je filmařsky jako z Hollywoodu. A nenabídne často dokonce ani film, který vás bude bavit.
Jeden Svět vám ale dá něco daleko cennějšího. Ukáže vám, co je špatně. Přidusí vaše představy, že pomáhat ostatním není tolik potřeba a že to udělá někdo jiný. Doprovodí vaše pochyby do kinosálu a ukáže jim konkrétní záběry. A co hlavně?
Dá vám důvod vcítit se do jiných a začít se o daný problém více zajímat. Dá vám sílu cítit s ostatními. A vy, když budete chtít, pak můžete ukázat světu, že empatie je dovednost, která může zachránit svět.
Autor: Jan Rillich
