Dnes uplynulo 80 let od smrti českého rodáka Sigmunda Freuda. Byl psychiatrem, neurologem, psychologem a zároveň „otcem“ psychoanalýzy. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na interpretaci jedincových promluv a snů. Pojďme si proto jeho život, který byl občas snem a občas noční můrou, v dnešní výroční den trochu připomenout.
Freud se narodil 6. 5. 1856 v Příboře, rodičům Jákobovi a Amálii Freudovým. Freudův otec se živil jako správce textilního obchodu. Jeho rodina byla zprvu poměrně dobře situovaná, tatínek se totiž stal významným členem soukenického cechu a zajišťoval odbyt látek do různých částí Evropy. V Příboře sice rodina žila jen tři roky, avšak i v pozdějším věku na toto město Freud často vzpomínal a také jej navštívil.
Nejvíc Sigmunda Freuda ale ovlivnila Vídeň, kde s rodinou žil od svých šesti let. Na trhu s látkami se jeho otci přestalo dařit, jeho spořivá máma mu nicméně umožnila vystudovat gymnázium a později také medicínu. Po studiu nejdříve koketoval s internou, ale nakonec mu učarovala psychiatrie. V životě mnoho věcí ovlivňuje láska, a jinak tomu nebylo ani u Sigmunda, který se v té době seznamuje s Martou Bernaysovou. Protože ale její rodiče nechtějí, aby byla nezaopatřena, vzdává se dočasně akademické kariéry a odchází pracovat na soukromou kliniku, kde se seznamuje s využitím hypnózy.
Cestou od hypnózy se pak Sigmund Freud postupně propracoval k vlastní metodě a vlastní teorii lidské osobnosti – psychoanalýze. Tu využíval k léčení hysterie. Freud se domníval, že hysterikové jsou nemocní kvůli potlačeným vzpomínkám. Pomocí hypnózy je podle něj od nemocného možné získat informaci o vzniku jeho symptomů, tyto informace ovšem pacient v bdělém stavu nedovede podat vůbec, nebo jen velmi nedokonale.
Psychoanalýza je i teď po mnoha letech považována v psychiatrii za přínosnou. Především proto, že se zaměřuje na symptom a jde do hlubších zákoutí lidské mysli, zároveň se vyhýbá zkratkám a zaměřuje se primárně na dlouhodobou změnu. Freud však uměl svůj obor také odlehčit, za vše vypovídá jedna z jeho nejslavnějších vět: „Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopení blbci.“
Díky své neúnavné vědecké práci dosáhl Freud obecného uznání a v roce 1930 mu byla udělena Goethova cena za dosažené vědecké úspěchy v oboru. O co víc se mu však dařilo v profesním životě, o to smutnější byl jeho osobní život. Již v roce 1920 umírá jeho dcera Sofie a roku 1923 přichází o mladého vnuka. S nástupem fašismu se Freud vzhledem ke svému židovskému původu přestává cítit v Rakousku bezpečně, nejlepší moment pro „evakuaci“ do bezpečí navíc prováhal.
Po mnoha intervencích jeho přátel u Hitlera je mu ale nakonec přece jen roku 1938 povoleno odstěhovat se z Vídně přes Paříž do Londýna. To už je však velmi vážně nemocen. Už léta se totiž potýká s rakovinovým onemocněním horního patra, které si s největší pravděpodobností způsobil zejména kouřením svých oblíbených dýmek a doutníků. V roce 1938 je naposledy operován, v té době už nemá téměř půl tváře. Umírá ve tři hodiny ráno dne 23. září 1939.
Je zvykem, že většinu svých článků zakončuji slovy těch, o kterých píšu, ale přiznám se, že vybrat u Freuda jeden, byl nadlidský úkol. Přesto v současné době tento vyčnívá: „Nevědomost je nevědomost. Nevyplývá z ní žádné právo něčemu věřit.“ Snažme se proto, ať je té nevědomosti v naší společnosti co nejméně…
Autor: Václav Ágh
Foto: ct24.ceskatelevize.cz, pribor.cz
