„Dnes s odstupem času vidíme při hodnocení roku 1968, že někteří historici se snaží hodnotit tento rok jen jako věc komunistů, kdy šlo pouze o vyřizování stranických záležitostí – jedna garnitura vystřídá druhou a loď pluje dál. Tato skutečnost je zavádějící. V roce 1968 šlo především o věc národa a národ se s tím ztotožnil, proto ty plné ulice a náměstí s odhodláním napravit všechno to, co se ukázalo jako škodlivé. S touhou žít ve svobodě a demokracii tak, jak je to běžné všude ve světě. Bylo tomu zamezeno brutální silou, již není věcí lidu, ale věcí těch, kteří to způsobili a skončili na smetišti dějin.“ (Jiří Černý)
Jiří Černý, narozený v Příbrami roku 1933, se vyučil jako horník. Tuto profesi však vykonával až o mnoho let později. V roce 1950 po vyučení na vyšší průmyslové škole obdržel nabídku k nástupu do armády Československé socialistické republiky, kterou dobrovolně přijal. V roce 1968 dosahoval hodnosti kapitána, jež byla zároveň jeho nejvyšší hodností.
Příběh pana Černého vypráví o průběhu a důsledcích 21. srpna 1968 na Českokrumlovsku. Jiří Černý se svou manželkou byli probuzeni kolem druhé hodiny ranní, kdy se s ním telefonicky spojil velitel štábu pan František Vondrys. Ten ustanovil směny na vysílacích zařízeních, které se zapojily do kampaně proti vstupu ruských vojenských jednotek. Dále byla obsazena tajná pracoviště vojáky a příslušníky veřejné bezpečnosti. Sovětská armáda se svými tankovými jednotkami vstoupila k večeru do Českého Krumlova, kde se usadila především na náměstí.
Nejdůležitějším úkolem krumlovských vojáků však bylo zajištění bezpečnosti výjezdní skupině z Českého rozhlasu z Prahy, neboť tento vysílač byl obsazen. Celý obsah hlášení musel být překontrolován a schválen, než se vypustil do éteru. Skupina měla za úkol informovat obyvatelstvo o tehdejší situaci pomocí radiového vysílače Kleť. Hlavní snahou ovšem bylo spojení s rozhlasem Svobodná Evropa. Jednalo se o tzv. rozhlas po drátě, jenž vedl z tajného místa na Kleť. Vedoucí skupiny byl pan Vladimír Tosek, moderátorka paní Aťka a mezi jednotlivými vstupy hrála provokativně píseň: ,,Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša“. Moderátoři ze státního rozhlasu nakonec s pomocí krumlovské jednotky a hraniční stráže přešli do Rakouska. A pro svou bezpečnost se znovu vrátili až po revoluci po roce 1989.
Štáb s příslušníky po cestě na Kleť nastražil nejrůznější překážky a záseky, například pořezané stromy. Při bránění televizního vysílače Krašov na Plzeňsku byli vojáci na obou stranách nuceni použít střelné zbraně, a tak se krumlovští vojáci obávali, aby nedošlo ke stejné situaci. Přesto se k boji připravovali. Na vysílači se vojenští moderátoři, třeba Jan Mejta, snažili sovětská vojska dezorientovat. Hovořili do vysílaček rusky a naváděli je na špatně nebo zcela neprůjezdná místa. V důsledku toho tankové jednotky bloudily a dostávaly se do bezvýchodných situací. Jedna z těchto dezinformací dokonce způsobila, že část sovětských vojáků přijela na hranice s Rakouskem v domnění, že jsou u železničního přejezdu a trvali na otevření závory třeba i násilím. Kdyby se toto opravdu stalo, mohlo dojít k nejhoršímu. Avšak nakonec se rozhodli změnit směr trasy a dojeli do Vyššího Brodu.
Pan Černý byl zástupce náčelníka štábu. Hlavní náčelník pobýval většinu času na Kleti, a tak Jiří Černý připravoval materiál – zbraně a uniformy – aby povolaní vojáci mohli okamžitě působit. Náčelníka zastal i na součinnostních orgánech a v radě národnostního výboru. Rovněž pomáhal cestou na Kleť strhávat stromy. Podle něho byl vstup ruských vojsk násilný a neohleduplný, viz tanky v historickém jádru Českého Krumlova. Nejcennější však pro něho byla jednota lidí, s jakou se vždy nesetkáme. Lidé si pomáhali, zabezpečovali děti a shromažďovali důležité věci jako potraviny, oblečení či léky do zásoby.
Zmatení Sovětů přicházejících na naše území bylo podle zákona na ochranu republiky trestným činem ve znění: ,,vlastizrada“. Právě proto byli všichni vojáci a jejich velitelé během pár let z armády ČSSR propuštěni, a to včetně Jiřího Černého. Je nutno podotknout, že ne všichni tehdejší velitelé vojenských útvarů bez vydaného souhlasu k obraně republiky uvedli své útvary do bojové pohotovosti – ale přesto vojáci základní služby žádali o vydání zbraní a potřebných prostředků k bojové činnosti – a byli stejně postiženi jako ostatní, například bývalý velitel vojenského útvaru pro Český Krumlov major Josef Musil. Pan Černý od té doby až do svého odchodu do penze pracoval v uhelných dolech.
Autor: Alice Dušková
Zdroj: Srpen 1968 na Českokrumlovsku. Český Krumlov, 2015. Seminární práce. Gymnázium Český Krumlov. Vedoucí práce PhDr. Jana Dvořáková.
