Za pár týdnů oslavíme sto let od založení Československé republiky. Země, která se za dobu svého dvě desítky let dlouhého trvání dostala mezi deset nejvyspělejších států světa. A měla na co navazovat. Především strojírenství na území Čech a Moravy odjakživa tvořilo základnu rakousko-uherského průmyslu a od devatenáctého století bylo skutečnou páteří hospodářských úspěchů monarchie.
Bylo to dáno šikovností a vynalézavostí našich předků, řemeslnou tradicí a dobrou technickou výchovou a vzděláváním na území Čech a Moravy, kontinuálním historickým vývojem od úspěšných řemeslníků přes malé dílny po větší fabriky a velké společnosti. Ale bylo to dáno hlavně pracovitostí, vizí a touhou splnit si své sny u desítek a stovek bezejmenných českých techniků a podnikatelů, ale i těch, které máme v národním povědomí jako pilíře podnikavosti a úspěchu. Josef Božek, František Křižík, Ignác Šustala, Emil Kolben, Václav Klement a Václav Laurin, Emil Škoda, Tomáš Baťa…
Přirozený rozvoj českého a moravského průmyslu zastavila až II. světová válka. Roku 1949 „vstoupilo“ Československo do RVHP – Rady vzájemné hospodářské pomoci. Ekonomického uskupení států východního bloku. A smysluplný vývoj byl zastaven „plánovanou ekonomikou“ na dalších 40 let, protože naše průmyslová produkce se neřídila potřebami domácího či světového trhu, ale především potřebami centrálně řízeného trhu RVHP. Takže řada dobrých českých nápadů a prototypů byla zavržena a k jejich realizaci nikdy nedošlo, protože východní trh v tu dobu zrovna potřeboval od šikovných Čechoslováků něco jiného.
Přesto byla tradice více než dvou století průmyslové výroby v českých a moravských zemích tak silná, že se, přes řadu přehmatů a chyb privatizačních devadesátých let, podařilo navázat na to dobré. Česká republika je dnes zemí s největším podílem průmyslu na tvorbě hrubého domácího produktu ze všech zemí Evropské unie. Je malou otevřenou ekonomikou závislou na exportu. Ten v posledních letech stabilně roste a vloni historicky vůbec poprvé překonal magickou hranici 4 bilionů korun.
Výrazně se na tom podílí právě průmysl a především strojírenství. Pojďme si proto připomenout některá jména a zlomové body historie českého a československého průmyslu.
STOLETÍ PÁRY
Devatenácté století bylo stoletím páry. Kdo by tuhle větu neznal. Jak vypadlo století páry mezi techniky, vylepšovateli a vynálezci, kterým se tehdy říkalo „umělci“?
První parní automobil sestrojený v Čechách projel před učenci, šlechtou, novináři, úředníky i širokou veřejností pražskou Stromovkou už 17. září 1815. Jeho autorem bylo Josef Božek, syn mlynáře z Bírova ve Slezsku. Skoro zapomenutými „umělci“ té doby jsou třeba Václav Mareš z Nižboru, který roku 1815 nakreslil říční loď na parní pohon pro plavení dřeva po Berounce, další parní vůz vyprojektoval František Brünich. Roku 1817 představil Božek nejprve parní člun na rybníce Valdštejnské zahrady, a poté na Vltavě u Císařského mlýna parní loď. Vložil do jejího vývoje a výroby všechny své úspory. V tu neděli 1. června 1817 přišly tisíce zvědavců. Plavba byla úspěšná, ale přihnala se bouře a ve zmatku neznámí zloději ukradli pokladnu s celým vstupným. Josef Božek prý neměl druhý den ani na oběd pro rodinu. Pomohla mu až anonymní sbírka pražské inteligence, která vynesla 300 zlatých.
STOLETÍ ELEKTŘINY… A VŮNĚ BENZÍNU
Po páře, jak známo, přichází na řadu elektrická energie. Ale k nám s ní ruku v ruce přišel, naštěstí, i benzín. To bylo tak…
Mladý mladoboleslavský knihkupec a vyučený kovář Václav Klement potřeboval opravit své jízdní kolo, které tehdy představovalo celé jmění. Napsal proto německému výrobci do Drážďan, ale česky. Dostalo se mu odpovědi, že musí psát německy. To ho trochu rozlítilo a hlavně motivovalo. Spojil se s turnovským strojníkem Václavem Laurinem a v domě U Hejtmánků na Podolci v Mladé Boleslavi založili v polovině devadesátých let devatenáctého století továrnu na jízdní kola L & K. V roce 1896 už v tvrdé německé a anglické konkurenci prorazili s kolem SLAVIA. A šli dále. Doba přinesla motorová kola a rok před koncem století i první skutečný motocykl L & K Slavia.
A od motocyklu už bylo blízko k osobnímu vozu. Prvním automobilem L & K byl roku 1905 model Voiuturette. Přes všechny úspěchy se L & K roku 1925 spojila značka se ŠKODOVKOU. A český automobilový průmysl byl zase silnější… Roku 1901 se na Žofíně uskutečnila první výstava motocyklů. Dosud neznámý smíchovský mechanik Josef Walter tu představil motorovou dvojkolku. Založil tak značku českých motocyklů, automobilů, jako byl třeba elegán WALTER WI 1914, a především světoznámých leteckých motorů.
Roku 1850 se do rodné Kopřivnice vrátil ze zkušené do Vídně sedlář, kolář a lakýrník, osmadvacetiletý Ignác Šustala. Za peníze půjčené od bratra si otevřel dílnu na výrobu luxusních kočárů a bryček. Pochopil ale, že éra vozů tažených koňmi pomalu končí a roku 1882 už jeho továrna vyrobila prvních patnáct železničních vagónů. Od 90. let rozšiřovala KOPŘIVNICKÁ VOZOVKA výrobu vagónů a položila základy budoucí TATŘE.
Co je ale důležité, roku 1897 vyrobili v Kopřivnici první opravdový automobil ve střední Evropě. Byl to legendární PRÄSIDENT. Rok na to pak kopřivnická automobilka smontovala i svůj první nákladní automobil. V řadě úspěšných tatrováckých modelů jezdila smetánka tehdejší Evropy, model Tatra 80 měl v oblibě i prezident osvoboditel Tomáš. G. Masaryk.
Zatímco ještě v roce 1897 ukazovali Američanům v cirkusu BARNUM & BALLEY automobil jako atrakci, v Praze se roku 1905 uskutečnil první autosalon, opravdová mezinárodní výstava, kterou za tři dny navštívilo na jedenáct tisíc „odborníků“. Bylo jasné, že v našich zemích se z automobilismu stalo na začátku dvacátého století průmyslové odvětví s obrovským potenciálem. Uvědomil si to třeba i baron Hanuš Ringhoffer, když roku 1907 vstupoval do společnosti PRVNÍ ČESKOMORAVSKÁ TOVÁRNA NA STROJE V PRAZE na Smíchově. Pod značkou PRAGA se továrna už pod vedením tří bratří Maříků stala od roku 1911 naším nejvýznamnějším výrobcem nákladních automobilů.
A uvědomil si to i Emil Škoda, který 12. června 1869 kupuje za 168 000 zlatých od hraběte Valdštejna –Vartenberka v Plzni strojírenskou továrnu s 33 dělníky. Za pár let z ní byl kolos se 4 000 zaměstnanci, který vsadil na zbrojní průmysl, výrobu technologických celků a válcování železa. Do první světové války byly Škodovy závody největší zbrojovkou mocnářství. Po spojení s Laurin & Klement roku 1925 vstupuje značka s okřídleným šípem i do automobilového průmyslu.
Ale abychom se dostal i k té elektřině…
Ze svého angažmá u Edison General Electric v USA se roku 1896 vrátil Emil Kolben. Znal se s Thomasem A. Edisonem i Nicolou Teslou. Ve Vysočanech zakoupil 8 000 metrů čtverečních a postavil továrnu s vlastní elektrárnou. Začal tu vyrábět stroje a zařízení pro velké elektrárny na vodní i parní pohon a získal bohatou klientelu po celé západní Evropě. Kolbenka byla svým výrobním programem, zaměřeným na přenos síly elektrickou energií, ve své době světově zcela unikátní průkopnickou společností.
NÁŠ PRŮMYSL V DATECH
Český a moravský průmysl, to samozřejmě není pouze výroba automobilů či elektrotechnika. Je ale velice obtížné vybrat ty nejdůležitější milníky našeho průmyslu a výzkumu. Tady je alespoň pár z nich.
-
Nejstarší chemickou továrnou u nás je Minerální závod Velká Lukavice. Termické zpracování pyritu a síry tu zahájili roku 1740.
-
Jednou z nejstarších firem na výrobu střeliva na světě je vlašimská Sellier & Bellot. Vznikla roku 1825
-
Severní Morava se stala ocelovým srdcem Evropy. Roku 1830 byla jako první v monarchii zapálena pudlovací pec ve Vítkovicích. Na těchto základech vznikl pozdější koncern VÍTKOVICE STEEL. V roce 1839 vznikají v Třinci Třinecké železárny, které vyrábějí dlouhé ocelové válcované výrobky.
-
V roce 1856 byl založen Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu, pozdější Spolchemie, s podniky v Ústí nad Labem, Pardubicích a Neratovicích.
-
V Praze vznikla roku 1871 První českomoravská továrna na stroje, pozdější Pragovka.
-
V Chomutově byla roku 1887 založena společnost Mannesmanngesellschaft, která jako první na světě použila poutnické stolice pro válcování bezešvých trub.
-
Emil Škoda začíná v devadesátých letech vyrábět v Plzni děla a kanony především pro rakouskou bitevní flotilu.
-
Tomáš Baťa společně se svými sourozenci Annou a Antonínem zakládá roku 1894 ve Zlíně asi nejslavnější českou značku – stejnojmennou firmu Baťa. Za dva roky se zbavil dluhů nutných pro rozjezd podnikání a nastartoval díky novým manažerským metodám a přístupu ke svým zaměstnancům včetně jejich vzdělávání rozkvět koncernu, který se zabýval pětatřiceti různými obory a rozvíjel svůj obchod a výstavbu výrobních závodů doslova po celém světě včetně zemí třetího světa.
-
První Českomoravská továrna na stroje vyrobila roku 1900 první parní lokomotivu řady 310.0. Ringhofferovy závody pak vyrobily roku 1911 první elektrickou lokomotivu řady E 200.0.
-
Ve Zlíně byla roku 1903 založena první strojnická dílna firmy Baťa a roku 1905 vyrobila první obuvnický stroj. Jejím následovníkem je dnešní TAJMAC-ZPS Zlín.
-
Škodovy závody začínají v roce 2011 s výrobou obráběcích strojů.
-
V roce 1914 koupila L & K firmu RAF v Liberci a položila základ automobilce LIAZ. V tomto roce byly čeští výrobci L & K, Walter, Praga i kopřivnická Nesseldorfer Wagenbaufabrik (TATRA) zařazeny do systému rakousko-uherské zbrojní výroby.
PŘED STO LETY ANEB VZDUCH JE NAŠE MOŘE
Vznik mladé Československé republiky přináší výrazný rozvoj dalšího z významným součástí českého hospodářství – leteckého průmyslu.
Už na konci roku 1918 založilo Ministerstvo obrany první Kramářovy vlády Továrnu na letadla – LETOV. V únoru roku 1919 pak továrnu létadel AERO. Ta přišla i s prvním vojenským letounem vlastní konstrukce – legendárním AERO A – 1. V témže roce byla založena firma pro opravy a výrobu letadel AVIA. Ta představila roku 1920 nový sportovní letoun Avia BH-1 a roku 1929 se pak začlenila do koncernu ŠKODA. LETOV představil roku 1921 první ryze československý bojový letoun Letov Š -1 a AVIA stíhací dolnoplošník Avia BH – 3. A AERO přišlo s prvním civilním dopravním letounem Aero A – 10. V roce 1923 rozjíždí pražská Waltrovka výrobu později světoznámých leteckých motorů.
Na Moravě vznikají letecké závody ve třicátých letech i díky osvícenosti Tomáše Bati a jeho podpoře leteckého průmyslu. V roce 1934 v Otrokovicích vzniká Zlínská letecká společnost, pozdější Moravan a dnešní ZLIN AIRCRAFT. V roce 1936 pak Let Kunovice. Český letecký průmysl vyráběl ve dvacátých a třicátých letech desítky modelů, od poloviny třicátých let s větší orientací na vojenské účely. Na tuto základu pak navázal poválečný letecký průmysl. Vždyť ji už v roce 1946 začala AVIA vyrábět podle německého Messerschmitt Me 262 první československý proudový letoun Avia S-92.
Dalším průmyslovým oborem, který nová Československá republika začala rozvíjet, byl zbrojní průmysl. V roce 1919 byla v Brně založena Československá státní zbrojovka. Ta od roku 1922 vyrábí první československou armádní pistoli ČZ vz. 22, jejíž výroba pak přechází do České zbrojovky ve Strakonicích. Škodovka vyrábí od roku 1924 špičkový obrněný vůz PA – II zvaný Želva a rok na to Zbrojovka Brno armádní pušku systému Mauser. V roce 1935 představuje Škodovka lehký tank LT vz. 35, později LT 38. Na vývoji a výrobě pistolí a pušek se po válce významně podílí Česká zbrojovka Uherský Brod, která od roku 1959 vyráběla nezničitelný samopal Sa vz. 58, od roku 1975 pistoli CZ 75 a v současnosti například armádní útočnou pušku CZ 805 BREN.
ČESKÉ PATENTY A VYNÁLEZY
Úspěchům šikovných rukou českých techniků musí předcházet chytré hlavy našich vědců, vývojářů a výzkumných pracovníků.
Světových úspěchů dosahují české týmy především v oblasti chemické či textilní výroby. Tým profesora Wichterleho objevil v roce 1940 silon – vlákno podobné nylonu, ale s daleko lepšími parametry. V roce 1941 byl vynalezen polyamid 6. Profesor Otto Wichterle se do dějin zapisuje ještě výrazněji v roce 1969, kdy dal světu kontaktní čočky. Jeho patent na měkké kontaktní čočky byl bohužel bez autorova vědomí prodán za směšnou částku.
Týmy českých vývojářů v oblasti textilních strojů vynalezli například nástavný automat na tkalcovský stav, to bylo v roce 1933. Po válce se pak proslavili mj. vynálezem pneumatického tryskového tkalcovského stavu (1947), vodního tryskového tkalcovského stavu (1951) a v šedesátých letech dále vynálezem skřipcového stavu, bezvřetenového dopřádacího stroje či patentováním konstrukčně nového textilního stroje ARACHNE.
Technická univerzita v Liberci kráčí ve šlépějích úspěchů místních textiláků i v moderní době. V roce 2003 například vyvinula unikátní technologii a dva roky nato byla zahájena výroba strojů NANOSPIDER na výrobu netkaných textilií z nanovláken.
Celosvětového úspěchu dosáhl např. Ústav makromolekulární chemie AV ČR patentem hydrofilního gelu HEMAGEL, který se úspěšně používá pro hojení ran. Tým profesora Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR na přelomu milénia završil výzkum antivirotik, které pod názvem TRUVADA pomáhají v léčbě a prevenci HIV/AIDS či hepatitidě B.
A jak jinak zakončit část věnovanou českým hlavám, než vyjádřením úcty dosud jedinému českému držiteli Nobelovy ceny v oblasti vědy – Jaroslavu Heyrovskému. Ten ji v roce 1959, tedy téměř před šedesáti lety, získal za svou metodu chemické analýzy, umožňující stanovit i velmi nízké koncentrace iontů kovů i organické látky – za polarografii.
Tento článek vznikl ve spolupráci s časopisem o tradicích a životních hodnotách AGE Management.
Autor: Štěpánka Kotrbová
